Mláďata racka stříbřitého. Autor fotografie: T. LiverovskayaV období rozmnožování ptáků je vždy mnoho zpráv o nálezech mláďat. Nyní se na nás stále častěji obracejí obyvatelé Petrohradu ohledně mláďat racků stříbřitých, kterým mnozí z nějakého důvodu říkají kormoráni. Ve skutečnosti se jedná o úplně jiné ptáky, z různých řádů, jasně odlišitelné i na první pohled. Kormorán velký je téměř celý černý a znatelně větší než racek stříbřitý. Dospělý racek stříbřitý je bílý a pouze jeho hřbet a křídla jsou šedá.
Racek stříbřitý je největším chovným rackem ve městě. Kormorán velký se zatím vyskytuje pouze při migracích v zálivu a jen občas zalétají do vnitrozemských vod samotáři. Jeho kuřátka ve městě nenajdete.
V přírodních stanovištích ve Finském zálivu hnízdí rackové ve velkých koloniích na ostrovech, jednotlivé páry hnízdí na velkých balvanech umístěných v mělkých vodách. Racek stříbřitý již dlouho ovládá město, lze jej nalézt všude tam, kde jsou zdroje potravinového odpadu, zejména tam, kde obyvatelé města krmí ptáky, i když poblíž není žádná voda. Před více než 20 lety vyvinuli střechy budov pro hnízdění, počínaje průmyslovými na okraji Petrohradu. Nyní se mláďata dají najít všude. Ochotně hnízdí v centru města například na budovách Petrohradské státní univerzity.
Když mláďata vyrostou a začnou se aktivně pohybovat nebo jsou již schopna sama klouzat dolů, ocitnou se na zemi. Rodiče se vždy velmi aktivně starají o svá mláďata a mohou se potápět na lidi, kteří se k nim přibližují.
Není třeba se kuřat dotýkat, pokud nejsou zraněná a nehrozí jim žádné nebezpečí. Na rozdíl od savců (například koček a psů) ptáci nemohou najít své potomky čichem. Rodičovští ptáci jsou vedeni výhradně zrakem a hlasem mláděte. Pokud kuřátko přemístíte na místo, které považujete za bezpečné, a ono se tam schová a bude mlčet, rodiče ho nenajdou. Mláďata racků jsou odolná a mohou nějakou dobu zůstat bez jídla, takže se je nesnažte hned „zachraňovat“. Věřte mi, že rackové jsou velmi starostliví a stateční rodiče, nebraňte jim, aby problém vyřešili sami.
Aktivity:
Dětská výtvarná soutěž “Svět chráněné přírody”
V rámci každoroční akce „Pochod parků 2023“ začíná příjem prací do krajské etapy soutěže „Svět chráněné přírody“. Tématem letošního ročníku soutěže je „Obyvatelé přírodních ekosystémů“. Soutěže se může zúčastnit každý ve věku od 4 do 18 let.
Petrohradský pohár ve sportovní ornitologii mezi školáky 2023
Zveme školní týmy k účasti! Registrace je otevřena do 10. května 2023.
Meziregionální konference „Perspektivy rozvoje vzdělávací turistiky ve zvláště chráněných přírodních územích“
Dne 23. března se v rámci XXII. mezinárodního fóra „Ekologie velkoměsta“ konala konference „Perspektivy rozvoje vzdělávací turistiky ve zvláště chráněných přírodních územích“. Místo konání: Petrohrad, kongresové a výstavní centrum Expoforum
Kontakty:
197046, Petrohrad, sv. Malaya Posadskaya, budova 3, 7. patro
Položit otázku:
Můžete nám položit otázku napsáním na oopt.spb@yandex.ru nebo dep@oopt.kpoos.gov.spb.ru. Odpovíme co nejrychleji. Správa stránek si vyhrazuje právo neodpovídat na otázky položené neuctivým způsobem, stejně jako na otázky, které jsou mimo kompetenci instituce. Otázky a odpovědi, které jsou zajímavé pro široké publikum, budou zveřejněny na stránkách příslušné části webu.
„Racci si neustále staví hnízda na střeše našeho domu, každý rok na stejném místě. To vytváří určité nepříjemnosti – křik a hluk šířící se podél stoupačky; odpadky, exkrementy, nehygienické podmínky. Dokud se nevylíhnou mláďata a neodletí, není možné vylézt na střechu. V létě, kdy mláďata začínají chodit pod okny, rodiče je chrání a napadají kolemjdoucí, to jsem sám viděl mnohokrát. Bylo mi řečeno, že není možné hnízdo odstranit, dali mi pokutu.
Kuřat, hnízd a vajec se nesmí dotýkat, to je přísně zakázáno zákonem. Ilustrační foto.
Nevím, jak se s tím vypořádat. Každý rok na konci léta musíme vylézt na střechu a uklidit vše, co po sobě opeření „sousedé“ nechali, je z toho velký pytel odpadků,“ říká Nina Astratova, předsedkyně KT Tallinn Highway 61, píše Viru Prospekt.
Každý den odstraňujte větve
Dá se tedy s hnízděním racků nějak bojovat, nebo bude majitel nějakým způsobem potrestán, když se ptáčků bude snažit zbavit? Tõnu Talvi, hlavní specialista na ochranu přírody na ministerstvu životního prostředí, vysvětluje:
– Toto je velmi citlivé téma. Střecha domu je samozřejmě součástí majetku majitele a ne každý souhlasí s tolerováním takové hlučné a rušivé čtvrti. Proto existuje jediné řešení problému: ve chvíli, kdy si ptáci začnou stavět hnízdo, je nutné každý den po dobu 2-3 týdnů vylézt na střechu a odstranit to, co ptáci během dne stihli nasbírat. – klacíky, větvičky atd. Pak rackové pochopí, že toto místo má jiného majitele a stavět si zde hnízdo není bezpečné. Pokud lidé najdou hotové hnízdo, zejména s vejci nebo mláďaty, nemohou se ho již dotknout, zákon to přísně zakazuje.
„Dům“ a síť vás z hnízd nezachrání
Vylézt každý den na střechu, aby si rackové nestavěli hnízdo, je docela problematické a nebezpečné, domnívá se Albina Izmestyeva, předsedkyně KT domů 25 a 27 na Tallinn Highway. Lidé proto hledají jiné způsoby, jak se vypořádat s potížemi, které od ptáků vznikají.
„Bohužel v Chruščovových budovách neexistuje způsob, jak snadno a snadno vyčistit vzduchové kanály od kostí a úlomků, které se tam objevují díky ptákům. V srpnu loňského roku jsme proto na střechu nad vývody vzduchových kanálů nainstalovali speciální domečky a natáhli síť tak, aby se k nim rackové nemohli dostat. Nevím, jestli to pomůže vyhnout se znečištění, ale vidím, že rackové už stejně začali hnízdit na střeše,“ říká. A dodává, že v létě si KT najme firmu na čištění plynových potrubí doma a pravidelně se setkává se situacemi, kdy racci napadají lidi. Být na střeše je ale už docela nebezpečné.
Nekrmte ptáky!
Tõnu Talvi vysvětluje, proč si rackové vybírají střechy výškových budov:
— Ptáci mají rádi ploché kamenné střechy, protože jim připomínají přirozená hnízdiště – malé písečné a kamenné ostrůvky v moři. Střecha skvěle chrání před nepřáteli a umožňuje výhled do okolí, vyhovuje jim i mikroklima. Pokud mluvíme obecně o tom, proč se ptáci usazují ve městech, pak hlavním faktorem je schopnost utrácet co nejméně energie na hledání potravy. Otázka by proto měla být položena takto: není nutné tolik bojovat s ptáky, ale zapojit se do environmentální výchovy a pracovat se špatnými návyky lidí. Je třeba bojovat s otevřenými popelnicemi, venkovními skládkami domovního odpadu a zejména krmením ptactva na ulicích. Jedna věc je krmit malé ptáky v zimě správným jídlem – zachrání je to před chladem a naučí děti ekologickému chování. Je úplně jiné krmit holuby a racky na dvorcích holuby. Chápu, že ten, kdo to dělá, dostává pozitivní emocionální impuls, ale v tuto chvíli nemyslí na důsledky pro ostatní obyvatele města a pro ptáky samotné.
Pamlsky pro psy nebo racky?
V posledních letech v našem městě řada spolků udělala pořádek na sběrných místech – jsou zde speciální domky, které se dají zamykat na klíč, kontejnery zaryté do země, ale počet ptactva, jak se zdá, neubývá. Možná by se na sebe měli někteří přátelé přírody podívat zvenčí?
„Často vidím lidi, jak odhazují různé potraviny a velké kosti poblíž uzavřených kontejnerů na odpadky, dokonce i zaryté do země. Možná chtějí nakrmit psy nebo kočky, ale tyto kosti často končí na střechách domů. Velcí ptáci, jako jsou racci a kormoráni, je snadno zvednou a odnesou pryč, a pak kosti skončí ve vzduchových kanálech, kanalizačních otvorech na střechách, a to způsobuje velké škody na domě, říká Irina Andreeva, předsedkyně několika ČT v různé části Narvy.
Od dubna do července – nedotýkejte se
Ošetřovatelka zoo v Tallinnu Elena Semyonova vysvětluje: V Estonsku žije několik druhů racků, nejběžnějším je racek stříbřitý. Jedná se o velkého ptáka, kterého si lidé často pletou s kormorány, kteří žijí převážně na pobřeží.
K hnízdění racků dochází v březnu – dubnu, dokonce i květnu – a závisí na mnoha faktorech. Po vylíhnutí mláďat zůstávají v hnízdě ještě měsíc. Pak kolem června začnou vylétat a následovat své rodiče a žádat o jídlo. Zde často dochází ke konfliktům mezi lidmi a ptáky. A přestože si pracovníci recepce v nemocnici Narva nevzpomněli na žádné případy kontaktování lékařů kvůli napadení racka nebo kormorána na člověka v našem městě, taková situace by velmi dobře nastat mohla, říká zoolog.
„Někdy si lidé, když vidí křičící kuřátko, myslí, že potřebuje pomoc, snaží se ho vzít, někam ho odnést. To se absolutně nesmí! V takové situaci mohou racci napadnout člověka,“ vysvětluje. — Rovněž stojí za připomenutí, že všežraví a volně žijící rackové mohou být přenašeči nemocí, stejně jako ostatní „městští“ ptáci – holubi, kavky, vrány.
Sofie Bobrenková
