30. dubna slaví Velký moskevský cirkus na Vernadského třídě své 45. výročí. Na počest narozenin se uskuteční premiéra nového pořadu „Messenger“, jedno z čísel, pro které připravil slavný trenér, držitel mnoha ocenění Vladislav Gončarov, spolu se svými devíti studenty. Pro m24.ru vyprávěl o tom, jak naučit žárlivé krále zvířat pracovat jako tým a proč je nosí v náručí.
– Kolik zvířat s vámi celkem pracuje?
– 13 mužů. Výdeje se ale účastní jen devět, ostatním je ještě osm měsíců, jsou ještě malí. Spolupracuji s nimi, a jakmile budou připraveni, ihned je seznámím se skupinou a tento počet se tak rozšíří.
– Byly nějaké prvky, které jste dělal poprvé?
– Byly tam nuance. Například, když sedím na přechodovém mostě a lev mě musí přeskočit. Řekněme, že ke mně přijde a neskočí. To je děsivé, tady je lepší slézt z mostu a zahnat lva zpět, aby začal znovu. A když lev neběží, ale přichází a dívá se, už nejde podle mnou stanoveného scénáře. V tuto chvíli je nepředvídatelný, neví se, proč přestal.
Foto: m24.ru/Mikhail Sipko
– Jedním z prvků aktu je, že zvednete lva na ramena. Kolik zvíře váží?
– Mám dva z těchto lvů. Jedna váží asi 200 kilogramů, druhá asi 220. Střídám: nejdřív beru jednu, pak druhou. Pozorný divák si toho všimne.
– Jaké byly první zkoušky? Snadno souhlasili s tím, že budou neseni?
„Lvíčata to začínám učit od dětství. Někteří se podvolí, jiní ne. Začínám učit toho, kdo mi dovolí se k němu přiblížit, snažím se, aby mi věřil. Pak to zvedám jen tak, na chvíli. Pokud to dovolí, pak prolézání a zvednutí na ramena trvá tři sekundy. Hlavní věc je, že asistent krmí dravce. Jeden z těchto lvů na mě může viset velmi dlouho – dokonce s ním půjdu ven. A ten druhý v této pozici není rád dlouho.
Foto: m24.ru/Mikhail Sipko
– Všiml jsem si, že lvi na vaše činy často křičí. Je to ochrana?
– Záměrně je škádlím, aby veřejnost viděla, že lvi nejsou pod prášky na uklidnění, mají normální a zdravou reakci.
-Ty se nebojíš? Nemáš žádnou ochranu.
– Dělám to každý den. Chápu, jak se k nim chovat. Pokud dnes některý z mých svěřenců nebude mít dobrou náladu, nebudu to znovu provokovat.
– Jak dlouho trvalo připravit a vyleštit číslo?
– Neustále na tom pracuji, zdokonaluji své dovednosti, snažím se stabilizovat výkon na maximální kvalitu. Bude to trvat asi dvacet minut. Obecně je to spojeno s nebezpečím, počínaje okamžikem, kdy vstoupím do klece. Lvi přese mě přeskakují, zvedám zvíře na ramena – to je velmi blízký kontakt.
Foto: m24.ru/Mikhail Sipko
– Ale s těmito predátory pracujete už docela dlouho, zvykli si na vás za tu dobu?
“A oni si zvykli na mě a já jsem si zvykl na ně, ale stále je tu riziko.” Každou chvíli se zvíře může začít chovat jinak a všechno nejde podle plánu, jak by mělo. Stává se, že lvi jsou rozmarní, jdou na řádění, cítí počasí. Když jsme sem přišli, ovlivnila je změna klimatu. Míra rizika je vysoká, protože to nejsou roboti, ani stroje, ani počítače.
– Co uděláte, když se lev začne chovat jinak?
“Jen čekám, až se uklidní, a to je vše.”
– Dělali jsme rozhovor s trenérem Andrejem Dementjevem-Kornilovem a řekl, že pracuje výhradně se slonicemi, protože samci instinktivně vnímají psovoda jako soupeře. A co lvi?
– Pracuji s muži, protože je cítím a rozumím jim. Mám o ně zájem, jsou ladné, mocné, cítím v nich sílu – a zároveň se cítím silná. Při práci s dívkami by asi bylo potřeba zvolit jiné chování. Původně jsem se před sedmnácti lety rozhodl, že budu pracovat s muži, jako bych je uměl číst. A pokud jde o zábavu při aktu – všechna zvířata mají hřívu, zdá se být trojrozměrná, velkoplošná, krásná a jasná. Jsou to afričtí lvi, nestříháme je záměrně a každé zvíře má svou vlastní zvláštnost – některé mají více vlasů, některé méně.
Foto: m24.ru/Mikhail Sipko
– Jaký je jejich vzájemný vztah?
– Neustále se střetávají, perou se, zjišťují, kdo z nich je chladnější a silnější. Snažím se je usmířit a držet strany, které jsou ve vzájemném silném konfliktu, daleko od sebe – jsou v různých ohradách a v aréně sedí na různých místech kolem kruhu.
– Kdo pro ně jste – přítel, učitel, vedoucí?
– Jsem jejich kolega. Držím si odstup a nesnažím se na ně vyvíjet nátlak, protože když budu jednat podle stejných zásad, podle kterých si věci mezi sebou řeší, budou se se mnou hádat, a to prostě není nutné. Pokud se objeví nějaké nuance, snažím se situaci lépe přeskočit a být trochu měkčí.
Foto: m24.ru/Mikhail Sipko
“Ale pravděpodobně stále nastávají situace, kdy na ně potřebujete být přísnější.” Jak nezajít příliš daleko?
– Obecně je disciplína potřeba jen proto, aby se mezi sebou nehádali. Jinak ji držet nemusím – hlavní věc je, že je v aréně.
– Jak se chovají k veřejnosti?
– Za tolik let výkonů – přiměřeně, klidně, rovnoměrně. Jsou na to zvyklí a nebojí se hlasitých zvuků. Mohou se zmást, pouze pokud jde o nový cirkus, neznámou budovu.
– Jak důležitá je pro ně náklonnost?
– Velmi důležité. Pohladíš ho – chápe, že s ním zacházejí s duší; Pokud ho nepohladíte, začne se vzdalovat. Čím blíž jsou, tím měkčí se k člověku chovají. Věřím, že lvi jsou povahově podobní psům.
