Neurózy jsou onemocnění centrálního nervového systému spojená s poruchami vyšší nervové činnosti. Mírná a krátkodobá forma neurózy se nazývá rozpad HND. Neurózy se u psů projevují formou dlouhodobých poruch podmíněné reflexní činnosti a jsou nejčastěji spojeny s porušováním pravidel výcviku a údržby. Existuje několik forem takových onemocnění:
Připojil se:
Napsali 3 lidé: Yulia (2), Korshunova (Utkina) Irina (1), SEvgeniy (1)
zprávy
Citace: INHIBITORNÍ FORMA NEURÓZY – vzniká nejčastěji v závěrečném období výcviku zvířete z důvodu „přetrénování“. U psů se rozvíjí slabost, pasivita, ospalost a deprese. Pozitivní reflexy se netvoří a dříve vyvinuté reflexy jsou slabě vyjádřeny nebo se vůbec neobjevují.
EXCITATIVNÍ FORMA NEURÓZY – vzniká při rozvoji inhibičních podmíněných reflexů, zejména při vynucování vytrvalosti u mladých psů. Projevuje se náhle jako bezpříčinné rozrušení, nervozita, podrážděnost na běžné i dávno známé signály.
PARADOXICKÁ FORMA NEURÓZY – vyskytuje se zcela vzácně. Důvodem je přepětí a narušení jak procesu buzení, tak procesu inhibice. Psi mají zvrácenou reakci: reagují slabě na silné podněty, reakce je neadekvátní na menší podněty a na podněty střední síly nejsou žádné reakce. Zvíře tak může například lhostejně sledovat osobu zúčastněnou na místě a zároveň se zuřivě vrhnout na klidně chodícího člověka a nereagovat na příkazy majitele. (Toto znamení se kvalifikuje jako nervové zhroucení za předpokladu, že se pes před ním choval úplně jinak).
NEGATIVNÍ FORMA NEURÓZY – vyskytuje se velmi často, je pomíjivá a zpravidla přechází v jiné formy. Důvodem jsou kolize protichůdných nervových procesů, které vznikají při učení určitých technik. Onemocnění se projevuje opačnými reakcemi: na pozitivní podněty pes reaguje inhibičními reakcemi (v reakci na pochvalu se začne třást, odmítá pamlsky apod.), negativní podněty (náraz vodítkem, prudký výkřik) jej vedou k stav extrémního vzrušení.
FOBIE jsou neurózy v podobě náhlých strachů z různých podnětů: výšek, hloubek, jednotlivých překážek, davů lidí atd. Vysvětluje se porušením mobility procesu brzdění. V tréninkové praxi jsou fobie pozorovány při nácviku vytrvalosti. Selhání diferencované inhibice s častým opakováním vzorkování někdy způsobuje strach z chůze do schodů, přeskakování plotu atd.
EKZEMATÓZNÍ FORMA – provázená kožními onemocněními ve formě ekzému nebo dermatitidy, symetricky lokalizovaná na těle psa a odolná vůči běžným léčebným metodám. Obvykle indikuje přechod jiných neuróz do chronického průběhu.
Prevence a léčba neuróz je zajištěna zajištěním odpočinku zvířete, vyloučením dráždivých látek z každodenního života, které způsobily poruchu a následně neurózu, a přísným dodržováním pravidel a tréninkového režimu pomocí spolehlivých metod. Medikamentózní léčba neuróz se provádí podle pokynů veterinárního lékaře.
Na základě materiálů z časopisu Excelsior
Připojil se:
PSYCHICKÉ ODCHYLKY
Citát: Ne všichni psi se vyvíjejí normálně, bez odchylek, což může vést k různým formám zvláštního chování. Velmi často takové odchylky vznikají kvůli chybám ve výchově. Nemělo by se však předpokládat, že chyby majitele v počátečním období kultivace povedou stejně k poruchám a potížím. Dovolím si hned učinit výhradu, že při komunikaci se čtyřnohými pacienty, kteří mají charakteristiky chování, je nutné být trpělivý, aby úsilí zaměřené na zlepšení a zotavení vedlo k úspěchu. Níže hovoříme o nejčastějších nežádoucích
o agresi a strachu.
AGRESIVITA. Slovo pochází z lat. Aggrediri – spěchat, útočit. Jedná se o nepřátelské chování, které je založeno na nekontrolovaném použití síly proti lidem, zvířatům a předmětům. Zvláště agresivní jedinci vždy vytvářejí napětí pro své okolí. Věda nedala jasnou odpověď na otázku po příčině agresivního chování psů.
Zastánci psychoanalýzy vycházejí z transformované teorie instinktů, podle níž lze jakoukoli formu agrese vysvětlit instinktem agresivity (organický antagonista libida) fixovaným v dědičném materiálu. Moderní teorie agrese opouští pokusy o biologické vysvětlení. Uvádí, že formy agresivního chování nejsou absolutně vrozené. Jsou případy, kdy vzniká pod vlivem prožitku poznávání prostředí. Agrese může být formou frustrace, na kterou pes reaguje. (Frustrace – z latiny – klam, selhání. Jde o psychický stav, který vzniká v situaci zklamání, nedosažení nějakého významného cíle, potřeby. Projevuje se tísnivým napětím, úzkostí, odstupem či agresivitou). Může to být reakce na úder klackem nebo reakce na skutečnost, že potřeby zvířete zůstávají nenaplněny. I mírná frustrace u přebuzených psů vede k dlouhodobým formám agresivního chování. Frustrace ale vůbec není nezbytnou podmínkou pro vznik agresivity. Vždy existuje možnost, že to bude mít na psa opačný účinek – zvíře se strachy schová. K tomu dochází, když čtyřnohý mazlíček nutně potřebuje dobrou komunikaci, když je držen v kleci.
Demotivace, nesprávné metody výcviku a příliš vysoké nároky na psa ho činí podrážděným a vzteklým. Zvíře často projevuje agresi podle tzv. „principu cyklisty“ (v němčině má slovo „cyklista“ jiný význam – člověk, který spojuje servilnost vůči nadřízeným s krutostí vůči podřízeným – pozn. překladatele). Oběť se obvykle stává nejbližším a fyzicky slabším objektem (příbuzným, osobou nebo, není-li taková, nějakou věcí). Specialista pozorující takového pacienta nemůže ignorovat zkušenosti, které pes získal ve svém „dětském pokoji“, a to od chovatele. Jako malé štěně napodobuje své rodiče a sourozence a někdy si osvojuje nezvratné chování. V tomto ohledu hraje významnou roli ve vztahu k duševnímu vývoji první „výchova“ chovatele a jeho způsoby údržby. Jako radu bych rád uvedl, že v boji s agresí se bitím a nadávkami ničeho nedosáhne. Místo toho je vhodnější pochopit důvody takového chování, přehodnotit tréninkové metody a podle toho na zvíře působit. Pes by měl mít vždy možnost „vypustit páru“ při hrách a sportovních aktivitách. Také by se měl opustit příliš autoritářský styl vedení. Je třeba brát ohled na hranici možností psa, a aby to nevykolejilo jeho psychiku, je třeba se vyvarovat přehnaných nároků.
STRACH (strach) zahrnuje pocity znechucení, vnitřního napětí, úzkosti a nejistoty. Strach lze zaměnit s jinou formou emocionální reakce na hrozící nebezpečí – se strachem. Strach lze zažít, když existuje skutečná hrozba, která je vnímána a lze ji identifikovat. Strach pochází z nejisté hrozby nebo z pocitu skrytého nebezpečí. Přirozeně to ovlivňuje chování psa. Svobodné vyjádření sociálních a duševních schopností se stává obtížným nebo prostě nemožným.
Strach tedy může být vážnou příčinou deviací a poruch chování. Při výcviku bojácných zvířat na cvičišti se může strach projevit zřetelněji, což ovlivní výsledky výcviku. Pocity vnitřního napětí mohou v některých případech vést až k nepřátelství. Je třeba si uvědomit, že strach je počátkem určité zkušenosti, kterou pes získává po celý život, počínaje štěněcím věkem.
Nedostatečné uspokojování potřeb (na potravu, péči, péči atd.) vede k neustále rostoucímu vnitřnímu napětí, které ohrožuje celou existenci zvířete. V důsledku toho vzniká „pohotovost ke strachu“, která se může stát základem pro nejrůznější poruchy u zvláště náchylných a emocionálních zvířat.
Protože je obtížné určit skutečné příčiny v každém jednotlivém případě, je nutné předem využít terapeutickou pomoc. Zde je důležité připomenout, že výchovné klima by mělo být nejméně přísné, jako u agresivních psů. Pro bojácné zvíře jsou rozhodující a příznivé faktory pocit bezpečí, silný kontakt s člověkem a láskyplné zacházení.
Láska je také výchova. To je spolu s vytrvalostí cennou součástí výcviku psa s mentálním postižením.
Stefi Hörhold, SV Zeitung, č. 11, 1997
Na základě materiálů z časopisu Excelsior
Maltská školka. Rodokmenový chov maltézských psů. Petrohrad.
Neurózy osamělosti u psů
10. ledna 2016 
Kateřina Vartayanová
Neurózy osamělosti – jedná se o skupinu problémů, které tak či onak souvisí s odchodem vlastníků z domu. Projevují se abnormálním chováním, které je typické právě v době, kdy je pes (výjimečně kočka) ponechán doma sám. Existují tři různé formy neurózy osamělostia někdy stojí za to mluvit o čtyřech.
1. Hluk (vytí a štěkání) sám
Není třeba podrobně popisovat – myslím, že každý má dobrou představu o tom, jak to vypadá.
Tento problém je typický pro situaci, kdy pes “zamilovaný”. Vztahy se šelmou se tvoří na citovém základě. Typickou situací je, že po delší nepřítomnosti se majitel (například po příchodu z práce) snaží „chudáčkovi“ vynahradit nedostatek jeho pozornosti během dne a začne ho energicky laskat, hrát si atd. Přemíra emocí (samozřejmě příjemných) zároveň způsobuje uvolňování endorfinů – „hormonů štěstí“. A endorfiny se tak nazývají, protože je to zkratka pro slova „endogenní morfiny“. Tedy droga vlastní výroby. A když se milovaný páníček vrátí do práce, produkce jím stimulovaných endorfinů se zastaví. Začíná „stahování“ a zvíře kvůli tomu začíná výt, štěkat a všemi možnými způsoby „potěšit“ své trpělivé sousedy.
2. Poškození věcí
Většinou poškozují věci, které patří konkrétní osobě. V časném dospívání (před půl rokem) je to relativně normální – zvíře se naučí chovat. Ale pokud vám boty sežerou pokaždé, když je zapomenete před odjezdem schovat, je tu problém.
Důvodem takového zneuctění jsou příliš emocionální nebo (ještě častěji) nevyrovnané, rozporuplné vztahy s těmi vlastníky, jejichž pes ničí věci. Mechanismus rozvoje tohoto problému je přibližně stejný jako v bodě 1.
3. “Demontáž” bytu
Utržené zárubně, utržené podlahy na chodbě, někdy prožrané dveře. To vše jsou nejcharakterističtější příznaky. Někdy (naštěstí, zřídka) se problém vyvine opačným směrem: zvíře odtáhne věci do svého úkrytu a schová se mezi nimi. To se děje, když není žádná jiná naděje na spasení.
Tento problém souvisí s územními stereotypy. Jednoduše řečeno, pes se snaží osvobodit. To se děje u vybraných toulavých psů, kteří stejně jako Křováci prostě nevědí, co jsou čtyři stěny. A to se stává lidem doma, ale tak si nejsou jisti svou situací doma a v jejich vlastní síle je to pro ně jediná cesta ke spáse.
Situaci kupodivu zhoršuje omezení svobody psa v domě: zavřené dveře, vodítka, ploty. Pes se snaží ovládat celé své území – v městském domě se jím automaticky stává byt bez ohledu na velikost. A pokud je pro něj některá část tohoto území nepřístupná, pes díky přírodním zákonům vnímání věří, že nepřítel přijde právě odtud. A pokud se objeví pochybnosti o vlastních schopnostech, pak se objeví touha utéct a zmizet.
4. A nakonec.
Louže a hromady – právě v nepřítomnosti majitelů. To také stěží vyžaduje dekódování. A zase do šesti měsíců je normální, že pes vykonává potřebu doma, tedy v pelíšku. Protože štěně je zpravidla neschopné boje a smečku jen oslabuje. Když se ale ze štěněte stane mladý pes, musí ostatním ukázat, že se ve smečce objevil nový válečník. Proto je povinen umístit značky na vnějším území.
Tento problém je jakýmsi hybridem předchozích. Na jedné straně se takové chování vrací ke značce, a proto je spojeno s územními představami. V tomto ohledu se problém ještě nerozvinul do fáze „zachraň se, kdo může“. Situace je ale vyhrocená emoční problémy a s největší pravděpodobností nadměrná vzrušivost a labilita nervového systému. Protože kromě touhy po značkování území je tu i výše zmíněné „stažení“ neboli banální ztráta kontroly nad svěrači močového měchýře a konečníku. A to je již okamžité označuje stav nervového systému.
Dalším typem neurózy osamělosti je čůrání do postele majitele nebo na věci jednoho z nich. Ve skutečnosti se již nejedná o samostatný problém, ale o další projev již výše popsaného problému. A ani to nemá vždy přímý vztah k neurózám osamělosti.
Stejně jako „cílené“ pojídání věcí, toto chování ukazuje na problémy ve vztahu s touto osobou. Jen místo touhy „vzít si botu jako suvenýr“ se vrací ke značce. to znamená, šelma této osobě prohlašuje svá práva znamením: věci vlastníka jí patří také. A proto je vztah s ním velmi blízký.
Takové vztahy přitom nelze charakterizovat jednoznačně – jako přehnaně emocionální nebo naopak přehnaně formální. Ale můžeme zcela jistě říci, že vztah má nějakou „předpojatost“, neodpovídá představám šelmy a neustále vyžaduje potvrzení.
N.D. Krivolapčuk, Petrohrad
Natalia Dmitrievna Krivolapchuk – zvířecí psycholožka, autorka kurzu a učebnice aplikované psychologie psa domácího pro veterinární univerzity v Rusku, autorka knih, rozhlasových a televizních pořadů o zvířatech, členka International Scientific and Medical Network, odborná psovodka
Svět zvířat č. 9 (36) říjen 2010
