Čistokrevní psi vyhození nezodpovědnými majiteli na ulici se v městské části Čechov stali skutečnou tragédií. Špinavá a hladová zvířata získaná z ruky jako štěňata, schoulená ve smečce, jsou denně odebírána do péče útulku Shaggy Soul. Už je tam více než 2000 ocasů. Bohužel ne více než 15 za měsíc najde milující rodiny.
Útulek pro zvířata bez domova ve vesnici Bulychevo zabírá 2 hektary půdy. Jsou zde instalovány stovky skříní. Každý je určen pro 2-3 psy, ale kvůli přetížení musí být tato norma porušena. Kromě této půdy vlastní „Shaggy Soul“ další hektar, který však není rozvinutý. Na to prostě není dost peněz.
“Sterilizujeme a očkujeme zvířata na úkor charitativní pomoci lidí, pak se jim snažíme najít domov,” říká Liliya Chumakova, zakladatelka charitativní nadace Shaggy Soul. “Umístíme reklamy na různé webové stránky a zvířata distribuujeme zdarma.” Podmínkou je jediná – aby pes neskončil znovu na ulici. Berou ale hlavně štěňata a koťata, o dospělá zvířata má zájem málokdo. Proto zůstávají v útulku. Nejčastěji nám dávají nebo sami najdeme vyhublé psy na podzim, kdy letní obyvatelé odcházejí domů a opouštějí své mazlíčky. Jsou pro ně jako hračky: hrají si s nimi a odhazují je.
Toulavý pes trpí hladem a zimou, při hledání potravy se může stát nebezpečným, a pokud je dostatek jídla, může přinést potomky, což vede ke vzniku smeček. Zvířecí dobrovolníci radí všem, kteří se rozhodli pořídit si domácího mazlíčka, aby se nejprve ujistili, že jejich úmysly jsou pevné, zjistili vlastnosti plemene a naplánovali si čas na výchovu psa. A pak, pokud se neplánuje odchov, určitě sterilizujte, abyste nemuseli hledat, kam potomka umístit.
Útulek nikdo nefinancuje, na chov zvířat bez domova musí shánět prostředky na internetu. Pomoci může kdokoli.
Poradce gubernátora moskevské oblasti Alexander Kogan nemohl problémy krytu ignorovat. O „Shaggy Soul“ se dozvěděl ze sociálních sítí. Rozhodla jsem se osobně setkat s ředitelem útulku, dobrovolníky a obyvateli ve výbězích.
— Mluvili jsme s Alexandrem Borisovičem a mluvili o našich potížích. Nejdůležitější je, že je málo potravin, kterých se spotřebují desítky tun měsíčně. Nemůžeme také platit dluhy veterinárním klinikám za sterilizaci zvířat. “Slíbil, že pomůže,” říkají v útulku “Shaggy Soul”.
Guvernérův poradce dodržel svůj slib. Za účasti Ministerstva zemědělství Moskevské oblasti se podařilo vyřešit otázku sterilizace 100 štěňat. Jídlo bylo rozváženo obyvatelům útulku. Přímo z továrny bylo přivezeno 5 tun pamlsků pro psy a kočky. Alexandru Koganovi s tím pomohli kolegové z ministerstva investiční politiky Moskevské oblasti. Podle zaměstnanců Shaggy Soul jde zatím o jedinou pomoc takového rozsahu.
— Přátelé, pokud uvažujete o pořízení čtyřnohého kamaráda, radím vám: věnujte svou lásku a náklonnost zvířeti adoptovanému z útulku. Ano, možná nebude označen chovatelskou známkou a rodokmenem výstavního zvířete, ale bude mít něco důležitějšího – střapatou duši, která je vám vděčná a oddaná vám celý život,“ vyzývá Alexander Kogan.
Zvířátko není hračka, která se dá vyhodit, když vás hra omrzí. A pokud opravdu chcete najít kamaráda, který vás nezradí a neopustí, darujte svou lásku pejskovi nebo kočičce z útulku Shaggy Soul. Pro asistenci a nákup zvířat volejte Lilii 8 926 598 25 14.
Kdo by neznal husky? Jejich veselé absurdity zaplnily celý internet. Víte, co ještě naplnili? Přístřešky a ulice.
Kluci, odpovídám, jsem čistokrevný!
A začalo to tak krásně, jako v Shakespearovi, že husky odnesli majitele s sebou. První předci plemene žili na Dálném východě a východní Sibiři. V podmínkách off-roadu a věčného chladu byli chlupatými přáteli člověka jak transport, tak vyhřívací podložka.
Váš Uber dorazil.
A všechno by bylo v pořádku, kdyby si obyvatelé města nevšimli jeho chytré a výrazné tváře. Husky jsou tak krásní! Nadýchaní andělé s modrýma očima. Kdo při první příležitosti zničí byt k čertu.
Hrozné dveře! Je nepříjemné žvýkat a chutná jako karton! Dávám 2/10.
Všechny problémy začínají neznalostí a nepochopením, o jaké zvíře se jedná. Sibiřský husky je pracovní, pracovité plemeno. Její předkové táhli v třeskutých mrazech saně stovky kilometrů. Je jasné, že takový pes bude mít v zadku šídlo! Husky potřebuje aktivitu. Konstantní a intenzivní. Jinak se pes promění v opravdového čerta!
Slyšel jsem, že šustíš chutnými pamlsky?
Psí energie stačí na všechno – pantofle, pohovku i dveře – husky sežere vše, co je přibité a nepřibité k podlaze. Psí hlava s napumpovaným intelektem vymyslí 1000 a 1 způsobů, jak zničit váš byt. Jedl jsi? Můžeš výt! Toto plemeno neumí štěkat, takže vás i vaše sousedy potěší každodenními koncerty.
Takhle vypadají moji sousedé ve 3 ráno.
A v husky je také skutečný lovec. Veverka, holub, kočka – vše se stává potenciální kořistí. Faktem je, že dříve byly krmeny pouze v zimě – v létě musel pes lovit sám. Ze stejného důvodu jsou peels velmi šetrné. Majitelé se budou muset smířit s kousky jídla nacpanými v rozích.
S tím vším je husky velmi laskavý. Velmi milý. Neumí být agresivní vůči lidem, tak byl vyšlechtěn. Sousedé, vaše děti, chuligáni ze sousedství, kteří vás chytili v uličce – každý husky bude vítán a otevřený stejnou měrou.
Když majitel řekl, že ho musíte ve všem poslouchat.
Neobviňujeme husky ze všech hříchů – psi nemohou za to, k čemu je lidé vyšlechtili. V podmínkách zvýšené aktivity jsou to báječní mazlíčci. Pouze neopatrní majitelé nejsou připraveni na to, že zvíře vyžaduje hodně pozornosti a času. Tak se ukazuje, že čistokrevní huskyové končí v útulcích nebo na ulici.
Před rokem a půl jsem přijala huskyho na týden, 1-3 dny 20+20+60 minut chůze (třetí procházka se běhá) – nic nejedlo ani nerozkousalo
4.-5.den 20+20+20 minut chůze (bez běhání), na konci 5. dne byly snědeny dveře (celá vnitřní část)
6. den túra 16 km + 16 s převýšením 800 metrů – na zpáteční cestě se pes konečně unavil
7. den 20+20+60 a – pes na procházku moc nechtěl a byl předán majiteli
Byla to velmi cenná zkušenost, co se týče pořízení psa – nyní již jen do důchodu
rozšířit vlákno
2 года назад
Ke všemu zde uvedenému můžeme dodat, že husky jsou výborní rypadli. Jedná se o volný výběh na území soukromého domu. Propady pod ploty se tvoří během několika minut. No a třešničkou na dortu je téměř úplná absence kultury chovu psů u nás. Mám jít na cvičák nebo číst literaturu? Ani náhodou.
rozšířit vlákno
2 года назад
Umí velmi dobře štěkat. Prostě nechtějí.
rozšířit vlákno
2 года назад
Ano, ano, opravdu si pamatuji, když si každá hloupá píča jakéhokoli pohlaví najednou uvědomila – chci huskyho! Protože je to módní, podle mého názoru je stejná vlna s orientálními kočkami.
rozšířit vlákno
2 года назад
Co můžeme říci o huskyech? Nedávno jsem zjistil, že je hodně opuštěných mopsů. Málem jsem spadl ze židle. Vidíte, lidé rozdávají mopse a vyhazují je. Tady je šok tak šokující. Co zničili v bytě. jak se nedokázali vyrovnat se svou výchovou, co je v prázdných lebkách lidí, není jasné
rozšířit vlákno
Podobné příspěvky
6 hodinami
Záchrana-pomoc aneb jak přežít s 11 psy
Měla jsem to štěstí, že jsem se narodila jako milovnice psů
Co si pamatuji, vždy byli v domě psi, plnohodnotní, milovaní, ocasí členové rodiny. Pes Juliet s námi žila 18 let poté, co se jejím rodičům nikdy nepodařilo pořídit psa.
Zvířata jsem vyzvedl, nakojil, dal jim domov a tak dále v kruhu. Dokud do mého života nevstoupil Bonifác – kříženec toy teriéra a bělocha (soudě podle jeho nerozvážnosti a povahy)
S ním jsme přežili nájemní bydlení, přesuny, změny zaměstnání, stěhování do Petrohradu autem , hromadu společných bytů, rekonstrukce a mnoho a mnoho pejsků přijíždějících/odcházejících.
Výsledkem je, že nyní máme 4 stálé psy: Husky (z útulku), Laika (z útulku), další Laika (z garáží v Jakutsku) a Toy (brácha a pomocník).
Nebyla to snadná věc, která nás s manželem vytáhla na výlet z jednoho konce naší rozlehlosti na druhý, zřejmě v životě nebylo dost adrenalinu. Strčili jsme psy do pěstounských domovů a přátel a vyrazili na cestu. Na jednom z technických sjezdů v Tajze mezi Chabarovskem a Čitou nám na auto doslova zaklepal husky 200 km v obou směrech, žádné čerpací stanice, žádné obytné čtvrti, žádné kavárny, divoká zvířata (ani jsme nešli na záchod v oblasti vlčího prostředí). Pes má bílé „ponožky“, čistou srst, ostříhané drápky a. šílené třesení. Dívka se třásla, snažila se jí vylézt do náruče, v modrých očích měla slzy, polykala chleba bez žvýkání a ze stresu se počůrala.
Napsal do pomocných skupin Husky
Po cestě jsme krmili všechny psy na parkovištích, benzínkách a zastávkách kaváren, ale tady bylo jasné, že pes byl opuštěný a byl v extrémním stresu.
Rozebrali jsme kočárek, dali věci do interiéru a psa nacpali do kufru. a 9 tisíc km se ji snažili pustit na všech zastávkách, ale pes v podstatě neopustil auto a skočil do kufru, stále štěkal, jako pojďme, co to stojíme?
Samostatný příběh je, jak jsme prošli hraniční kontrolou na vstupu a výstupu do/z Kazachstánu se spícím dítětem, polospícím manželem a kontrabandem v podobě psa , když jsem vám řekl, že jsme se rychle dostali sem a zpět , přes hromadu věcí, jídlo a psa Děkujeme citlivým pracovníkům na všech kontrolních místech.
Po příjezdu do Petrohradu jsme zašli k veterináři a dostali “dobrou” zprávu: za týden bude v naší psí rodině +6 štěňátek
A právě včas jsme se stali „šťastnými“ majiteli husky štěňátek a já jsem maminkou nejen rok a půl starého děťátka, ale i 6 malinkých chlupáčů
Doplnění rodiny vlny
Děti mají k dispozici oplocený prostor pro spaní, hraní a odpočinek
Matka je malá, miminka jsou hodně velká a po 3 týdnech jsem se přidala ke krmení. Slovy nelze popsat, jak ohromující je spánek s přestávkami, kdy se nejprve nakrmí štěňata, pak syn, pak znovu štěňata a znovu syn, a teď do práce. A po úklidu táců, krmení štěňat, venčení a krmení vašich psů a tak dále v uzavřeném pekelném kruhu
Štěňátka rostou, vypisují se inzeráty, chybí adekvátní recenze ani hovory (!), šílím, když si uvědomuji, že nervová soustava opustila chat a vypnula telefon
Ani Avitova síla nepomohla ♀️
Chukchi není spisovatel, ale smrtelně unavený muž s chronickým nedostatkem spánku a nervózně cukajícím třetím okem.
Ale je tu šance, že to všechno není marné a v mnohamilionovém publiku Pikabu jsou zoufalci, kteří chtějí dávat lásku, teplo a péči 3 měsíčním, zdravým, zvídavým, hravým, světy zkoumajícím psím dětem s široce otevřenýma modrýma očima
Prosím, neházejte kameny za neznalost nuancí zveřejňování
Adekvátní rady a pomoc v příloze jsou vítány a odměněny milionem plusů v karmě!
Zobrazit plnou 10
Před 3 dny
Strašidelné, velmi děsivé
K podpoře
Před 5 dny
Když není pochyb o tom, kdo je otcem
Máma je labrador, táta je husky, ale všechna štěňata vzala po tátovi a byli z nich haskadoři))
K podpoře
Před 11 dny
Jednoho dne na Ladoze. Část třetí: Stanice soudného dne
Už jste někdy strávili noc na mediánu? A na dělicím pásu uprostřed Něvského prospektu?
Pokud ne, vřele doporučuji: stěží budete mít dostatek spánku, ale poté budete moci klidně a s potěšením spát i na horní straně toalety.
To vám zodpovědně prohlašuji jako člověk, který přežil nocleh na Käsiliinanluoto.
Käsiliinanluoto není vůbec nadávka. A dokonce ani pokus o vyvolání antických sil. Jedná se o malý ostrov na severozápadě Ladogy, pouze se dvěma stany (a bez možnosti uspořádání vzdálené latríny).
Nevím přesně, co jeho složité jméno znamená, ale myslím, že se to překládá zhruba jako „zasrané mraveniště na osamělé skále“. Sashaina verze je mnohem drsnější – věří, že to znamená “Stable Doomsday.”
Obecně máme za sebou úvodní část – pojďme na věc.
Do K*** jsme se dostali téměř náhodou – poté, co jsme půl dne seděli na skalách mezi zátokou Tervu a Kocherga, kam nás zahnala bouřka a dost jsme se zpozdili, jsme museli naléhavě hledat místo, kde bychom mohli strávit noc, protože jsme trávili noc na vodě ve dvou lodích, třech lidech a třech psech – nic velkého.
Dlouho se točili – nedávná bouře zahnala do tiché zátoky velké množství různorodých lidí na nejrůznějších plavidlech: Skiduška, která opatrně zpomalila, míjí hejno vozhřivky; tady prochází mikrojachta, která vypadá jako převrácený deštník (a nejen tvarem, ale i velikostí), ale zpoza vzdáleného mysu se vyklube něco naprosto nepochopitelného: hrubě sražené z palet, stojící na třech nebo čtyřech nafukovacích člunech najednou a téměř ze všech stran naježené motory s nízkým výkonem.
Rychle se stmívá. Četná parkoviště jsou buď obsazená, nebo tak nevyhovující, že je necháváme jako poslední možnost a pokračujeme v hledání. „Odejít“ je však velmi relativní – nestihnete projít kolem a další „Pelka“ už tam bude kotvit a vrzat svými závorami.
A konečně, právě za soumraku, na něj narazíme: malý ostrůvek pokrytý břízami s vynikajícími přístupy, pohodlnou skalní deskou pro kotvení a přitom zcela zdarma.
Je to samozřejmě trochu malé, ale při absenci alternativ je to obecně pohled pro bolavé oči, ne mezipřistání. Pojďme zapadnout. Není dobrý nápad trčet na kotvě až do rána.
Zakotvili jsme. Už byla tma, když postavili své stany: jeden na balvanu rovném jako stůl, druhý uprostřed ostrova, mezi staletými jedlemi protkanými křehkými břízami.
Ještě půl hodiny – a vše je připraveno na noc: stany jsou vystlané molitanem a spacáky, na pánvi chutně prská zelenina a guláš a popravdě řečeno koňak v hrncích cáká neméně chutně. Psi, kteří byli přes den ohromeni, spí bez zadních nohou, ani nevěnují pozornost (och, úžasný zázrak!) pachům přicházejícím z kuchyně.
-Klikněte! — jiskra vylétne z ohně jako šarlatová včela a zaryje se někde v oblasti krku. Nadávám, setřásám to a okamžitě skočím – úplně stejné pocity přicházejí z boku mé levé boty.
Z druhé strany krbu se ozývá stejně hlasité nadávky. Blikající lucerny potvrzují nevlídné myšlenky – svým šelestem jsme jasně probudili místní obyvatele a ti, uraženi (samozřejmě přišli v hojném počtu, seděli na střeše domu, nepili koňak!) uspořádali přírodní vendetu za nás.
Podnikáme taktický ústup pod ochranou taftu a moskytiér, kde o vteřinu později pokračujeme v boji na život a ne na smrt – při pokládání šátků je někdo zapomněl zavřít a nyní se doslova hemží červenými a agresivními mravenci, jako Inkové vůči conquistadorům. Kolem jedné hodiny ráno bylo území našeho hradiště dobyto – rudí, tedy rudí chitiny, ustupovali.
Ve stanu postaveném na malé mýtině pohodlně hoří lucerna. Pro nás tam ale není místo.
Poprvé v životě si hejno užilo dost zábavy do té míry, že obsadilo stan a nehodlá nám to dát ani píď. Tyusha chrápe jako regiment vojáků, Mlha nešťastně bručí, když se s ním snaží pohnout, Chin staví tak nešťastného mopsíka, že nám nezbývá nic jiného, než vlézt do stanu, nějak si sednout a objímat koupající se psy a jít se dívat na náš společný sny.
Již v polospánku se mi vkrádá do hlavy myšlenka, že „Kasiliinanluoto“ je pravděpodobně něco podobného jako Utzilopochtli, Quetzelcoatl a další temní bohové starých Mayů. Přinejmenším brutální mučení lidí s bledými tvářemi je zde zjevně vysoce ceněno.
Skrýt Skříp-skryyyyp. Skříp-prská-prská. Trrrrr! Hurá!
Jakmile spánek sotva nastane, zmizí jakoby ručně. Vylétám ze stanu a prodírám se křovím a hledám zdroj hluku.
Povrch vody není, mírně řečeno, hladký. Navzdory temnotě srpnové noci a pravidlům (kdo to vlastně čte?) jsou kanály kolem našeho útulku doslova zaplněné lidmi utíkajícími všemi možnými směry.
V hlavě mi probleskne myšlenka: “Dnes je pátek!”
– Proboha. Dobře, vyšlo nám, že nejenže stojíme na vrcholu mraveniště, ale jsme také přímo uprostřed průchodu do „Pokeru“. Večer definitivně přestává být mdlý. Tiše nadávám a setřásám ze sebe novou várku mravenců, vracím se do stanu a vyzařuji jemné aroma mokrých psů vadnoucích v nejkrásnějším surströmmingu.
Únava si vybírá svou daň – za minutu a půl nás dokáže probudit jen někým uvařená káva. Ale ani to není skutečnost.
P.S. Druhý den ráno se ostrov ve slunečních paprscích ukázal jako docela půvabný. Stejně nemilosrdně nás však jedli dál.
A nejen mravenci – za svítání se z pobřežních houštin zvedl roj pakomárů. Utekli jsme odtud velmi rychle – příroda zvítězila nad hloupými cizinci.
