Pár labutí ohýbajících krky ve tvaru srdce vyvolává romantické pocity, ale je příběh o labutí věrnosti skutečně pravdivý?
Labutě jsou symbolem romantiky, věčné lásky a bezmezné věrnosti. Neobyčejní ptáci – na souši lehce neohrabaní, ve vodě půvabní a na obloze majestátní – fascinují každého, i když je denně pozorován. Jejich schopnost být něžní a oddaní jeden druhému nelze předat. Je jako skutečný zázrak.
Labutě byly vždy uctívány jako svaté ptáky. Ve většině zemí dnes existují zákony na jejich ochranu – zabití labutě je považováno za zločin a je zákonem postižitelné. Staří Slované věřili, že trest za smrt ptáka dopadá nejen na vraha, ale na celý klan.
Labutě se rády usazují na velkých jezerech v houštinách rákosí a jiné pobřežní vegetace. Ve vodě zůstávají téměř celý den, jen občas přijdou na pevninu. Tam krmí a obnovují pořádek, přičemž ten druhý jim zabírá téměř veškerý volný čas.
Navzdory své hrdosti a velikosti jsou labutě velmi jemné a plaché. Je přísně zakázáno být nervózní, protože to ovlivňuje snížení imunity a v důsledku toho onemocnění. Ale v dobrých podmínkách se labuť může dožít až čtyřiceti let.
Labutě jsou monogamní. Jakmile najdou svou shodu, zůstanou spolu na celý život. A pokud některý z ptáků zemře nebo se stane obětí lovce, partner samotu nevydrží a nejčastěji zemře také, někdy dokonce spáchá sebevraždu.
Stejně jako lidé se navzájem poznávají pohledem. Na rozdíl od lidí ale nikdy nepodvedou ani nezradí – jsou si věrní až do konce svých dnů.
Labutí věrnost je symbolem krásné, pravé a čisté lásky, není dokonalejšího spojení než spojení labutě a labutě oddaných jeden druhému.
Labuť si svou milovanou nikdy nesplete s jinou! Jejich dojemná oddanost nezná mezí a je nepravděpodobné, že by tak čisté a jasné vztahy bylo možné spatřit kdekoli v přírodě. Labutí rodinka je nerozlučná. Stavění hnízd, získávání potravy, létání na zimu a výchova dětí – to vše dělají labutě společně. Mimochodem, odrostlé labutě zůstávají se svými rodiči po celý život.
Jaro je obdobím, kdy se hejno vrací ze zimování. Právě na jaře, budete-li mít štěstí, můžete sledovat krásné labutí svatby. Musím říci, že pro manželku** tato událost přináší spoustu vzrušení a úzkosti! Mladá labuť plave obklopena svými bratry a sestrami a samozřejmě svými rodiči. Otec svou dceru všemožně chrání, odjíždí a útočí na ženicha, což činí rituál námluv nejen dlouhým, ale i nebezpečným. Mladý krasavec se však nevzdává, kolem své milé dlouho plave, vyzývavě se chechtá a předvádí. Stává se, že ženich ve snaze dokázat svou mužskou hodnotu zaútočí na zbytek smečky. Takové námluvy mohou trvat až dva týdny, dokud přísnému otci nerozmrzne srdce a on souhlasí s tím, že nápadníka pustí ke své dceři. Snacha opustí své rodiče, zachechtá se a připlave ke svému vyvolenému, což znamená její souhlas s tímto sňatkem. To je vše, aliance je uzavřena a už se nikdy nerozdělí.
Proč mají labutě takové vztahy? A co je to „labutí věrnost“? Je to jen instinkt nebo něco víc?
Na tyto otázky zatím nejsou odpovědi, ale jejich bezmezná něha a dojemná vzájemná náklonnost nemají mezi lidmi obdoby.
Existuje mnoho úžasných legend a příběhů, které vyprávějí o labutí věrnosti. Ale jedna z nich, která se stala v těchto dnech, mě zasáhla do morku kostí.
Bylo to v jedné malebné ruské vesnici. Jednoho podzimního dne, na cestě do zimoviště, přeletěly labutě nad venkovskou loukou. Letěli nízko, zřejmě hledali místo k odpočinku. Místní dědeček, držící v rukou zbraň, vezměte ji a náhodně vystřelte do nebe! Zraněná labuť spadla na zem – ukázalo se, že má zlomené křídlo.
Když dědeček zvedl labuť do náruče, rychle ji vtáhl do domu. Celou zimu ji kojil, jak to jen šlo, a na jaře, když křídlo srostlo, ji začal vypouštět na louku s husami. Labuť se tedy vydala s místními ptáky trhat trávu. Ptáci se začali vracet ze zimovišť a jednoho dne se na obloze ozvalo předení labutí. Dědečkova labuť se náhle vzchopila, zvedla hlavu k nebi a začala létajícímu hejnu cosi kdákat, až se jedna labuť oddělila od školy a sletěla jako kámen k zemi! Když se sklonil před labuť, začal ji objímat svými křídly a ona ho v odpověď líbala a líbala. A tak na místě zemřeli, svíraje zobáky.
Vesničané dlouho stáli poblíž mrtvých labutí a mnozí plakali.
Jak později vysvětlil místní veterinář, příčinou smrti ptáků bylo selhání srdce. Oba.
Mnoho lidí vypráví příběhy, že pokud samice zemře, samec vyletí do velké výšky, spadne jako kámen a rozbije se. To však není tak docela pravda! Ano, labutě žijí v rodinách, vlastně udržují pár po celý život. Pokud ale jeden z páru zemře, druhý partner vytvoří novou rodinu, nežijí sami.
Přihlaste se k odběru kanálu 9111.ru v zenu a telegramu
Labutí věrnost – je to pravda?
Hlasujte, abyste viděli výsledky
Legendy o neuvěřitelné labutí věrnosti se nemohly objevit z ničeho nic. Labutě jsou velmi velcí a krásní ptáci, pár labutí německých tvoří krkem „srdce“ při vzájemných námluvách, jejich páry se tvoří ještě před nástupem puberty, v „dospívajících“ letech a partneři spolu zůstávají nejen během v období rozmnožování, ale i v období mimo hnízdění. Všechny tyto skutečnosti samozřejmě nevyhnutelně vedly k romantizaci běžných pářících vztahů mezi dvěma divokými zvířaty, jejichž vzájemná náklonnost se evolučně vyvinula jako nejvýnosnější varianta chovu potomků speciálně pro tyto ptáky. Navíc je zřejmé, že antropomorfismus je chybný a extrémně subjektivní způsob chápání přírody, takže badatel musí vždy zahnat lákavé metafory a pochybná „fakta ze života zvířat“.
Pár labutí (foto z webu SOPR, autor – E.N. Panov)
Stručně řečeno. Páry labutí se někdy rozpadnou (a zjevně častěji, než si myslíme), a když partner zemře, labuť si začne hledat nového. Navíc labutě (jako mnoho jiných ptáků!) jsou docela schopné „chodit doleva“, když je jejich partner naživu! Ornitologové z University of Melbourne provedli testování DNA v populaci místních labutí, v důsledku čehož se ukázalo, že každé šesté mládě je plodem zrady. A to není z hlediska možnosti „normálního“ evolučního procesu překvapivé. „Změny“ zajišťují „radování“ genotypů, zvyšují úroveň panmixie v populaci, a tím i genetickou jednotu v ní. Většina druhů labutí pohlavně dospívá až ve 4–6 letech a žijí. Další legenda? 100 let? Maximální známý věk labutě velké v přírodě je 26–27 let.
Labutě zpěvné (foto z webu SOPR, autor – E. Gorinov)
Proto, jak napsal Nikolaj Vladimirovič Timofejev-Resovskij, v zoologii je nesmírně důležitý pohled z evolučního hlediska, protože vše, co pozorujeme v určitém časovém období, se vyvíjelo mnoho let a vyvíjí se i v současnosti. Nezapomínejme na to.
Krása přírody, její hloubka nás přitahuje, fascinuje a inspiruje. Jeho poznání se zdá být smyslem existence pro člověka s rozumem. Ale je snadné zapomenout na jeho zákony, „zlidštit“ vše kolem nás a klamat sami sebe, zapomenout, že jsme toho součástí. Jak vidíte, čára může být velmi tenká.
Labuť malá s mláďatem (foto z webu SOPR, autor – V. Shokhrin)
Спасибо за внимание!
K podpoře
1 год vzad
Odebírejte můj kanál a dejte like 😉
Osobně ve mně tato věta nevyvolává nic jiného než znechucení. Pokud jsou příspěvky zajímavé, daná osoba se přihlásí k odběru, ale pokud ne, jaký má smysl prosit?
rozšířit vlákno
1 год vzad
+10 a horko?
jak to je?
Podobné příspěvky
Před 3 dny
předplatit
Výsledky roku
Fotografický rok se ukázal jako zajímavý – fotil jsem ptáky a veverky i přírodu – s amatérským a levným vybavením – noční oblohu, polární záři, noční svítící mraky, dokonce jsem chytil bouřku, trochu jsem se zlepšil zpracování Měsíce. Nejlepší fotografie roku jsou uvedeny níže.
Všem šťastný nový rok a do nového roku přeji všem jen to nejlepší!
Zobrazit plnou 10
K podpoře
Ověřujeme informace, odhalujeme padělky, řešíme složité příběhy
předplatit
Před 4 dny
Je pravda, že žádné dvě sněhové vločky nejsou stejné?
Předpokládá se, že každá sněhová vločka je jedinečná a vzory různých sněhových vloček se nikdy neopakují. Rozhodli jsme se ověřit, zda je to pravda.
Spoiler pro LL: Pokud bychom za stejné považovali sněhové vločky vzhledově velmi podobné, pak takové vločky skutečně existují – jsou však buď strukturou velmi jednoduché, nebo vytvořené v laboratorních podmínkách. Z hlediska molekulární struktury se však budou stále lišit. Náhody jsou možné, pokud mluvíme o velmi malých a primitivních sněhových vločkách.
Informace asi jedinečnost sněhové vločky jeden může najít na zábavný и vzdělávací webové stránky. To se uvádí v médiích (např.Moskevské komsomolety“A”První kanál“). Uživatelé služby problémy и odpovědi diví se, proč všichni sněhové vločky odlišný. Tato skutečnost je zmíněna i na portály pro děti.
Sněhová vločka se začne tvořit, když velmi studená kapka vody zamrzne na částici pylu nebo prachu na obloze. Tak vzniká ledový krystal. Když spadne na zem, vodní pára na něm zamrzne – tak se tvoří sněhové vločky v důsledku „růstu“ krystalu. V závislosti na teplotě vzduchu, vlhkosti, tvaru původního krystalu a dalších faktorech sněhová vločka buď zvětšuje svou tloušťku, nebo „vydává“ paprsky. Tyto procesy se mohou střídat nebo běžet paralelně. Navíc, i když dvě sněhové vločky vznikly ve stejný okamžik ve stejném mraku, stále jsou v mírně odlišných atmosférických podmínkách, což znamená, že se tvoří odlišně – tento proces ovlivňují i ty nejmenší změny. To je důvod, proč jsou sněhové vločky tak odlišné od sebe navzájem.
Ale jsou všechny jedinečné? Zde se musíme rozhodnout, co rozumíme pod pojmem jedinečnost. Pouhým okem nebo i při mírném zvětšení se tedy může zdát, že sněhové vločky jsou stejné. Ale zároveň, pokud vezmeme v úvahu jejich strukturu na molekulární úrovni, budou se zcela lišit ve složení molekul a jejich uspořádání.
Pokud mluvíme pouze o vzhledu, pak již byly objeveny identické sněhové krystaly. V Guinessově knize rekordů je záznam z roku 1988, že Nancy Knightová, vědkyně z Národního centra pro výzkum atmosféry v Boulderu (USA), objevila dvě „jestliže ne identické, tak si navzájem velmi podobné“ sněhové vločky při studiu krystalů pomocí mikroskopický sníh během bouře ve Wisconsinu. V tomto případě však nehovoříme o složitých sněhových vločkách se šesti vzorovanými paprsky, ale o mnohem jednodušších krystalech ve své struktuře v podobě dutých sloupců velmi malé velikosti (pouze čtvrt milimetru). Mnoho sněhových vloček je přitom právě takových.
John Nelson, výzkumník z Ritsumeikan University (Japonsko), zjistil, že z nějakého důvodu sněhové vločky rostou nejaktivněji, pokud je okolní teplota v době jejich vzniku asi -15,4 °C. V tomto případě se jim po dosažení země podaří získat složitou rozvětvenou strukturu. Stejné sněhové vločky, které se tvoří při –11 °C nebo –19 °C (to je teplotní rozsah, který byl vzat ke studiu, takže nevíme, jak vyšší nebo naopak nízké teploty ovlivňují tvorbu sněhových vloček) se hodně „vyvíjejí“ horší a padají na zem v docela jednoduchých formách. Nalezení identických (nebo alespoň velmi podobných) krystalů mezi těmi druhými je mnohem realističtější než mezi těmi prvními.
Se složitými krystalickými strukturami – stejnými vzorovanými šesticípými hvězdami, kterým jsme dříve říkali sněhové vločky – je vše poněkud komplikovanější. Pokud však odstraníte faktor proměnlivosti a nahodilosti vnějších podmínek: teploty, vlhkosti, větru atd., lze z identických prázdných krystalů získat identické sněhové vločky. To dokázal Kenneth Libbrecht, profesor fyziky na California Institute of Technology (USA), který se již řadu let zabývá studiem ledových krystalů a obrazců v ledu. V laboratoři vytvořil v mrazáku šestiúhelníkové krystaly ledu a poté je umístil na safírový substrát a foukal vlhkým vzduchem o určité teplotě. Protože vnější podmínky pro sněhové vločky byly úplně stejné, vyrostly jako „identická dvojčata“, jak říká sám Libbrecht. Vědec tento proces natočil a poté zrychlil, aby ilustroval, jak vytvoření sněhových vloček trvalo od 15 minut do několika hodin.
Z molekulárního hlediska se však budou lišit i krystaly sněhu uměle vytvořené Libbrechtem v laboratoři. Typická sněhová vločka se skládá z přibližně 1018 (kvintilionů) molekul vody. Molekuly vody se skládají ze dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku. Atomy vodíku mají zároveň dva stabilní, tedy neradioaktivní izotopy existující v přirozeném prostředí (rozmanitost závisí na počtu neutronů v atomu). Jedná se o samotný vodík (nejčastější – 99,98 % všech atomů tohoto prvku) a deuterium (0,015 %). Kyslík má tři stabilní izotopy: 16O (99,76 %), 17O (0,04 %) a 18O (0,2 %). Jedna ze 7500 500 molekul vody obsahuje deuterium místo vodíku a jedna z 18 obsahuje kyslík 16O místo 1024O. Molekuly s tak neobvyklou strukturou mohou být náhodně rozptýleny po celé sněhové vločce a kombinace jejich uspořádání jsou téměř nekonečné. Dr. Libbrecht uvádí, že pravděpodobnost, že dva sněhové krystaly budou sestávat ze stejné sady molekul, které budou vůči sobě zcela identicky umístěny, je „nerozeznatelná od nuly“, i když průměr planety je asi XNUMX (septilionů) srážek za rok. ) sněhové vločky. Pokud tedy mluvíme o molekulární úrovni, ano, s největší pravděpodobností jsou všechny sněhové vločky se složitou strukturou skutečně jedinečné. Libbrecht však objasňuje, že pokud jde o velmi malé sněhové vločky, skládající se pouze z deseti molekul, existuje „přiměřená pravděpodobnost“ existence dvou naprosto stejných krystalů.
Pokud tedy považujeme za stejné sněhové vločky, které jsou vzhledově velmi podobné, pak takové vločky skutečně existují – jsou však strukturou buď velmi jednoduché (například ve formě jehlic nebo dutých hranolů, nikoli šesticípé rozvětvené hvězdy vůbec), nebo vznikly v laboratorních podmínkách. Z hlediska molekulární struktury se však budou stále lišit: molekuly vody se od sebe mohou lišit složením a možností jejich relativního uspořádání je neuvěřitelně velké množství. Pokud však mluvíme o velmi malých a primitivních sněhových vločkách, skládajících se pouze z deseti molekul (pro srovnání, v průměru mají asi kvintilión molekul), jsou možné náhody.
Náš verdikt: polopravda
