Souhlasím s oficiální politikou Dalmatian Club of America, že štěňata, která jsou hluchá na obě uši, by měla být chovateli utracena a nedávána do jiných rukou. Na každý příběh o tom, jak někdo vychoval a žil šťastně až do smrti s hluchým psem, existuje několik dalších o tom, jak to někdo jiný zkusil a nakonec mu zlomil srdce a skončil ve spoustě problémů.
Domnívám se, že seriózní chovatelé všech plemen trpících problémem vrozené hluchoty jsou morálně povinni je před prodejem štěňat otestovat BAER testem (sluchově vyvolaná reakce mozkového kmene), usmrtit ty, kteří jsou hluší na obě uši a prodávat neslyšící na jedno ucho pouze na základě smlouvy o povinné kastraci nebo sterilizaci. Aby se zabránilo produkci vadných štěňat, chovatelé by neměli povolit páření, pokud je alespoň jeden z rodičů jednostranně hluchý; musí mít jistotu, že pes i fena prošli BAER zkouškou a jsou zcela zdraví.
Údaje, které jsem shromáždil od více než 4500 8 dalmatinů, ukazují, že pokud je alespoň jeden rodič hluchý na jedno ucho, pravděpodobnost, že potomek bude zcela nebo částečně hluchý, se ZDVOJNÁSOBÍ. 22 % všech dalmatinů je zcela hluchých a 30 % je hluchých na jedno ucho. Co to znamená – obecně má tuto vadu v různé míře XNUMX % psů.
Vezmeme-li toto v úvahu, lze tvrdit, že ani jedna linie a ani jeden šampion není imunní vůči vzhledu hluchých potomků. Moderní údaje naznačují, že za výskyt hluchoty může více než jeden gen; V současnosti nelze předvídat, kdy a jaká jejich kombinace povede k hluchotě. Je důležité si uvědomit, že pes hluchý na jedno ucho má tuto genetickou vadu, jen neznámou náhodou se mu otevřel jeden zvukovod. Čili získat potomstvo od takového psa je stejně nepřijatelné jako od úplně hluchého.
Mám malou skupinu neslyšících psů – jednoho psa a čtyři feny – které používám pro svůj výzkum. Jsou to nádherná zvířata, ale nechtěla bych je mít doma v blízkosti svých dětí.Jedno z nich jednou pokousalo mého syna. Ne všichni hluší psi se nutně stanou agresivními, ale nelze předvídat, kteří budou a kteří ne; a ti, kteří tak učiní, mohou napadnout sousedy nebo členy rodiny. Často končí ve specializovaných zvířecích centrech, kde jsou utraceni.
Neslyšící psi se velmi obtížně vychovávají a cvičí. To lze provést – mnoho z nich se rychle naučí reagovat na gesta rukou a další podněty, jako je světlo baterky nebo tah cvičného sytiče. Ale v každém případě je takový pes časovanou bombou, která jen čeká na příležitost k výbuchu. Vzhledem k tomu, že je nyní k dispozici tolik zdravých dalmatinů, není moudré svěřovat se zvířeti, které má genetickou vadu, která není život ohrožující, ale v budoucnu zaručí obrovské potíže a bolest. Je vůči psovi spravedlivé, aby čelil životu neustálé emoční úzkosti, strachu a strachu?
Nezastávám stanovisko, že psi, kteří jsou hluší na jedno ucho, by měli být utraceni. Naopak se z nich stanou báječní mazlíčci a majitelé ani netuší, že mají nějakou odchylku. Nemohou však produkovat potomky.
Nedávno za mnou přišla pro radu žena, která koupila hluché tříměsíční štěně za výhodnou cenu.
Nyní, ve věku tří let, se tento pes vrhá na jiného psa žijícího v domě, skáče na jídelní stůl a další nábytek, stává se agresivním, pokud se někdo (člověk nebo pes) dostane mezi něj a mísu, nemůže cvičit na cvičišti s trenérem, který má bohaté zkušenosti s výcvikem neslyšících psů. Byla úplně mimo kontrolu. Tato žena chtěla svému miláčkovi najít jiného majitele, ale přesvědčil jsem ji o jiném řešení.
Ve skutečnosti nezbývalo nic jiného, než tohoto psa utratit.
STATISTIKA PŘÍPADU HLUCHOTU
Bi – slyšící na obě uši, Uni – neslyšící na jedno ucho, Deaf – zcela neslyšící.
Celkový počet vyšetřených dalmatinů:
Celkem neslyšících – 29,75 %
Počet vyšetřených psů – 4434
Dalmatinů, kde oba rodiče slyšeli v obou uších:
Celkem neslyšících – 27,04 %
Počet vyšetřených psů – 2067
Dalmatin, kde samec byl Bi a samice Uni:
Celkem neslyšících – 44,36 %
Počet vyšetřených psů – 417
Dalmatin, kde samec byl Uni a samice Bi:
Celkem neslyšících – 36,45 %
Počet vyšetřených psů – 214
Dalmatin, kde oba rodiče jsou Uni:
Celkem neslyšících – 30,77 %
Počet vyšetřených psů – 26
Poznámka: Nevím, jak vysvětlit mírný pokles procenta hluchých psů, možná chyba způsobená malým počtem vyšetřených zvířat – 26.
Souhrnná data Bi x Uni a Uni x Uni do jedné skupiny:
Celkem neslyšících – 41,25 %
Počet vyšetřených psů – 657
- Nebyla zjištěna statisticky zjištěná závislost případů hluchoty na barvě skvrn (černá, hnědá)
- Dalmatini s vrozenými skvrnami mají výrazně nižší procento hluchoty (8,46 % Uni a 1,99 % Neslyšících, počet psů – 402) než bez nich (23,36 Uni a 8,43 Neslyšících, počet vyšetřených psů – 4152)
- Dalmatini s modrýma očima jsou mnohem častěji hluší (32,62 % Uni a 18,24 % Neslyšících, počet psů – 466) než jedinci s hnědýma očima (20,99 % Uni a 6,67 % Neslyšících, celkem vyšetřeno – 3912) , bez ohledu na to, zda pes má jedno (N=339) nebo dvě (N=125) modré oči.
- Hluchota nezávisí na pohlaví psa.
Georg M. Strine, profesor neurologie, School of Veterinary Medicine, Louisiana State University
Překlad z angličtiny Natalia Drovosekova
Kdo by si nepamatoval okouzlující psy slavných kreslených postaviček Walta Disneyho? V dnešní době je nepravděpodobné, že by dalmatina někdo nepoznal, jeho sněhově bílá srst s černými nebo hnědými skvrnami vám nedovolí si ho s nikým splést. Dalmatiny zná, když ne každý, tak mnozí. Ale kolik toho víte o samotném dalmatinovi?
Dalmatin je jedno z nejstarších psích plemen, které znali již ve starověkém Egyptě a Řecku, jak dokazují obrazy nástěnných maleb a figurín nalezených při vykopávkách z let 2000-4000 před naším letopočtem. Podle staré pověsti dalmatin vznikl sňatkem psa s bílým bengálským tygrem.
Během staletí měl Dalmatin mnoho profesí – od doprovodu kočárů ve středověku až po strážného společníka v moderní době. To se odrazilo i v názvu plemene, který byl několikrát měněn, odrážející jak vzhled dalmatina, tak jeho využití: ohnivý pes, strakatý pes, kočárový pes, dalmatský hraničářský pes, cirkusový pes.
Za svou současnou popularitu vděčí toto plemeno především knize Dorothy Gladys (Dodie) Smithové a filmům Disney podle ní založeným – právě po nich poznaly dalmatiny i děti, které teprve začaly mluvit. Bohužel odtud také pocházejí nesprávné názvy plemene: dalmatin, dalmatin. Milovníci těchto úžasných psů bojují po celém světě proti takovýmto zkomolením názvu plemene.
Správný název pro plemeno je DALMATIN nebo DALMATIAN a nic jiného.
Také je mylný názor, že dalmatin a německá doga variety merle jsou blízce příbuzná plemena. Není tomu tak, německá doga a dalmatin jsou odlišná plemena původem, stavbou i využitím. Dalmatin má blízko ke skupině honičů, německé dogy ze skupiny Molosser. Pro amatéra je docela snadné rozlišit mezi těmito dvěma plemeny psů – na rozdíl od německé dogy je dalmatin kompaktnější a má štíhlejší stavbu těla, má suché přilehlé pysky (a ne čelisti – proto nedochází k takovému slinění ) a mnoho dalších rozdílů. Kromě toho jsou skvrny mramorované dogy „roztrhané“ a nemají jasné hranice, zatímco skvrny dalmatského jsou kulaté, o průměru 1-2 cm.
Dalmatin je dnes silný, středně velký pes (57-62 cm v kohoutku) s krátkou, hustou srstí, pro univerzální účely (společník, hlídač, lovec). Na rozdíl od všeobecného přesvědčení, že dalmatina zvládne každý, není toto plemeno vhodné pro každého – dalmatinci jsou až do vysokého věku velmi aktivní a vyžadují dlouhé procházky s pohybem 2-3 hodiny denně. Přestože jsou velmi společenští a snadno se cvičí, mohou se dalmatini stát nervózní, agresivní a neovladatelní, pokud se jejich nahromaděná energie neuvolní. Dalmatin se naplno projeví, když je zaneprázdněn tím, co miluje – eskortováním. Je neúnavně připraven následovat jezdce, cyklistu, lyžaře a dokonce i motorkáře (mírnou rychlostí – ne více než 30 km/h)!
Dalmatinci se skutečně rodí úplně bílí. Skvrny se objevují až po několika dnech a objevují se až do 6-9 měsíců věku, někdy i déle. Pokud se štěně narodí alespoň s jednou skvrnou, je vyřazeno. Dalmatinům vadí i modré oči a nezbarvená víčka či nosní laloky, taková štěňata se neúčastní výstav a nejsou odchována.
Jedinečným znakem plemene je kromě barvy i jedinečný úsměv. Každý dalmatin se usmívá svým vlastním způsobem – může to být lehká vráska u koutků očí a zcela vrásčitý nos se zuby odhalenými v hollywoodském úsměvu. V žádném případě nelze zaměňovat úsměv za úšklebek, hlavním rozdílem je vrtění ocasem a samozřejmě výraz v očích.
Pokud zvážíte všechna pro a proti a rozhodnete se, že dalmatin je pes pro vás, nikdy nebudete litovat. Jedinečná barva, sochařské formy, síla a půvab, elegance a temperament v kombinaci s inteligencí a vtipem činí dalmatina a jeho majitele vždy a všude patrným!
autor: Alena Artamonova, školka “Alartline” (c) přetisk materiálu bez svolení autora je zakázán
