Uplynulo mnoho let od doby, kdy mi starý myslivec vyprávěl příběh o smrtelně zraněném losovi, který se vrhl na člověka a zhroutil se až k samým nohám vyděšeného střelce. To vyvolává otázku: snažila se bestie pomstít? Možná pro něj už nebyl směr pohybu důležitý a lovec mu náhodou skončil v cestě?
Teprve relativně nedávno, když jsem nejprve pracoval na losí farmě Kostroma a poté na losí farmě v přírodní rezervaci Pechora-Ilych, jsem byl schopen do určité míry pochopit náladu losů, abych viděl, jak toto zvíře reaguje na určité podněty.
Doslova hned v prvních dnech svého pobytu na losí farmě jsem se musel vypořádat s jednou z hlavních forem losí obranné reakce – strašením. Los, který si všiml nového člověka na svém území, se začal pomalu přibližovat, položil uši dozadu a sklonil hlavu. (obr. a). Její hříva stála na konci a oči se jí leskly. Nebo spíše oční bělmo jiskřilo, zatímco samotné oči jako by byly vytočené z důlků, což jim dodávalo velmi děsivý vzhled. Já jsem však jejímu náporu odolal a los, když viděl, že tento manévr je neúspěšný, začal být okamžitě lhostejný a začal okusovat větve osiky. Je třeba poznamenat, že los si okamžitě všimne strachu z člověka a začne ho aktivně pronásledovat a první známky naznačující změnu v chování zvířete se objevují, když je člověk blíže než 20-25 m.
Někdy začne los člověka děsit, má potíže překonat svůj strach. V tomto případě je v jeho pohybech cítit nejistota a pozorný člověk si okamžitě všimne připravenosti losa kdykoli utéct, což se nejčastěji stává (obr. c). Tak se chová zvíře na území losí farmy. Co se týče chování mimo tuto oblast, to se mění. Los se stává opatrným až do té míry, že někdy, když spatří člověka, schová se a nechá ho projít. Toto pravidlo však není bez výjimek. Někteří domestikovaní losi důvěřují člověku natolik, že se bez sebemenšího strachu přiblíží k lovcům, houbařům, sběračům lesních plodů a dalším lidem v lese, za což někdy zaplatí životem. Domestikovaný los zraněný člověkem přichází, pokud je to v jeho moci, na losí farmu. Na léčbu takového zvířete už je bohužel často pozdě.
Během říje losi, zejména samci, občas ztrácejí opatrnost, ale vůči člověku nedávají příliš najevo hněv (obr. c). Na losí farmě Kostroma v tomto období divocí býci téměř každou noc prolomili ploty a vnikli do kotců losích krav a domestikovaný býk, tedy majitel těchto losích krav a tohoto území, byl často vyhnán. Všechny tyto bitvy se odehrály po příchodu hlubokého soumraku a ráno, jakmile se objevil muž, další divoch se vrhl střemhlav k lesu, udělal obří skok přes plot a po rozmetání horních kůlů zmizel v lese. . Jednoho dne se pracovníci losí farmy pokusili „divocha“ zadržet v úzké dlouhé chodbě. Los, který si uvědomil, že je v pasti, se vrhl k lidské bariéře a aniž by někoho zasáhl, proběhl kolem.
Šelma samozřejmě zůstává šelmou a její zvyky jsou také šelmy. Losi dost často řeší věci pomocí svých kopyt a musíme vzdát hold jejich schopnosti zacházet se zbraněmi. Například losovi uvázanému v korbě náklaďáku se podařilo rozbít část spodních bočních prken. V jiném případě žena, která klopýtla pod nohama losí krávy, měla okamžitě zlomenou ruku. Los útočí jak zadními, tak předními, zadními udeří dozadu nebo do strany a předními udeří téměř jakýmkoliv směrem, ale nejčastěji je používá v obraně.
Losi mají jakousi hierarchii. Stává se, že docela malá, ale evidentně hádavá losí kráva, vzpínající se na zadní nohy, bubnuje předníma nohama na záda svého většího souseda. (obr. d). Jednou jsem náhodou viděl, jak se jeden los pokusil kousnout druhého.
Elk také projevuje agresi vůči lidem. Jednoho dne jsem byl nucen vzít tele od losa, který ke mně byl laskavý. Zármutek a zášť šelmy, abych tak řekl, byly tak velké, že o měsíc později, nebo možná i déle, mě vyvedla ve výběhu a odřízla cestu k ústupu a začala se ke mně přibližovat. Mezi námi byl strom a po několika zbytečných kruzích se kráva losa zvedla na zadní nohy, opřela se hrudníkem o kmen stromu a začala kopat předníma nohama ve snaze zasáhnout pachatele. Já, chycený mezi blikajícími kopyty, jsem mohl jen čekat, až losa tato činnost omrzí. Při jiné příležitosti jsem během říje pronásledoval býka po výběhu, abych ho lépe vyfotografoval. To bestii rozzuřilo a on, krátce zachrápal a kopl do všech čtyř nohou, se vrhl za mnou. Plot byl blízko a přelézt jej bylo otázkou vteřiny. V tu samou chvíli losí kopyta zaklapla na spodní kůly (obr. e), načež šelma rozháněná k vzteku začala předními kopyty narážet do louže tak, že byla u plotu a polila sebe i mě bahnem. Teprve potom se uklidnil a odešel.
Nebezpečí útoku losa na člověka se téměř nevyplatí přehánět, ale ani to není radno podceňovat. Volně žijící i domestikovaní losi, zejména v době říje, jsou nebezpeční a v žádném případě se nedoporučuje přibližovat se k nim.
