Tvar zorniček u savců úzce souvisí se způsobem života: vertikální zornice umožňují malým dravcům přesně odhadnout vzdálenost ke kořisti, horizontální zorničky pomáhají býložravým kopytníkům včas zaznamenat nebezpečí.
Každý ví, že zornice kočky jsou úzké a svislé. Mnozí si všimli, že kozy mají štěrbinové zornice, jako kočky, ale zároveň vodorovné. A možná někoho napadlo, zda má tvar zornic nějaký biologický význam.
Vertikální zornice umožňují malým predátorům nejen regulovat množství světla vstupujícího do jejich očí, ale také správně odhadnout vzdálenost ke kořisti. (Foto: Aaron Horowitz/CORBIS)
Horizontální zornice pomáhají býložravým kopytníkům včas zpozorovat predátora. (Foto Paul Turner/Flickr.com)
V článku publikovaném v Věda Zálohy, tým výzkumníků z Kalifornské univerzity v Berkeley tvrdí, že to dává smysl. Po srovnání struktury zornic u 214 druhů zvířat autoři práce zjistili, že vertikální zornice jsou charakteristické pro dravce, kteří loví ze zálohy a jsou aktivní ve dne i v noci, zatímco horizontální zornice najdeme především u býložravců, jejichž oči jsou nachází se také po stranách hlavy. Pokud jde o kulaté žáky, nejčastěji je najdeme u těch, kteří při hledání potravy cestují na dlouhé vzdálenosti, a také u těch, kteří pronásledují kořist.
Nelze říci, že by se biologové o tvar zornic u savců začali zajímat právě teď: v roce 1942 publikoval profesor Gordon Walls ze stejné Kalifornské univerzity v Berkeley práci „The Vertebrate Eye and Its Adaptive Radiation“, ve které , mimo jiné vysvětlil, jaký přínos by to pro některé dravce mohlo být ze štěrbinové zornice. Jelikož kočky a například gekoni loví jak v noci, tak ve dne, potřebují dobře vidět za světla i za tmy. Štěrbinová zornice umožňuje přesněji přizpůsobit oko množství okolního světla, abyste viděli ve tmě a neoslepli na poledním slunci. Zúžení zornice do štěrbiny umožňuje změnit její plochu od 135 do 300krát, zatímco kulatá zornice může změnit velikost svého otvoru pouze v 15násobném rozsahu.
Proč ale existují vertikální zornice a horizontální zornice? A proč tam nejsou diagonální? Na tyto otázky pomohl odpovědět model vytvořený Martinem Banksem (Martin Banks) a jeho kolegové – s její pomocí dokázali posoudit, co a jak vidí zvíře s rozříznutou zornicí. Když je jeho štěrbina rovnoběžná se zemí, tedy vodorovně, dostává se do oka více světla jak zepředu, tak zezadu (a samozřejmě i ze stran). Oko je zároveň shora chráněno před přímým slunečním zářením, které by mohlo zvíře oslepit, pokud by byly zornice šikmo k zemi. Tedy zjednodušeně řečeno, ovce, kozy, koně a další vidí svými horizontálními zorničkami velmi dobře, co se děje u země, pokrývající poměrně široké panorama. Pro velké býložravce je skutečně důležité, aby si včas všimli predátora, který se může objevit vepředu, na boku nebo vzadu, ale vždy přijde na zem a nesestoupí ze vzduchu. Je pro ně důležité nebezpečí nejen vnímat, ale také chápat, kam před ním utéct, a zde se velmi hodí horizontální zornice, která poskytuje široké panorama oblasti.
Tady si ale můžete všimnout, že býložravci z kopytníků tu a tam skloňují hlavu, aby okusovali trávu. Horizontální zornice se v tomto případě musí nevyhnutelně naklonit spolu s hlavou k povrchu země a všechny její přednosti, které jsme právě popsali, prostě zmizí. Pozorování antilop, ovcí, koz a koní totiž prokázalo, že při otáčení očí udržují zorničky vodorovně – pasoucí se zvířata mohou otočit oči o 50 stupňů, což je 10krát více než v případě lidských očí.
Pokud se vrátíme k dravcům, kteří loví útokem ze zálohy, pak jim vertikální zornice pomáhá nejen dávkovat světlo v různou denní dobu, ale také se zaměřit na kořist, správně odhadnout vzdálenost k ní a podle toho správně vypočítat skok. Zde je však jedna zvláštnost: takové zornice se nacházejí u těch dravců, kteří jsou sami o sobě malí – kohoutková výška většiny z nich nepřesahuje 42 cm. (Zde si můžete připomenout, že velké kočky, lvi, tygři, atd. ., zorničky jsou kulaté.) U malých živočichů podle autorů práce nejlépe funguje efekt vertikálních zornic, který napomáhá k přesnějšímu zacílení kořisti. Existují podobné vztahy mezi stavbou oka a životním stylem těch, kteří létají, plavou ve vodě nebo lezou po stromech? Pravděpodobně existuje, ale s jistotou to bude možné vědět až po dodatečném výzkumu.
Autor: Kirill Staševič
- PRŮMĚR ZORKY A ZRAKOVÁ OSTROST
- STEREOSKOPICKÝ EFEKT
- Z POHLEDU PSA
