Existuje obecný názor: žije-li ptáček v kleci nebo voliéře, nemůže se cítit šťastně a mnohem lépe bude, když ho vypustíme ven na procházku po bytě nebo dokonce vezmeme ven na procházku.
Tento názor je v naprosté většině případů chybný.
Pokusím se vysvětlit proč.
Začnu tím, že – samozřejmě – odstraňovat ptáky z přírody pro lidskou zábavu (chovat je jako domácí mazlíčky, sokolnictví, výstavy atd.) je barbarství. Ale teď nehovoříme o morálních a etických aspektech držení ptáků v zajetí. Většina ptáků chovaných jako domácí mazlíčci se navíc narodila ve specializované školce nebo v domácnosti kutilů – mnoho druhů papoušků, kanárů, pěnkav a dalších ptáků, z nichž mnoho generací se úspěšně rozmnožuje v zajetí a nevědí nic o tom, jak jejich divočina příbuzní žijí na různých kontinentech.
Pokud se shodou okolností pták ocitne v péči člověka, je tato osoba povinna vytvořit takové životní podmínky, aby se pták cítil co nejpohodlněji. Nezáleží na tom, kde se narodila. A k tomu musí mít člověk představu o tom, co pták cítí a co potřebuje – kromě správné stravy a pečlivé péče.
Je úžasné, jak často si lidé chování svých opeřených svěřenců špatně vykládají. Pták vypuštěný z klece „na procházku“ do místnosti začíná bojovat proti okennímu sklu – člověk to vidí a dochází k závěru, že pták „chce být volný“. I když je to kanár, jehož předkové byli několik set let zcela závislí na lidech a neviděli nic jiného než okolí lidských obydlí. – Možná je to genetická paměť? – navrhla jedna dívka, která se slzami v očích sledovala, jak se její kanárek snažil vyletět z okna pokaždé, když ji vytáhli z klece a poslali „na procházku“.
Není to o „genetické paměti“, ani o sebedestrukčních programech a dokonce ani o ptačí touze dozvědět se o novém neznámém světě.
Je to otázka stresu. Chování ptáka je panika vyvolaná stresem.
Reakce ptáků na silný stres je přesně stejná jako reakce lidí – zmrznout (upadnout do strnulosti), bojovat nebo utíkat. Limbický systém je stejný. Pták narážející do okna se snaží utéct co nejdále od zdroje nebezpečí, nemyslí na následky, jedná pod vlivem uvolňování stresových hormonů. V tuto chvíli není schopna vůbec přemýšlet – řídí se pouze pocitem strachu.
– Ale proč ten stres, vždyť jsem ji nikdy nechytil, jen jsem k ní v kleci přinesl prst, ona si na něj sedla a pak jsem ji na prstu odnesl do pokoje. a začala bít do okna?
Když dívka nabídla ptákovi prst a pták si na něj s důvěrou sedl, byla na svém území, kde se cítila v bezpečí. Osobu, kterou znala, nevnímala jako agresora. Když ale dívka ptáka z klece vyndala, ukázalo se, že tato situace byla pro ptáka nátlakem, člověk ho v podstatě vytáhl z „komfortní zóny“ do prostoru, který byl pro ptáka neobvyklý a neprozkoumaný. Ptačí mozek proto reagoval na tuto lidskou akci jako na nebezpečí, došlo k prudkému uvolnění stresových hormonů a pták se pokusil o útěk.
Ptáci vnímají okolní prostor úplně jinak než dospělí (lze to částečně srovnat s vnímáním malých dětí). Je nesmírně důležité, aby měli pocit, že prozkoumali své území, ve kterém se cítí bezpečně. Teď nemluvím o ptácích v přírodních podmínkách, kočovných, stěhovavých – tam hraje roli mnoho faktorů a především sociální interakce. Jedním z hlavních úkolů rodičovských ptáků v přírodě je kromě získávání potravy a vyhýbání se nebezpečí naučit děti orientovat se v okolním prostoru, ovládat jej a naučit se interakci s prostředím s minimem stresu. Stres totiž znamená chyby, které nejčastěji končí fatálně.
Když se pták ocitne v neznámém prostoru, se kterým nikdy neinteragoval, začne panikařit. Jakýkoli pták. Odchovaný v dětském pokoji, zpočátku krotký, od narození zvyklý na člověka nebo divoký. V jakémkoli prostoru, který je pro ni neobvyklý – s lidmi i bez nich. V kleci, v ohradě, ve „volných“ podmínkách v domě člověka, dokonce i v nové oblasti přírody. Potřebuje čas, aby si na tento prostor zvykla a studovala ho. Mít pocit, že je situace pod kontrolou.
Co se stane, když ho člověk, který se o svého opeřeného mazlíčka stará, přeje mu, aby se mu dařilo, šel chodit?
Klíčové slovo je „síly“. V nejmírnější verzi, jako v případě kanára, kterého jsem popsal, je pták vynášen z klece nebo výběhu ručně. Někdy ji prostě vykopnou, „aby létala“. A nechápou, proč se pták poté nevrátí domů. Musíte ho chytit a vrátit zpět do klece. Z toho lze usoudit, že se pták v kleci necítí dobře.
Ne. Ptáček v kleci se necítil špatně. Cítila se špatně, když ji vytáhli – bez její vůle – z jejího domu, a ona ve stresu poskakovala po pokoji a celou tu dobu se snažila vyrovnat se s tím, že se svět tolik změnil. Pták v tomto stavu nemůže najít cestu domů. Kvůli strachu a nepohodlí téměř ničemu nerozumí. Může se usadit někde ve skříni, ale ne proto, že by tam byla šťastnější než v kleci. Lidé nejčastěji dělají přesně stejné závěry: “Nechtěl jsem se vrátit do klece, protože svoboda je důležitější!” Ne. Ptáček je prostě velmi vyděšený a cítí se přibližně stejně, jako by se cítilo lidské dítě, kdyby se náhle ocitlo samo na jiné planetě. Ze všeho nejvíc se chce vrátit domů. Ale nechápe jak. Pták je zvyklý vidět svůj dům, klec nebo voliéru zevnitř, ale ne zvenčí. Když se ptáci ocitnou venku, spěchají pod vlivem silných emocí, chtějí se vrátit domů, ale nechápou, kam se vrátit.
Proto se ptáci, kteří odletěli, i ti nejkrotnější, téměř nikdy nevrátí.
Aby se mohli vrátit domů, potřebují se uklidnit a vyrovnat se se stresem. A pokud nejsou daleko od svého prostoru, svého domova, mohou se vrátit. Chtějí to.
Dokážou se vrátit i z ulice, pokud vyletěli z okna – i když zpravidla zpanikaří natolik, že okamžitě odletí daleko a už nenajdou cestu domů.
Měl jsem před mnoha lety případ, kdy mi po výstavách volně žijících ptáků přivezli vyčerpané, vyhublé lesní obyvatele. V té době se o můj úkryt sdílelo mnoho různých ptáků. V podstatě všichni žili v klecích. Jednoho dne vylezl z klece zkřížený chlapec s velmi zvídavou povahou téměř jako havran a otevřel všechny zámky na klecích ptáků, kteří byli v lodžii. Ptáci většinou zůstávali ve svých klecích, někteří vylezli a posadili se poblíž, ale osm ptáků – hýlů a zobáků – odletělo. Viděl jsem několik, seděli na blízkých balkonech, úplně zmatení. Před mýma očima se řítila jedna křižácká dívka, jsem v sedmnáctém patře, dole je les. Večer jsem rozsvítil jasné lampy nad jejich klecemi. A otevřela dveře dokořán. Ráno jsem zjistil, že sedm z osmi ptáků (kromě té dívky) sedí na svých oblíbených hřadech, ve svých klecích. Najedli jsme se a uklidnili se.
Jen prosím, neříkejte, že ptáci jsou primitivní, že chtějí jen jíst a spát.
Všichni potřebujeme pocit bezpečí. Jídlo, komunikace s blízkými. A my všichni potřebujeme domov.
Některé druhy ptáků nelze chovat v klecích. U ostatních je to naopak. Chovat kanára, pěnkavy, puštíky nebo andulky bez klece nebo voliéry v lidském obydlí pro ně není jen neustálý stres, ale i neustálé ohrožení života.
Životní prostor ptáka je přímo úměrný jeho fyzické velikosti. Pták musí být schopen alespoň několikrát mávnout křídly, aby mohl přeletět z jednoho bidýlka na druhé. U nelétajících handicapovaných je vše jinak, doufám, že je to jasné. Ale i v tomto případě musí být dostatek místa a tomuto prostoru je třeba přizpůsobit. Ptáci, kteří v důsledku zranění ztratili schopnost létat, se mohou naučit skákat a lézt, neztrácejí zvědavost a zájem o život, pokud jsou pro ně vytvořeny pohodlné podmínky.
A to je v první řadě jejich osobní prostor, jejich domov, ve kterém se cítí bezpečně.
Lidé a mí bývalí pacienti se mě často ptají na chůzi. Kdy můžete začít chodit, jaké postroje jsou nejlepší?
Okovy, pro ty, kteří nevědí, jsou popruhy, které se nasazují na nohy ptáků, aby je ovládaly a udržely je na místě. Nyní se stalo módou chodit s nějakým velkým ptákem, sovou, jestřábem nebo havranem, pták sedí na ruce, poslušný, chladný, jako přátelství mezi člověkem a ptákem.
Ve skutečnosti se ptačí poslušnost nevysvětluje přátelstvím. Přátelství skrze násilí je nemožné. Pták je vycvičen, aby byl submisivní. Někdy je tak submisivní, že už jí je jedno, když jim ji úplně cizí lidé dávají do náruče, na ramena. Pořádají s ní focení, nutí ji, aby dělala to, co po ní chtějí.
Lidé, kteří používají ptáky pro své vlastní účely (materiální zisk, sebepotvrzení, sebepropagace atd.), samozřejmě tvrdí, že pták je šťastný.
Díky tomuto módnímu trendu se internet hemží informacemi o tom, jak chodit s ptáčky.
Ve skutečnosti je jakékoli nucení ptáka k chůzi obrovským stresem. Jako každé jiné násilí, stejně jako u lidí. A ani ti ptáčci, kteří jsou již zvyklí na procházku, se vším svým vnějším klidem a pokorou, nejsou vůbec šťastní.
Můžete naučit někoho jiného žít podle vašich pravidel. Zlomit psychiku, vůli, nebo prostě donutit nevzbouřit se, poslechnout.
Ptáci s popruhy na nohou jsou nuceni podřídit se. Jsou to otroci.
Ptáci, kteří jsou nuceni poslouchat, jsou na procházky nošeni v okovech a dříve nebo později odletí. A téměř vždy jsou odsouzeni k rychlé smrti. Pokud nebudou nalezeni a zachyceni.
Ptáci nejsou rádi, když je lidé nutí chodit na procházky.
Otrok nemůže být šťastný.
Pokud chcete, aby byl váš pták šťastný, snažte se jí porozumět a respektovat její potřeby.
Nikdy ji nenuťte jít ven na procházku. Pokud chcete, aby se procházela po bytě a komunikovala s vámi jako s přítelem, otevřete klec nebo voliéru, postupně ptáka zvykejte na to, že má možnost vstoupit na vaše území a komunikovat s vámi jako rovný s rovným.
Strávit co nejvíce času vedle ní, jen si s ní povídat, věnovat se svým věcem.
Pokud si vážíte tvora žijícího vedle vás, pokud se k němu chováte jemně – v tomto případě a pouze v tomto případě vám tento tvor uvěří. A vznikne mezi vámi důvěryhodný vztah.
A teprve potom se bude váš pták cítit šťastný.
Protože zůstane svobodná.
Většina lidí je docela spokojená se psem, kočkou nebo králíkem jako domácím mazlíčkem. Pro někoho je ale nutné mít doma zvíře, se kterým můžete pracovat jako spolehlivý partner. Může to být služební pes, kůň nebo dravec – všechna tato zvířata slouží člověku a umožňují svému majiteli zažít nesrovnatelný pocit hrdosti a uspokojení, pokud je partnerství úspěšné.
Pokud dáváte přednost opeřeným společníkům, může být dravec jako domácí mazlíček velmi dobrým řešením. Před jeho koupí je však potřeba pečlivě zvážit a zvážit některé body. Tito ptáci vyžadují poměrně složitou péči a neustálou pozornost. Měli byste mít spolehlivou náhradu pro případ, že odejdete nebo onemocníte. Zamyslete se nad tím, zda máte dostatek času, financí a energie na péči o dravce.
Začínáme
Pokud uvažujete o pořízení dravého ptáka, je pravděpodobné, že tyto nádherné tvory již znáte. Je nutné komunikovat s lidmi, kteří se s nimi pravidelně stýkají. Nesmírně důležité je také získat alespoň minimum praktických zkušeností: promluvte si s majiteli takových ptáků, možná budete mít příležitost jim na nějakou dobu pomoci (tyto dovednosti se vám budou velmi hodit, až si ptáka přinesete domů).
Pokud žijete ve velkém městě, s největší pravděpodobností existují speciální kluby pro milovníky dravců. Často poskytují školení pro nové chovatele – to vám také pomůže plně porozumět odpovědnosti, kterou děláte. Knihy a DVD jsou samozřejmě také užitečným zdrojem informací, ale nemohou nahradit zkušenosti z reálného života.
Jak koupit ptáka
Důrazně se nedoporučuje brát si do domu ptáka chyceného ve volné přírodě! Ve většině zemí je to dokonce zakázáno. Nejlepší je koupit ptáka narozeného v zajetí. Pokuste se najít spolehlivého chovatele s dobrou pověstí – v počáteční fázi vám bude schopen poradit a vybrat zdravého ptáka. Ujistěte se, že jste obdrželi požadované dokumenty.
Dům pro ptáka
Před příletem je nutné ptákovi připravit vhodné ustájení. Délka a šířka voliéry nebo drůbežárny by neměla být menší než dvojnásobek rozpětí křídel ptáka daného plemene. Jako u všech ptáků i zde platí zásada: „čím více, tím lépe“. Pokud si všimnete, že váš opeřený přítel zažívá stres z nedostatku prostoru, je třeba tento problém okamžitě řešit.
Ptačí domov by měl být mimo dosah psů, koček, hlodavců a jiných predátorů. Když pták nelétá nebo v období nucené nečinnosti (například línání), potřebuje útočiště, kde se může zcela uvolnit. Bydlení by mělo ochránit vašeho opeřence před jakýmkoli nepřízní počasí, mělo by být vždy suché, neměl by tam být průvan a škodlivé látky, jako jsou spóry plísní. Drůbežárna musí být denně čištěna od odpadu a zbytků jídla. Veškeré vybavení a příslušenství musí být navrženo tak, aby ptákovi neublížilo. Musí být také dostatečně pevný a odolný vůči různým povětrnostním a teplotním podmínkám.
Čas od času bude potřeba ptáčka někam odvézt – k veterináři nebo na výstavu. Přeprava probíhá ve speciálním boxu. Měl by být dostatečně velký, aby v něm pták mohl stát, aniž by se dotýkal stěn nebo stropu. Vnitřek boxu by měl být tmavý – pták se bude cítit klidněji, ale blíže ke dnu by měly být větrací otvory. Na dně takového boxu bývá umělý trávník nebo řídce tkaný koberec. Ptáci jsou velmi citliví na výpary, proto by se nikdy neměli vozit v kufru auta. Dbejte také na to, aby vašemu opeřenému kamarádovi nebylo příliš horko. Nezapomeňte: na krabici musí být čitelně napsány kontaktní údaje a jméno majitele.
Krmení
Pokud se chystáte trénovat svého opeřence, potřebuje výživný jídelníček. Maso, které mu dáte, musí být čerstvé, správně skladované a bez olova (kuliček). Existují profesionální dodavatelé krmiva pro dravce. Jejich kontakty snadno najdete na internetu.
Ptáci by měli mít vždy přístup k čerstvé, čisté vodě k pití.
Procházky a hřady
Nikdy nedržte denního ptáka na vodítku. Výjimkou je situace, kdy prochází léčbou nebo obdobím školení. Po absolvování výcviku musí být pták držen ve speciálním výběhu bez vodítka. Pokud je přesto pták z nějakého vážného důvodu uvázán, dbejte na to, aby měl v přístupové oblasti vždy vodu a v blízkosti se nenacházeli žádní predátoři.
Větve a hřady, které jsou ve voliéře, by měly mít správnou velikost pro vašeho ptáka. Musí být pravidelně kontrolovány, zda nejsou opotřebované a poškozené. Většina problémů s chodidly dravých ptáků je důsledkem nekvalitních bidýlek a mříží v jejich kleci.
Zdraví vašeho ptáka
Pták by měl být denně vyšetřován, aby se včas odhalily případné zdravotní problémy. Majitel, který dobře zná zvyky ptáka, si okamžitě všimne jakékoli odchylky od normy. Dravci jsou křehká stvoření, a pokud se objeví problém, je třeba jej okamžitě řešit. Ptačí obydlí se musí denně čistit a odstraňovat z něj nesnědené jídlo, aby nedošlo k jeho hnilobě.
