Před několika lety byly na pohřebišti poblíž Káhiry objeveny desítky mumifikovaných koček a stovky pozlacených figurek, které je zobrazují. Mnoho nálezů naznačuje, že staří Egypťané tato zvířata milovali. Je známo, že byli uctíváni jako bohové a chráněni zákonem. Pojďme si říct proč.
Mezi nálezy bylo asi sto dřevěných sošek koček. Foto: © AP / TASS
V nekropoli staré asi 4500 let byly nalezeny desítky mumifikovaných koček. Foto: © DPA / TASS
V roce 2018 bylo v nekropoli Sakkára poblíž Káhiry objeveno sedm hrobek s kočičími mumiemi. Foto: © AP / TASS
Kočka Ra
Kočky žijí s lidmi více než 5000 let. Podle jedné verze byl domestikován v Mezopotámii, podle jiné – ve starověkém Egyptě. Ať je to jakkoli, právě v údolí Nilu získalo toto zvíře zvláštní roli. Vzkvétalo tam zemědělství a úroda se musela chránit před hlodavci. K jejich likvidaci začali využívat divoké kočky. Chytáním hlodavců ve stodolách zachraňovali nejen pšenici, ale i lidi, protože mor přenášeli krysy. Lovili také hady, díky čemuž byla města a jejich okolí bezpečnější.
Vzhledem k tomu, že kočka miluje podřimování na slunci, spojovali ji staří Egypťané se svým hlavním bohem Ra. Je zobrazen jako polní kočka s oslíma ušima na zdi v nekropoli Deir el-Medina poblíž Luxoru. Nádherné zvíře zabije nožem hada Apophise, zapřisáhlého nepřítele Slunce. Tento obraz Ra se nazývá Velká kočka z Heliopole.
Velká kočka z Heliopole Foto: © hemro / Shutterstock / FOTODOM
„Při požáru se kočkám stane něco úžasného. Egypťané se nestarají o uhašení ohně, ale ohradili hořící prostor a hlídali kočky, přesto se jim podaří proklouznout mezi lidi a přeskakovat je a vrhnout se do ohně. To uvrhuje Egypťany do velkého smutku. Pokud kočka v domě zemře, všichni obyvatelé domu si oholí obočí.”
Herodotus
Staří Egypťané věřili, že jejich bohové mohou mít různé podoby a často je zobrazovali jako zvířata. Například dcera Ra – bohyně Bast – byla namalována jako kočka nebo žena s kočičí hlavou. Zosobňovala téměř vše dobré, co je v lidském životě: radost, lásku, domov a plodnost. Centrem Bastovy bohoslužby bylo město Bubastis. Tam byl postaven obrovský chrám pro kočičí bohyni a každoroční festival, který podle záznamů Herodota přilákal až 700 tisíc lidí. Místní obyvatelé samozřejmě velkému geografovi lhali o tak působivé účasti, ale svátek byl zjevně rozsáhlý.
Rozdělení, které instinktivně vymezujeme mezi lidmi a zvířaty, nebylo ve starověkém Egyptě tak silné a kategorie „Zvířata“ ve skutečnosti neexistovala.
Jaromír Málek, egyptolog
Kočka žene husy – satirický ostracon ca. 1120 před naším letopočtem E. Foto: Káhirské muzeum/PD
Zvyk koček pozorovat jiná zvířata dal vzniknout mezi Egypťany vtipům, které se k nám dostaly z dob Nové říše v podobě scén na ostrakonech, nádobách, kosmetice a figurkách. Například na jednom obrázku kočka pase husy.
„Kočka močí každou hodinu a označuje každou z dvanácti, den a noc bez výjimky, jako hodiny. A fáze Měsíce se dají počítat přes jeho potomky. Koneckonců, poprvé přináší sedm koťat, druhé – šest, třetí – pět, čtvrté – čtyři, páté – tři, šesté – dvě a sedmé – jedno. Celkový počet koťat se tedy shoduje s počtem fází měsíce.“
Plutarch
Půjdeš semnou
Chudí i bohatí milovali kočky. Bohatí lidé oblékali své mazlíčky do zlata a dovolili jim jíst z talířů. O tom, že šlo prakticky o rodinné příslušníky, svědčí malby hrobek. Na stěnách takové stavby byl vyobrazen nejen její „majitel“, ale i lidé jemu blízcí, stejně jako to, co miloval.
Kočka v lovecké scéně Nebamon Foto: © Ashley Van Haeften / CC BY 2.0
V bohatě zdobené hrobce písaře a obilního písaře Nebamona je tak vyobrazena kočka, která doprovází úředníka na lovu: v tlapách drží dva ptáky a dalšího chytá do tlamy. Jedno oko zvířete je pokryto zlatem. Podle Britského muzea se jedná o jediný známý příklad použití zlacení na nástěnných malbách thébských hrobek.
“Ti s malými tvářemi jsou hloupí.” To platí pro kočky a opice.“
Aristoteles
Ale přítomnost koček v hrobkách se neomezovala pouze na jejich obrazy. Někdy byla zvířata mumifikována, aby byla pohřbena se svým majitelem. Kolem toho se vyvinul celý trh služeb. Zároveň bylo přísně zakázáno zabíjení koček. To se trestalo smrtí. Výjimkou byla pouze mumifikace.
“Pohřeb egyptské kočky.” John Reinhard Wegelin, 1886 Foto: Tātaki Auckland Unlimited/PD
Ne všechny kočky však byly umístěny do hrobky se svým majitelem. Některé byly po přirozené smrti mumifikovány a pohřbeny na kočičích hřbitovech v rakvích s podšálky mléka. Pravda, zákony jsou zákony, ale archeologové stále nacházejí mumifikovaná zvířata se zlomeným krkem.
Faraoni přišli s importem: odhalena nová tajemství mumií
Existuje legenda, že láska ke kočkám stála životy mnoha Egypťanů. Hovoříme o bitvě u Pelusia – bitvě mezi vojsky perského krále Kambýsesa II. a egyptského faraona Psammeticha III. Stalo se tak v květnu 525 před naším letopočtem. E. na Sinajském poloostrově. Peršané věděli, jak byly kočky v Egyptě uctívány, a proto si obrázky těchto zvířat umístili na své štíty a brali s sebou živá zvířata, aby na ně zaútočili, aby na ně jejich protivníci nestříleli z luků. Údajně proto byli Egypťané poraženi a Kambýses II dobyl jejich zemi a stal se novým faraonem.
Ať je to jak chce, starověký Egypt existoval ještě půl století a obyvatelé země si zachovali velkou lásku ke kočkám. Dnes lze tyto mazlíčky nalézt po celém světě. A i když už nejsou uctíváni, tuleni si v našich životech zachovali zvláštní místo.
Co je to NFT, jak je šetrné k životnímu prostředí a co má společného s kočkami?
7 
0
