Koně jsou jako lidé. Pokud můžete používat mrkev a tyčinky u koní při tréninku a v každodenním životě, u klisen to nebude fungovat. Korespondent Chelninskiye Izvestija šel navštívit jezdeckou školu Tulpar, aby obdivoval její obyvatele.
Ostwin a Belle Freya
Američané a Britové žijí v Naberezhnye Chelny. Ne, tady nejde o lidi, ale o koně. Jejich rodokmen je záviděníhodný. Mají trvalou registraci v jezdecké škole Tulpar.
Hřebec s kudrnatou ofinou se jmenuje Ostwin. Tento krasavec je Američan, přivezený z USA do Moskvy, pak do Kazaně a dále do Chelny. Kůň je v nejlepších letech – je mu šest let. Importovaný kůň je ideální pro sport a nejednou to dokázal vítězstvím na dostizích v Kazani.
Jeho charakter je takový, že vždy dodržuje svou linii – vůdce, vůdce. Není snadné sedět na takovém koni. Ostwin se propůjčuje pouze nebojácnému jezdci. A člověka zkouší tím, že se vztyčí. Pokud na něm zůstanete, znamená to, že si ho podřídíte. A jen jeden člověk z pěti uspěje.
“A Ostwin se snaží každého kousnout.” Nedělá to ze zlomyslnosti, ale proto, že byl tak vychován v zámoří. Během prvního roku a půl se u koní rozvíjí charakter i návyky, později je nelze převychovat. Ale zároveň se vůdci s charakterem přezdívalo sissy. Nemá rád vlhkost, nemůžete s ním skákat v horách – jeho nohy jsou křehké. Zpočátku jsem nemohl vydržet kousnutí komárů a gadflies – byl jsem pokrytý puchýři (alergická reakce). Postupem času se jeho imunita upevnila,“ říká trenér jezdecké turistiky Ruslan Panferov.
Jí všechno, ale má i preference – miluje zralé melouny s kůrou a hltá banánové slupky. Pětiletý anglický plnokrevný jezdecký kůň Belle Frey miluje sladkou mrkev. Angličanka je k nám přivezena z regionu Orenburg, stejně jako Američanka, rychlá.
„Belle Freya se bojí samoty, stále se považuje za hříbě. To je důvod, proč si on a jeho spoluhráč Golden Future tu a tam hrají na „matku a dceru“. První se podělí o seno, pak druhý nabere a protáhne pamlsek skrz mřížové stěny. Na cestách se Belle Freya neustále drží Golden Future. Je také mazaná – předstírá, že se bojí třeba vrabce. Dělá to proto, aby vyskočila a postavila se na zadní,“ vysvětluje trenérka.
Aganor a desátník
Když se podíváte na Aganor, cítíte sílu, sílu. Před vámi stojí skutečný žhavý a chytrý běloch. Je to plemeno Karachai, vojenský kůň Dzhigit. Svou inteligenci, sílu a vytrvalost prokázal na ruském mistrovství jezdecké sportovní turistiky.
„Celý Kavkaz jezdí na koních tohoto plemene. Aganor se nechá vozit jen muži, podřídí se i nezkušenému chlapci. Ale odhazuje dívky a ženy. Vzácný, velmi zkušený jezdec si na něj sedne, ale nebude s ním moci plnit povely, neposlechne a neposlechne,“ řekl Ruslan.
Čím je však kůň starší, tím je zdrženlivější a ztrácí svou pozici. Nyní je mu 11 let a před pěti lety byl nezdolným Aganorem. Na rozdíl od Američana má Karačaj silnější imunitní systém – vždyť se narodil v horách. Silné nohy se širokými kostmi mu umožňují snadno zdolávat horské cesty. Je méně rychlý, ale odolnější.
Aganor miluje jablka – ne zelená, ale červená. Miluje to tak, že neví, kolik do toho dát, sní toho, co může, takže to musí omezit.
„Desátník je mladý hřebec s duchem, jsou mu dva roky, ale prezentuje se, jako by mu bylo šest měsíců. Je to oryolský klusák. Pamatuji si, když ho začali zapřahat, předváděl takové rodeo – začal skákat jako zajíc, tak ho poslali do parkuru, ať tam překonává překážky. Jeho vítězství v soutěžích jsou stále před námi,“ řekl trenér.
Cerveris – voják, Mastak – diplomat
Cerverisovi je 14 let, byl přivezen z hřebčína v Rostovské oblasti. Kůň plemene Budennovský. Jeho předci byli vyšlechtěni v roce 1948 maršálem Budyonnym k účasti na vojenských operacích. Má smíšené dvě krve – anglická čistokrevná a donská plemena. Od Britů získává rychlost a od donských koní klid.
„Budennovští koně jsou ideální pro účast na přehlídkách 9. května. Pokud by Angličan nebo Američan už dávno utekl od různých zvuků a mnoha neznámých předmětů, pak to všechno považuje Budennovian za samozřejmost,“ řekl Panferov.
V jídle nemá žádné specifické preference, je dokonce připraven sežrat chléb. Ale ne všechno je možné.
Dalším starším koněm je polotěžká váha Mastak, je mu 15 let. Je to diplomat: nebude hned kousat, ale nejdřív upozorní, že se zlobí, dá to najevo přitlačením uší. Pán se zlobí, když mu lidé při krmení přijdou do stání, když ho ráno uklízí a brání mu ve spánku.
„O lidech jako Mastak se říká, že jsou opravdoví muži. Vždy se snaží hájit svá práva, je agresivní na své sousedy a provokuje je. Pokud soused během krmení mrkne na jeho krmítko s jídlem, začne kopat do stěny stáje. Také jako vysavač sežere vše, co před něj postavíte a požádáte o další. Obecně se nebudete nudit,“ směje se trenér.
Trvalá registrace v “Tulpar”
V jezdecké škole Tulpar se skutečně nudit nebudete. Žije zde 74 koní a každý má svůj charakter, zvyky a zvláštnosti. Zde však nejen žijí, ale pracují. Plně odůvodňují jejich údržbu, která stojí v průměru tisíc rublů denně.
Škola je obecní, ale mezi koňmi jsou i soukromníci. Patří sem anglický plnokrevný jezdecký kůň Belle Frey.
Náklady na amerického nebo anglického koně ve škole Chelny jsou asi milion rublů. V jiných školách může minimální cena dosáhnout 2 milionů rublů.
Když vidíte, jaké podmínky jsou pro koně vytvořeny, chcete jen zvolat: “Kéž můžu takhle žít!” Při plus 35 venku není ve stájích horko ani dusno. Ve čtyři nebo v pět ráno jsou vyvedeni do Kamy, aby si zaplavali, ale jen ti nejdisciplinovanější, jejichž disciplína je chromá, jsou oplachováni hadicí. Bezpečnost je důležitá především. Koně jsou vynikající plavci a dokážou bez problémů uplavat 500 metrů i více. A jezdec plave poblíž.
„Krmíme koně pětkrát denně. Dieta zahrnuje suchý oves, směs: oves, otruby, řepnou melasu, len v horké vodě – mimochodem zlepšuje trávení. Přes den dáváme do krmítek pamlsky – jablka, mrkev, meloun. V zimě do jídelníčku zařazujeme dort,“ říká trenérka.
Tréninky probíhají každý den, v horkém počasí se zejména s dostihovými koňmi konají brzy – v pět ráno. Ani jeden kůň, i když už cválal na soutěžích, není ve škole opuštěný, žije dál a používá se k tréninku s dětmi. V dostizích dokončují klisny svou dostihovou kariéru ve čtyřech letech a hřebci v osmi. Celkem se koně dožívají asi 25 let.
“Koně jsou jako lidé,” řekl Ruslan. – Pokud můžete používat mrkev a tyčinky s koněm v tréninku a v každodenním životě, pak to u klisen nebude fungovat. Když kůň kousl a trefil ho, chápe proč, ale klisna to nechápe, s ní jen perník. Pomstí se za urážku, která jí byla způsobena.”
Foto a video: Anton Katushenok
