Od dětství miluji zvířata. Byla tiché dítě, ale velmi, velmi zvláštní. Moji rodiče mě často ztráceli v nedalekém křoví na dvoře, když jsem zkoumal život šneků nebo pozoroval místní vrabce zpoza rohu domu. S věkem moje láska ke zvířatům nezmizela.
Stalo se, že po celý můj dospělý život, pokud si pamatuji, žili ptáci bok po boku se mnou. Nejprve andulka Kesha, pak šedá a korela. Bez ohledu na to, kolikrát jsem požádal o koupi psa, vždy to vedlo k: „Co to děláš! Žvýká boty, jí pohovku a okusuje květiny. Jdi si hrát s papoušky! Proto jsem musel studovat (a vychovávat) ptáky. Kupodivu to nakonec bylo užitečné.
Když jsem se odstěhoval od rodičů do pronajatého bytu v malém městě nedaleko Moskvy, stal se nedaleký park mým oblíbeným místem pro procházky. A nějak se stalo nutné jet na druhý konec města. Nepamatuji si, co tam bylo tak důležité, ale musel jsem jít: možná doručit nějaké dokumenty, nebo jsem se možná jen rozhodl jít na procházku s přáteli. Ale z nějakého důvodu, od chvíle, kdy jsem odešel z domu, moje intuice zazvonila na poplach.
“Projděte se parkem po dlouhé cestě uličkami, nádvořími a zákoutími!” – řekla mi a zpravidla věřím své intuici. Proto byla zvolena okružní trasa s dvorky. Tam jsem zahlédl děti, které držely krabici, se kterou pobíhaly. Odtamtud bylo pravidelně slyšet žalostné skřípění. Nevím, co mě táhlo, ale přiblížil jsem se k dětem – v krabici bylo třídenní mládě strakapouda velkého. Ne, potom se druh kuřátka dal uhodnout jen podle tlapek a jazyka a kuřátko samo bylo plešaté a děsivé. Ale miluji právě takové podivíny, chvělo se mi srdce. Tak jsem skončil u kuřátka Borka, které už vyrostlo a teď se mu s úctou říká Datel Boris.
S Borkou jsme měli nejednu bezesnou noc. Musel jsem nastavit budík od 4:10 do 15:20 a krmit mládě každých XNUMX-XNUMX minut. Naštěstí byly prázdniny. Když jsem ale šla do práce, domluvila jsem se s vedoucí (báječná žena!) a začala s sebou nosit mládě v krabici do laboratoře. Dá se tedy říci, že Boris je první datel na světě – laborant. Dokonce i můj manažer mu vyplácel mzdu v křepelčích vejcích a ostatní jeho kolegové ho hýřili a nosili mu bobule a ovoce ze svých zahrad.
Datel vyrostl, stal se drzejším a stále více se podobal krásnému dospělému ptákovi. “To jo! – Myslel jsem. “Je čas odnaučit Borise krmení injekční stříkačkou, už je plnohodnotným mládětem a brzy začne létat.” Co si pomyslí datli za oknem? A začali jsme dlouhý epos pokusem naučit Borise, aby se živil sám. Ten opeřenec trpěl, dělal smutný obličej, hrál si s hmyzem, ale sám odmítal jíst. Cvrčci mu byli naprosto lhostejní. Mnohem víc ho zaujal salát, který jsem pěstoval na parapetu. Pravděpodobně je srdcem ptačí vegetarián. Ale jako starostlivá hospodyňka jsem se snažila přestat aktivně jíst salát, protože datel je hmyzožravý pták, takže základem jídelníčku by měl být hmyz. A po několika týdnech se mi to podařilo – Boris začal jíst hmyz, i když se stále díval na salát s jasnou touhou ho kousnout.
A pak nastalo období, kdy jsem se stal wingmanem. Opatrně jsem ptáka přehodil přes postel a on komicky zamával křídly. Mával a mával a začal se třepetat. Nejprve trochu, asi dvacet centimetrů. A pak se vzdálenost zvětšila. A brzy mohl datel snadno několikrát obletět celou místnost bez přestávky. Jak jsem byl hrdý na svého studenta! Předtím jsem samozřejmě neměl žádné zkušenosti s prací s hmyzožravým ptactvem, ale pak mi padl do rukou opravdový datel. A já jsem se s ním krok za krokem stejně jako on musel učit – jak a čím krmit, jak ho naučit létat, pozorovat jeho povahu a zvyky. A nenechte je sedět na vašem krku, protože datli jsou velmi, velmi zvláštní ptáci.
Žili jsme s Borisem, netruchlili, komunikovali a naučili se rozumět. Ostatně ani po reintrodukci (“divokosti”) jsem Borku nemohl vrátit do přírody, protože Boris je datel, který lidem bezvýhradně důvěřuje. Prostě by to nebylo bezpečné. Stal se pro mě jako rodina, rozhodl jsem se, že ptáci zůstanou se mnou, aby neriskovali jeho život.
A pak nám Chiv spadl na hlavu. Na sociální síti jsem viděl oznámení jedné dívky, že našla zraněného mladého datla a neví, co s ním. “Tady je nějaká společnost pro Borise!” — Rozhodl jsem se a kontaktoval dívku. Chiva měl zlomeninu vřetenní a loketní kosti, život v přírodě pro něj byl kontraindikován. Stal by se snídaní první kočky, na kterou narazil. Koneckonců je to mládě a oni se teprve začínají učit létat. S takovou zlomeninou nemá šanci na přežití. Dokonce i v lese. Proto bylo o osudu ptáka rozhodnuto – přišel k nám.
Chiv mu zpočátku nevěřil, nenavázal kontakt a skrýval se. Pomalu a jistě jsem se snažil získat jeho důvěru a náklonnost. A asi po osmi měsících se mi to podařilo – Chiv mi spadla do klína. Moje maličkost! Radosti se meze nekladly. Mimochodem, i přes předpovědi veterinárního ornitologa, že s takovým zraněním Chiv neuletí, se pták stále rozlétl. Nevím, co k tomu přispělo – dobrá péče, procházky nebo jen vlastnosti jeho těla. Ale uplynuly dva roky a pták může snadno létat přes místnost. Pro život ve volné přírodě to samozřejmě nestačí, ale pro život doma je to více než dostačující.
Po Chiv se u nás zabydlela Kali, samice strakapouda velkého, která plně dostojí svému jménu. Od přírody je to opeřený „kluk-žena“. Přežila boj s kočkou, osteosyntézu (chirurgické spojení úlomků kostí pomocí speciální konstrukce) i změnu scenérie z obvyklého lesa na městský byt. A při tom všem neztrácí odvahu! Samozřejmě mi zatím nevěří a bude trvat mnohem déle, než s ní navážeme kontakt, protože Kali ke mně přišla jako dospělý a plně formovaný pták, který už žil na ulici více než rok. . Ale budu se snažit, aby její život v bytě byl co nejpohodlnější, nehledě na to, že už nikdy nebude moci létat. Jen se třepetejte, když budete mít štěstí. Ale zatím k takovým pokusům nedošlo. Kali chodí po podlaze. Zrovna nedávno jsem ji začal chodit s klukama. Představte si mé překvapení, když se Kali začala starat o Bori a Chivovy klece – vlezla dovnitř a najedla se. A koneckonců všichni mají stejné jídlo, ale jak se říká, „sousedova tráva je zelenější“.
A letos jsem dostal další mládě strakapouda velkého. Pro zlepšení území byl pokácen strom, který obsahoval dutinu s kuřaty. Rodiče opustili své potomky a odletěli. Starostliví kolemjdoucí ale kontaktovali mého kamaráda, který se na reintrodukci ptactva podílí.
– Lano, to je osud! – ona řekla. – Vezmi si to kuřátko pro sebe!
Aktivně jsem se bránila, kopala, zapírala – pamatuji si, kolik úsilí mi dalo vychovat Borise. Ale nakonec jsem to vzdal. A naši rodinu doplnil další datel – Klepa. Je nemožné určit pohlaví mladých datlů druhu “velkostrakatý”, protože neexistuje žádný sexuální dimorfismus – samci a samice vypadají stejně, s červenou čepicí. Ale po línání mláďat je to jasné: samci mají na zadní straně hlavy červený pruh a samice černou hlavu. Nyní je jasné, že Klyopa je samec. Je přátelský a krotký jako Boris, lidem naprosto důvěřuje, takže vrátit ho do přírody je nemožné.
Soužití s datly ukládá člověku určité povinnosti. Byt je potřeba zařídit tak, aby ptáčci způsobovali minimum nepříjemností sousedům, ale zároveň se jim žilo co nejpohodlněji. Musíte se schoulit s poleny a větvemi kolem – na lednici, na skříni, na parapetech. Všichni naši přátelé vědí, že když jedeme do lesa nebo na venkov, musíme pro nás přinést pár polen. A vozí to často, jinak by museli pořádat závody v místním parku. Párkrát jsem si domů přinesl větve a polena po hurikánu. Sousedé ve výtahu na mě samozřejmě koukali hodně divně, ale už se ničemu nediví. Jsme zvyklí, že buď nosím domů potravní hmyz, nebo polena, nebo ptáčky na ošetření. Nevím, co si myslí, ale nejspíš se domnívají, že mám v bytě podzemní pilu – polena tam dlouho nestojí a po týdnu až dvou je hodím do koše v formě čipů. Tohle jsou moji chlapi, kteří se snaží, odbíjejí. Mimochodem, tlučení není tak hlasité jako v lese. Domácí dateli nemají potřebu rozdělovat území, ale divocí datli si své území označují hlasitým sekáním. Samozřejmě občas dochází ke střetům, ale ptáčky rychle rozháním do rohů. „Mír, přátelství, žvýkačky“ je motto bydlení v našem bytě. A toto heslo funguje – jídla je pro každého dost a pozornosti dost.
Jediná věc, kterou ptáci nesdílejí, je skrýš obalů od bonbonů. Datel, stejně jako straky, má velmi rád vše lesklé a šustivé, takže vše, co se třpytí a šustí, schová v odlehlých koutech. A velmi se rozčilují, když při úklidu ničím skrýše. Pak jsou několik dní uraženi – vzdorovitě se odvracejí, ignorují mě a všemožně předstírají, že tu nejsem. No, co můžeš dělat? Čistota je velmi důležitá pro pohodu ptáků.
Důležitá je také kompetentní a správná strava. Datelové jsou hmyzožraví ptáci, proto lví podíl na potravě tvoří potravní hmyz (cvrčci, švábi, mouční červi, zoofobové, larvy mravenců). Dávám jim také ovoce, zeleninu, lesní plody a ořechy. No, potrava pro hmyzožravé ptactvo. Mnoho přátel žertuje, že ptáci jedí lépe než já. Každý vtip má samozřejmě svůj podíl na vtipu, ale vitamínová strava ptáků je opravdu záviděníhodná.
Vlastně jim lze závidět jejich životní styl a schopnosti. Před životem s datly by mě nikdy nenapadlo, že jsou to tak zajímaví ptáci – velmi svéhlaví, chytří a do jisté míry i talentovaní. Mají predispozice k otevírání klecových dvířek a zámků, takže musím všemožně uhýbat – připevnit zipy, karabiny, aby se dvířka co nejvíce ztížila. Jinak se datel dostane ven a půjde na procházku. V noci. Protože chůze přes den není nijak zajímavá, je hostitelka v práci. A v noci majitel spí, můžete se o ni postarat a dát jí cvrčka do ucha! No, nebo si spolu hrajte, hraní v noci je mnohem zajímavější. Všiml jsem si, že vrchol aktivity u chřástalů domácích nastává ve 2-3 ráno. Obvykle si v této době hrají, skáčou a hledají pozornost všemi možnými způsoby. A nedej bože ukázat, že vás jejich hry probudily, protože ptáčci si budou hrát a přitahovat pozornost s trojitým zápalem. Dokud se nepřipojíte ke hrám. A hry zpravidla trvají do 5-6 ráno. A pak jdou datli spát.
A kdo přišel s tím, že datli jsou „skřivani“? Není to pravda, jsou to datlové.
Jídelníček datla závisí na ročním období. Jeho strava se skládá z následujících složek:
- hmyz, zejména dřevěné larvy, jakož i mravenci a pavouci;
- míza ze stromů;
- ořechy a semena;
- bobule a ovoce;
- květinový nektar.
Datel mění svůj jídelníček v závislosti na ročním období a na tom, které zdroje potravy mají nejvyšší nutriční hodnotu.
Brzy na jaře preferují stromovou mízu, je pro ně cenným zdrojem sacharidů a dalších živin.
Na jaře a v létě se tito ptáci živí hmyzem, který jim poskytuje bílkoviny a sílu k reprodukci a odchovu jejich kuřat.
Na podzim datli přecházejí na ořechy, semena a ovoce.
V zimě jedí také ořechy, semena a plody ponechané na stromech a keřích.
Datel jsou ptáci, kteří tvoří spíže, zásobují se žaludy, ořechy a mrtvým hmyzem pro případ nedostatku potravy a pro chladné počasí. Své skrýše tvoří v dutinách stromů, pod kůrou a mohou je i zahrabat pod zem.
Byly objeveny důkazy o datelech, kteří jedli a zabíjeli jiné malé ptáky, například holuby.
Datel nežere dřevo.
Čím krmit datla v zimě
Oblíbené produkty, kterými lze datly krmit v zimě na krmítkách, jsou:
- sádlo;
- směs ořechů, ovoce a hmyzu;
- vhodné je ovoce, pomeranče, jablka a hrozny;
- slunečnicová semena, celá nebo vyloupaná;
- Arašídy, celé nebo vyloupané;
- Chlebovky, zoofobové, živé, sušené nebo zmrazené.
Výrobky by neměly být slané ani průmyslově zpracované, ptáky nekrmte chlebem.
Krmítko by mělo být otevřené a připevněné ke kmeni stromu.
Chcete-li na svůj dvůr přilákat datly, pak vysaďte ovocné keře, které si v zimě zachovají své plody, například šípky. Můžete zasadit lískový ořech nebo vlašský ořech.
Nedoporučuji ale k vašemu domu lákat datly, zvláště pokud je dřevěný. Budete čelit problému, že si ve vašem domě začne budovat vlastní skladovací prostory tím, že v něm vyrazí díry. A bude to neustálé klepání, které vás znervózňuje.
Zbavit se ho bude velmi těžké, doporučuji ho přikrmovat výrobou krmítek v lese nebo parcích.
Krátce o datlovi
Popis:
| Barva těla | Olivová, hnědá, černá, bílá a červená |
|---|---|
| velikost těla | Délka od 7 cm do 50 cm. |
| Výrazná vlastnost | Mnoho datlů má na temeni hlavy chomáč peří nebo hřeben. |
Rádi žijí kolem zalesněných oblastí, hnízdí na stromech, dřevěných konstrukcích, plotech, sloupech a cedulích. Rádi klují a děrují díry do mrtvých nebo nemocných stromů, dřevěných budov, příjezdových cest a mohou klovat do kovových konstrukcí a klimatizací.
Dělají to pro následující:
- hledání potravy;
- vytváření hnízdišť;
- vytvořit spíže pro skladování potravin;
- signál ostatním datlům.
Proč dateli klepou na dřevo?
Datel klepe na dřevo, aby provedl následující úkoly:
- Hlavní je hledání potravy;
- Označuje své území, a tak říká ostatním samcům, aby se drželi dál;
- Takto přitahují samice. Samice uslyší klepání a přiletí k němu, zkontrolují samce a jeho revír, pokud jim vše vyhovuje, pak si tohoto samce vybere za partnera a začne s ním hnízdit.
Jak jsou užitečné a škodlivé?
Jejich hlavním přínosem pro přírodu je pojídání různých hmyzích škůdců, kteří žijí na stromech. Pro člověka jsou škodlivé, protože mohou poškozovat budovy a různé stavby a klepání, které vydávají při hledání potravy, může být velmi nepříjemné.
Kvůli jejich schopnosti poškozovat dřevěné konstrukce a nepříjemnému hluku se s nimi lidé neustále snaží bojovat, níže jsou humánní a účinné způsoby, jak se vypořádat s datly:
- Odstraňte na svém pozemku zdroje potravy, včetně krmítek pro jiné druhy ptáků.
- Nainstalujte kuřecí drát, abyste chránili potenciální oblasti klování.
- Použijte hlasité zvuky k vystrašení datelů.
