A také osobní zkušenost s cestováním přímo do snů, abych se na ně podívala zevnitř.
Zřeknutí se odpovědnosti: Tento článek se skládá výhradně z mých osobních zkušeností, útržků znalostí a spekulací – z vědeckého hlediska by se neměl brát příliš vážně.
Toto je převod mého článku z TJournalu – nejsem si jistý, že se tam po vypnutí platformy zobrazí správně.
obsah
Vysvětlující
Stejně jako u mnohých se můj zájem o téma spánku probudil se zralými představami o smrti. Zdálo se nepřijatelné strávit 30–40 % svého života v posteli, kterou už krade i dinosaurus v Google Chrome. Bylo obzvlášť urážlivé spát: pak jsem si myslel, že bude lepší zívat každou vteřinu, než trávit noci tak nesmyslně.
Chtěl jsem zjistit, co se vlastně děje v mých snech a jak mě ovlivní série bezesných nocí. Pro začátek jsem si nahrál, jak spím na GoPro – sotva jsem dokoukal výsledné video. Sledovat, jak se bezvědomé tělo zmítá a otáčet se a poznávat se v něm, je horší než se ráno dívat do zrcadla. Jak se ukázalo, mluvím i ve spánku.
Vědci hledají odpovědi v pokusech na zvířatech
Evoluce považuje riziko snězení za méně nebezpečné než dlouhotrvající nespavost. I u zvířete s přemrštěným množstvím přirozených nepřátel. Srnec může mít čas se instinktivně probudit, ale puma, která k němu letí, je před připsáním titulků takový dojem.
Jedním z experimentálních průkopníků ve výzkumu spánku byla bioložka Maria Manaseina, která celý život prožila v carském Rusku. V té době nebyl spánek speciálně studován a její profil byl spíše biochemický. Provedla experiment, který by nyní byl považován za extrémně nehumánní: její asistenti mačkali štěňata, aby nemohla spát. Postupem času to vedlo k jejich smrti – čím mladší štěně, tím rychlejší. Současně byla zaznamenána klesající teplota a mozkové krvácení.
Pokus nebyl čistý – štěňata zemřela mimo jiné na stres. Moderní pokusy na krysách ale dokazují, že nedostatek spánku vede ke smrti v každém případě, dokonce rychleji než z nedostatku jídla. Jestliže dříve bylo nutné psy trápit: nenechat je spát s klecemi s hroty nebo zvonky, pak pro krysy později vymysleli jakýsi kolotoč zavěšený nad malým bazénkem. Bylo na ní umístěno několik jedinců najednou, kteří padali do vody stejně často, ale jen jeden z nich měl možnost spát. Byla jediná, kdo přežil.
Pitvy ukazují, že u potkanů s nucenou nespavostí selžou střeva a začnou je požírat stejní neškodní (pro zdravé tělo) tvorové, kteří nám zůstávají na rukou po madlech v metru. Krysy změnily barvu srsti a kůže, zhubly a o dva týdny později zemřely. K oživení stačilo zvíře nechat spát, pokud nebyl stav zcela beznadějný.
V řetězci se ukázalo, že nejde o problém se žaludkem, ale o změnu fungování mozku a imunitního systému, který by měl kontrolovat stav orgánů a ne sedět v duchu u nejsložitější konzole Simpsonovi v jeho oddělení jaderné elektrárny.
Moderní věda našla známky spánku i u těch nejjednodušších červů. Pravda, nejde o drobné chrápání, ale o změnu stavu elánu a klidu – mohli by neustále prolézat a vydávat zákony na internetu, ale občas zpomalí. Někdy je těžké pochopit, jaký je spánek u nejjednodušších mušek, ryb a červů, ale pokud je vyrušíte ve chvílích, kdy jsou největší klid, stráví další den líně.
Jak spí krokodýli?
Spánek býval považován za něco jako tlačítko vypnutí. Postupem času se objevila poznámka, že monotónní spánek je charakteristický pro většinu chladnokrevných lidí, ale u vyvinutějších tvorů je mnohem složitější. Jedním ze zvířat, která se ocitla na hranici tohoto milníku, byli jedni z nejbližších „příbuzných“ dinosaurů – krokodýli.
Krokodýlí spánek je poměrně klidný stav, mozek plaza se chová v každém období stejně a jakékoli výbuchy okamžitě vedou k probuzení. S největší pravděpodobností jsme také zdědili nudnou, monotónní fázi od starověkých zvířat, stejně jako krokodýl. Existuje ale zajímavá teorie o další fázi.
Krokodýli jsou považováni za tvory s nízkou inteligencí. Nenašel jsem potvrzení, ale mezi africkými kmeny je to popisováno jako způsob lovu: vzpomeňte si, kde se plaz obvykle plazí, a umístěte tam čepel. A pak vyděste zvíře – ustoupí po známé cestě a spáchá hara-kiri. Obecně je krokodýl považován za prakticky neschopného učení a žije podle svých instinktů.
Existuje extravagantní názor, že takový primitivní způsob života se vyvinul během aktivní fáze našeho spánku. To znamená, že prožíváme celý krokodýlí osud, dokud nezazvoní budík. Ale tato teorie byla zpochybněna objevem REM spánku u jiných ještěrů, což je fáze dříve považovaná za savčí supervelmoc.
Studium lidského spánku
Jaké závěry lze vyvodit bez jakýchkoli senzorů?
Člověk má v přírodě spoustu přirozených nepřátel – ve snu vždy hrozilo riziko, že ho chytí had, medvěd nebo nemocný lev, kterým je jedno, kolik máme Michelinských hvězd. Přestože nejsme považováni za nejchutnější ze světa zvířat, žraloci raději vyplivují lidské maso.
Lidský spánek nebyl dlouho studován vědou – prostě neexistovaly žádné nástroje, které by mu pomohly porozumět. Puls a poloha těla sice napovídají, ale jsou příliš iluzorní: z tohoto důvodu vám nositelná elektronika a aplikace v AppStore neřeknou, jak lépe spát. Sebepozorování však může poskytnout první vodítko k tomu, že se stavy ve snu střídají: fáze, kdy mumláme „Mami, jdi k druhému“, se nikdy neshoduje a dokonce ani nesousedí s tou, kdy vyskočíme z noční můry.
Náš spánek je spousta vypínačů, které se zapínají v přísném pořadí. Lehký zmatek v sekvenci vede k vtipným efektům: spánková paralýza je jedním z nich. V některých případech to vede k démonickým halucinacím: zdá se, že je nablízku temný tvor, v jiných se probudíte v panice a nemůžete s ničím pohnout.
S jednou z těchto podmínek se setkalo mnoho lidí (od 7 do 40 procent podle různých verzí), včetně mě. Pamatuji si tři pocity: za prvé, tělo neposlouchá. Za druhé, roste prvotní strach, který není spojen s paralýzou – ještě jste neměli čas nic pochopit, ale už je to strašidelné. Poslední věcí je zúžení dýchání, jako by byla hrudní kost stlačena pod desku.
Vysvětlení toho všeho je jednoduché: signál k probuzení svalů dorazil později než signál k zapnutí některých oblastí mozku. To nezmizí okamžitě a nejlepší doporučení je uklidnit se. A také se pokuste vydat zvuk, například brum. Tím se vrátí pocit kontroly.
Jaká je délka spánku?
Když životní styl nebo práce neurčují rozvrh, lidé začnou tíhnout k nepřerušovanému spánku v noci. Předpokládá se, že pokud to zadržíte, vrcholy ospalosti nastanou v jednu ráno a v pět ráno. Běžný je ale také dvoufázový spánek: o něco méně v noci a pár hodin po obědě.
Bezpečnostní složky se obávají zcela nestandardních spánkových režimů: například dávat vojenským pilotům dvacet až třicet minut mezi demokratickými zasedáními. Ztráta koncentrace a mikrospánek ale ještě neumožňují proměnit lidi v bojové stroje: tělo se stejně vypne, alespoň na pár sekund – nikdy nevíte, kde se během této doby může převrátit volant. Mimochodem, když nevyspalý člověk ztrácí myšlenky, jde také o jakýsi mikrospánek.
Se spánkem experimentují i biohackeři, kteří se snaží adaptovat na polyfázický spánek: například 1,5–2 hodiny v pravidelných intervalech. Nechyběl ani experiment pod dohledem vědců, kdy se umělec na dva měsíce přizpůsobil rutině šesti třicetiminutových usínání, rovnoměrně rozložených do celého dne – napodobující legendu o režimu Leonarda da Vinciho.
Takové experimenty jsou autory zpravidla hodnoceny jako povedené, ale z nudy jsou zastaveny – civilizace má vcelku jednoznačný rytmus, kterému se musí přizpůsobit. Zdravotní problémy se neobjevily, ale nebyly nijak zvlášť studovány – možná to vše ovlivní později.
Co zjistíme, když připojíme senzory?
Senzory elektrické aktivity přivedly vědce blíže k pochopení spánku. Byli připojeni k hlavě, očím a svalům obličeje a získali výsledky, které je přiměly na nějakou dobu pochybovat o jejich pravosti. Každou hodinu a půl se mozek dostane do zvláštního stavu a oči se začnou otáčet v důlcích. Senzory ukázaly, že během takových období je mozek téměř stejně aktivní jako ve stavu vědomí.
Jedná se o stejnou „rychlou“ fázi, i když stále neexistuje jednotné jméno – je to také fáze paradoxního spánku, je to také fáze rychlého pohybu očí – Rapid Eye Movement. Oči se pohybují, jako by se dívaly na něco známého, a zdá se, že chtějí držet krok se sny, které si mozek konstruuje.
Všichni rádi spíme. Jak by to bez toho mohlo být. Spánek je relaxací a zároveň velkým potěšením. Spánek je důležitý zejména pro zvířata, která vynakládají obrovské množství úsilí a energie na získávání potravy. A nyní zjistíme, které ze zvířat je největší ospalý. Která zvířata spí nejvíce?
Jde o to některá zvířata se od lidí liší tím, že nejen spí, ale upadají do dlouhodobého zimního spánku. Hibernace je jako pozastavená animace. V této době zamrznou všechny přirozené procesy těla.
K vůdcům hibernace patří chipmunkové (Tamias). Jsou schopni spát až šest měsíců. Taky ježek obecný spí dlouho (Erinaceus europaeus). V útulném, měkkém norku izolovaném listím a mechem může ježek spát až šest měsíců. Jezevci a svišti spí klidně celou zimu. Křečci také zimují v zimě. Mohou se probudit během dlouhých zimních měsíců, ale pak znovu upadnou do hlubokého spánku.
Každý to ví Medvědi také hibernují (Ursus). Jejich spánek ale není zdaleka tak zdravý jako u výše zmíněných zvířat. Medvědi ani tak nespí, jako dřímají. Medvědice totiž během zimního spánku rodí a krmí mláďata.
Nepřekonatelní vůdci v hibernaci – trpasličí vačice (Burramyidae). Zdá se, že tato malá chlupatá zvířata mohli klidně spát po celý rok! V každém případě, přesně tak dlouho spal australský trpasličí vačice po dobu 367 dní během experimentu provedeného australskými vědci. Před zimním spánkem si miminko naplnilo bříško jídlem a pak spalo déle než rok!
Ale králem spánku v jeho tradičním smyslu je lev (Panthera leo). Ano, ano, král zvířat je skutečný ospalý a schopen spát většinu dne – asi dvacet hodin v kuse. To znamená, že lev věnuje bdění a lovu pouhé čtyři hodiny denně a zbytek času je blažený v nirváně spánku. Domácí kočky, schopné spát třináct hodin denně, si tedy zjevně berou příklad svého velkého příbuzného.
A přesto existuje zvíře, které lva předčilo v délce spánku. Tento koala (Phascolarctos cinereus). Toto malé vtipné zvířátko spí dvacet dva hodin denně z dvaceti čtyř! Koala věnuje i zbývající dvě hodiny toaletě, poté opět bezpečně usne.
Sleduje koalu lenochod (Folivora, lit. „listovky“ – název mluví sám za sebe). Tato ospalá hlava je jako lev, spí 20 hodin denněa dělá to výhradně na stromech. Pásovec spí 19 hodin denně.
Lemur obecný (Eulemur) spát 16 hodin denně. Mláďata křečků – 14 hodin denně. Veverka má stejnou délku spánku – 14 hodin denně. A možná se budete divit, ale prase je také velký ospalý. Spí asi 13 hodin denně. A co psi? Jsou to také velké ospalé hlavy! Psi spí 12-13 hodin denně. Jejich spánek však není nepřetržitý, psi spí částečně ve dne a částečně v noci, a proto se nám nezdá, že by psi spali hodně.
Jak vidíme mnohá zvířata jsou opravdoví ospalí lidé a spí velmi dlouho. Některé z nich vidíme jen v televizi, ale některé ospalé, jako jsou kočky a psi, máme neustále na očích a my vidíme, s jakou radostí si spánek užívají.
