Při posuzování vlivu sociálního života na velikost mozku je třeba připomenout, že socialita není jediným evolučním faktorem ovlivňujícím formování nervového systému.
Mezi hypotézami vysvětlujícími vývoj inteligence u zvířat je jedna z nejoblíbenějších ta, která spojuje inteligenci s úrovní sociality.
Navzdory svému společenskému životu si gepardi musí vystačit s malým mozkem, aby si udrželi rychlost a hbitost. (Foto Michigan State University.)
Bohatý společenský život způsobil, že lvice jsou „inteligentnější“ než lvi. (Foto od davidsluka / pixabay.com.)
Je snazší žít v komunitě, ale pouze pokud umíte komunikovat s „naturálními kolegy“, a to není tak snadné: musíte vědět, kdo se k vám chová dobře a kdo se k vám tak chová, musíte vyřešit konflikty co nejmírověji, musíte pak nějak porozumět emocím a záměrům jiných lidí.
K vyřešení tohoto druhu problému potřebujete vyvinutý nervový systém, to znamená, že závěr naznačuje, že sociální druhy budou mít větší mozky. Na druhou stranu je zde možná i opačná úvaha: u samotářů bude nervová soustava vyvinutější, neboť se musí s měnícím se prostředím vyrovnat pouze sami, bez pomoci soudruhů.
Předpokládá se, že hypotéza „velkého sociálního mozku“ je u primátů dobře podporována. Ale kromě opic a lidí je na světě mnoho dalších zvířat, společenských i nespolečenských. A u nich není všechno tak samozřejmé.
Na jedné straně jsou výsledky studie zveřejněné začátkem letošního roku v časopise PNAS: Mezi 39 druhy zvířat, která musela projít testem inteligence, byli nejchytřejší medvědi, mývalové a zástupci čeledi mustelid, nejhůře však dopadly surikaty známé svým společenským způsobem života (dva z nich byly mangusty).
Na druhou stranu vědci z University of Miami, kteří porovnávali mentální schopnosti lvů, hyen skvrnitých, tygrů a leopardů, zjistili největší inteligenci u lvů a hyen, známých svými rozvinutými sociálními dovednostmi.
Další intrika pochází z výsledků Charlene Sakai (Sharleen Sakai) a její kolegové z Michigan State University, kteří analyzovali strukturu mozku třinácti druhů koček, z nichž pouze dva byly sociální – lev a gepard. (Pro jistotu upřesněme, že výraz „velké kočky“ jsme v názvu používali v každodenním, ale ne striktně systematickém smyslu: v zoologii nejsou gepard a puma zahrnuti do podčeledi Pantherinae neboli velké kočky, protože liší se od leopardů, lvů, tygrů atd. na základě významnějších morfologických vlastností.)
Samotné mozky nebyly studovány přímo, ale nepřímo pomocí počítačové tomografie lebek, kterých se v různých muzejních a vědeckých sbírkách nashromáždilo poměrně hodně. Dalo by se očekávat, že díky společenskost lvů a gepardů budou chytřejší v doslovném slova smyslu – to znamená, že budou mít větší mozky než ostatní – ale jsou v tom určité nuance.
Jak píší autoři díla Hranice v Neuroanatomy, celková velikost mozku u koček se příliš nelišila (opět pro jistotu podotýkáme, že jsme neporovnávali absolutní hodnoty, ale relativní, s přihlédnutím k velikosti celého zvířete). I když rozdíly byly, primárně ve frontálním kortexu, který byl u některých znatelně větší a u jiných menší.
Největší frontální kůra byla nalezena u lvic, což dobře zapadá do hypotézy „velkého sociálního mozku“: lvice jsou nejvíce socializované mezi kočkami, musí spolu žít dlouhou dobu v jedné pýše, společně lovit, vychovávat mláďata atd. , takže samozřejmě potřebují velké čelní laloky, které jsou zodpovědné za vyšší kognitivní funkce, včetně sociálních.
Pro lví samce však není tak nutné budovat složité „mezilidské“ vztahy: žijí většinou sami a jejich „vláda“ v pýše je omezena na několik let. Takže notoricky známé čelní laloky lvů jsou menší než lvice.
Ale proč se v tomto případě u gepardů, kteří jsou také dost společenští, ukázal mozek obecně i čelní kůra jako nejmenší ze všech? A proč měli osamělí leopardi větší mozky, než by se dalo čekat? Zde si musíme pamatovat, že socialita není jediná věc, kterou má nervový systém dělat, a velikost mozku může být ovlivněna věcmi, které přímo nesouvisí s inteligencí a inteligencí.
Gepardi jsou běžci, neútočí ze zálohy, ale pronásledují kořist na otevřených prostranstvích a při lovu na nějakou antilopu často musí manévrovat. Struktura lebky gepardů a tím i struktura mozku se změnila tak, aby mohli snáze běhat a lépe manévrovat – masivní hlava se zde mohla stát překážkou.
Pokud jde o leopardy, jsou známí jako zkušení lovci s poměrně plastickým chováním, které se dokáže přizpůsobit různým podmínkám, a vysoká plasticita chování, ať už u sociálního nebo osamělého druhu, znamená dobře vyvinutý nervový systém.
Jinými slovy, když říkáme, že potřeba komunikovat a vést bohatý společenský život je důvodem pro zvětšení mozku, pak musíme mít na paměti, že v evoluci se jen zřídkakdy stává, že jedna věc vystupuje do popředí, a to ke změnám, které druh prožívá v průběhu evolučního vývoje, dochází pod vlivem různých faktorů.
Autor: Kirill Staševič
- Společenští predátoři jsou chytřejší než samotáři
- Opičí společnost
- Pavouci získávají mezi přáteli osobnost
- Lemuři kata nemluví s cizími lidmi
- Proč mají psi větší mozky než kočky?
V suchých stepích a savanách celé Afriky, s výjimkou centrálních oblastí Sahary a tropických deštných pralesů, a v Asii od Arábie po Indii a Turkestán – to byl domov zajímavých zvířat z čeledi koček, ale speciální stavbou a se zvyky odlišnými od koček. To jsou gepardi. Lidé, kteří mají sklon k metaforám, nazývají geparda „pes s kočičí hlavou“. Jeho nohy jsou psího typu: dlouhé, štíhlé, tenké, s nezatažitelnými drápy.
Někdy se gepardi spojují do smeček (to není pro kočky typické). Smečky buď sestávají pouze ze samců: tří, čtyř nebo více zvířat spojených k společnému lovu. Jsou ale i smíšené: samci, samice s odrostlými mláďaty. Převažují v nich samci a počet zvířat v takových sdruženích někdy dosahuje až padesáti (přesněji „stalo se“, protože gepardů zbylo málo, vymírají, jsou zařazeni jako ohrožený druh v „Červené“. Rezervovat”).
Gepard je jediná kočka, která svou kořist dohání rychlým tempem a pronásleduje ji jako chrt.
Z nějakého pahorku vyhlíží gepard pasoucí se gazely, využívá každého úkrytu, přibližuje se k nim co nejblíže a pak se vrhne na pronásledování. Řítí se to jako vichřice! Na samém začátku je zrychlení již 20 metrů za sekundu. Při testech na Floridě ukázali trénovaní gepardi rychlost 90 kilometrů za hodinu. V některých úsecích závodu narostla až na 110 kilometrů. To znamená, že gepard je nejrychlejší čtyřnožec na zemi.
Brzy se ale unaví, po 100 metrech rychlost znatelně klesá a gepard většinou nepronásleduje kořist déle než 500 metrů. Pokud je první hod neúspěšný, nepokračuje dále a pokračuje v novém hledání.
Po předstižení kořisti ji gepard zasáhne předními tlapami a okamžitě ji chytne zuby za krk. Rána je tak silná, že gazela letí hlava nehlava. Kinetická energie nesená tělem zvířete cválajícího neuvěřitelnou rychlostí pomáhá srážet zvířata větší a těžší než ono. V Africe například pakoně, kudu a zebra, v Asii – antilopa nilgai. O gazelách a saigách se nedá nic říct.
Úžasné sprinterské schopnosti geparda si lidé všimli a využívali již velmi dlouho. Podle některých zpráv téměř před 5 tisíci lety starověcí obyvatelé Mezopotámie, Sumerové, lovili s cvičenými gepardy. Jiní vědci se domnívají, že tyto zprávy nejsou dostatečně spolehlivé:
Teprve v asyrských dobách se v Asii začal šířit lov s gepardy. A ještě předtím, minimálně v 16. století př. n. l., byl gepard v Egyptě domestikován. Z té i pozdější doby se zachovalo mnoho vyobrazení: gepardi v obojcích a na vodítkách poslušně chodí u nohou koní.
Nejlepší popis toho, jak přesně lovili s gepardem (i když v pozdější době), nám zanechal benátský kupec Marco Polo, který podnikl svou slavnou cestu do Střední Asie ve 13. století.
Žil na dvoře Kublajchána, v jeho letním sídle v Karakorum. Marco Polo zde napočítal asi tisíc ochočených gepardů! Někteří byli vedeni k lovu na vodítku, jiným se nějak podařilo sedět na koních za jezdci. Aby se zvířata nehnala kupředu při pronásledování zvěře, měli gepardi na hlavách čepice, které jim zakrývaly oči, jako se nosí na loveckých sokolech. Poté, co obklíčili stádo antilop nebo jelenů a přiblížili se k nim na požadovanou vzdálenost, lovci rychle sundali z gepardů čepice, osvobodili je z vodítek a zvířata se vrhla na bleskový nájezd na kořist. Gepardi byli vycvičeni, aby pevně drželi ulovenou antilopu, dokud se nepřiblížili lovci. Gepardi okamžitě dostali odměnu: vnitřnosti ulovené antilopy.
S gepardy lovili nejen mongolští cháni, ale také asyrští, arménští, indičtí, perští, habešští králové a princové a v západní Evropě – Vilém Dobyvatel (v 11. století) a někteří další francouzští a rakouští králové. Antilopy se v Evropě nevyskytují, gepardi byli vypuštěni na daňky, srny a jeleny.
V 11.–12. století ruští knížata také pronásledovali sajgy s gepardy přes stepní rozlohu. V Rusku se lovící gepardi nazývali pardus, byli velmi ceněni a vážení. Aby se o ně staraly, měly knížecí dvory speciální „psy“ – pardusniky.
V některých zemích, například v Maroku, Etiopii, ale především v Indii, s gepardem stále loví.
V roce 1952 přijala Indie zákon na ochranu gepardů, ale bohužel už bylo pozdě: poslední tři indičtí gepardi byli zastřeleni krátce předtím, severně od Bastaru. Nyní jsou gepardi přiváženi do Indie z Afriky.
Koncem minulého století byli gepardi v Arábii téměř úplně vyhubeni. V Asii se dnes vyskytují, ale velmi zřídka, pouze tu a tam ve střední Asii a v některých pouštních oblastech Íránu.
Dospělí gepardi byli chyceni na lov. Skrotili a trénovali asi šest měsíců: s dobrým přístupem si gepard rychle zvykne na člověka, je mu oddaný a je poslušný. Gepardi jsou nyní používáni jako hlídací psi policií v Jižní Africe a pohraniční stráží v Íránu.
Největší moderní odborník na historii domácích zvířat F. Zeuner se domnívá, že v některých zemích (především v Indii) byl ve starověku gepard domácím zvířetem. Ale později, ve vřavě perských a mongolských válek, se tajemství jeho chovu ztratilo. A samozřejmě poslední domácí gepardi dožili svůj život na dvoře Kublajchána.
Přečtěte si také
Kdo je více „sociální“: vlk nebo pes hyena?
Kdo je více „sociální“: vlk nebo pes hyena? Zvyk psů hyenovitých, zarážející fantazii přírodovědců, sdílet se svými sousedy to nejnutnější k existenci, a to i v obdobích nedostatku potravy, v suchých ročních obdobích, a vlastně by se to dalo nazvat manifestace
Na podstavci je pes
Na podstavci je pes Mozek je nejtajemnější a nejsložitější orgán lidského těla. Skládá se z více než 100 miliard nervových buněk, které jsou vzájemně propojeny svými procesy. Nehledě na to, že stovky vědců z mnoha zemí světa s pomocí konvenčních
Kdo si koho ochočil: mužský pes nebo mužský pes?
Kdo si koho ochočil: mužský pes nebo mužský pes? Někteří biologové se domnívají, že psa nezkrotil člověk, ale že si ochočil sám nebo dokonce ochočil člověka. Podle těchto odborníků byli předky psa vlci, které smečka z nějakého důvodu odmítla a
Kolika slovům může pes rozumět?
Kolika slovům může pes rozumět? Experimentálně bylo zjištěno, že dospělí psi rozumí 7 až 80 slovům, v průměru 40 slovům. Zároveň se psí chápání slov liší od chápání slov člověka. Lidé používají slova jako symboly, ale psi je používají hlavně jako symboly.
Chovný pes
Chovatelský pes O účasti psa v chovu je nejlepší rozhodnout ještě před pořízením štěněte. Chovné štěně je třeba vybírat obzvlášť pečlivě. Výběr by měl vycházet z původu psa, kvality vrhu, ze kterého štěně pochází a
Kapitola 7. Neurotický pes a dítě
Kapitola 7. Neurotický pes a dítě Jednou z nejtraumatičtějších událostí v životě každého psa je výskyt dítěte v rodině. Přírůstek do rodiny zcela naruší zaběhnutý pořádek v domě a odvede pozornost od psa, přestože
Kapitola 8. Neurotický pes a vaše kočka
Kapitola 8. Neurotický pes a vaše kočka Největším přirozeným nepřítelem psa po lidském mláděti je Felis domesticus, v běžné řeči – kočka. Přítomnost tohoto zvířete způsobuje velmi výrazné změny nejen v životním stylu psa, ale také v jeho
MAJITEL A PES
MAJITEL A PES Lidé si pořizují psy a kočky z různých důvodů a ne vždy z dobrých důvodů. Mezi vášnivými milovníky zvířat, a zejména mezi milovníky psů, existuje zvláštní kategorie nešťastných lidí, kteří z toho či onoho hořkého důvodu
Zdravý a nemocný pes
Zdravý a nemocný pes Zdravý pes je veselé zvíře s lesklou, lesklou srstí, čistýma a jasnýma očima a mírně vlhkým a studeným nosem. Je pravda, že poslední znamení není vždy spolehlivé. Zdravý pes ochotně reaguje na volání svého majitele
Pes a infekce
Pes a infekce Patogenní mikroby, bakterie a viry se nacházejí ve vzduchu, potravě, vodě a také v těle nemocných zvířat, odkud se různými způsoby přenášejí na zdravé psy. To neznamená, že každý pes musí nutně onemocnět nějakou infekční chorobou.
Jak se pes nakazí?
Jak se pes nakazí Zdrojem infekčního agens jsou nemocní psi a psi přenášející viry. V těle nemocného zvířete je virus obsažen v krvi, slezině, tekutinách hrudních a břišních dutin, v mozku a míše. Morový virus do vnějšího prostředí
Severovýchodní saňový pes
North-Eastern Sled Dog Pod názvem North-Eastern Sled dog se sdružují saňoví psi z dolních toků Jeniseje, Jakutské autonomní sovětské socialistické republiky, Čukotky, Anadyru, Kamčatky, Sachalin a Amuru. Tito psi jsou stejného plemene, byli po staletí používáni pro službu spřežení, přizpůsobeni
Historie kočičího hada
Historie kočkodana V době, kdy jsem se vrátil z armády, jsem měl návštěvníky ze Švýcarska – tři zmije písečné, jedna zmije osina a dva užovky kočkodanové (Telescopus fallax). Dočasně jsem je umístil na Ústav veterinárního lékařství. V místnosti, kde se nacházelo terárium,
