“Lidé se mě často ptají, jestli byli jalovec a fík chyceni ve volné přírodě nebo chováni v zajetí,” říká Jessica. „Každému, koho to zajímá, říkám, že obě moje lišky jsou potomky těch lišek, které lidé chovali v zajetí pro jejich kožešinu více než 150 let. Nemohou být vypuštěni do volné přírody: už nyní mají mnohem skromnější chování než jejich divocí příbuzní.“
“Juniper raději spí se mnou v mé posteli,” říká Jessica. – Pravda, jeho noc začíná kolem 4:8.30 a končí asi v XNUMX:XNUMX. Zbytek noci pronásleduje dům a nechává mě spát.”
“Nedoporučovala bych, aby nepřipravená osoba chovala lišku,” varuje Jessica. “Koneckonců jsou to divoká zvířata a podle toho se chovají, zvláště ke konci dne.”
“Lišky potřebují prvek taurin, který se nachází v syrovém mase,” říká Jessica. „Takže krmíme hlavně jalovcem a fíky syrovým masem s trochou zeleniny a ovoce. Ale kdyby si Juniper mohl vybrat jídlo sám, jedl by jen želé a hovězí!“
„Liščí moč zapáchá naprosto příšerně! – Přiznává Jessica. – Tento zápach trochu připomíná skunka. Naštěstí jsou Juniper i Fík vycvičeni k nošení absorpční jednorázové plenky, když jsou doma. To alespoň pomáhá zadržet zápach v jedné místnosti. Neustále uklízíme, abychom se zbavili zápachu, ale nedaří se nám to, protože lišky neustále značí rohy. Ale co se dá dělat – není to jejich chyba, je to jen instinkt.”
„Lišky se rády mazlí,“ říká Jessica. „Souhlasí s tím ale pouze za přesně stanovených podmínek, které si sami zvolí. Takže Juniper se chce mazlit téměř každý den, zvláště když spím. A to ho nezastaví: bude mi drbat přikrývku, dokud se neprobudím.”
Zdroj: – přeloženo speciálně pro fishki.net
- Úžasné fotky lišek z Holandska
- Krása pohledu z ptačí perspektivy
- Zlí zlatíčka. 16 malých, roztomilých a velmi vzteklých zvířátek
- Tento soudce umožňuje násilníkům zažít to, co udělali zvířatům.
- Rozpustilé veverky slaví Velikonoce
Partnerské novinky
Co si o tom myslíš?
129 komentáře
Nejnovější
Nejprve to nejlepší Nejprve staré
Nejlepší komentář
Andrey Staroselsky guru —> před 6 lety
Liška bydlela s dědou (přinesl si ji z lesa jako malou, zřejmě zůstal bez rodičů, zemřel jí bratr, ale ona přežila), pár let bydlela u dědečka, pak v říji odešla do lesa, po roce ji děda z dálky zahlédl, ale ona nepřišla, i když na začátku a trhla se směrem k dědovi. Neřeknu nic o zápachu, liška kategoricky nepřišla do domu, žila v seně v zimě i v létě, ale Škoda byla vzácná. Ukrást něco k jídlu ze stolu nebo někde schovat něco, co bylo zoufale potřeba, tady neměla obdoby. Také ráda lovila kuřata a vypadalo to takto: ukradla ze stolu kousek chleba a odnesla ho do malinového keře, dost daleko od domu, schovávala se v křoví a čekala, až se kuřata přiblíží k kůra, pak by vyletěla a začala je pronásledovat. Ozval se hluk, jako když vlci útočí na stádo, babička se sevřením, dědeček se zbraní, celý dům na uších a tahle rudá infekce sedí v křoví a směje se a pak si olizuje rty. Za celou dobu takových honů se ani jedné slepici neublížilo, ale za takové dovádění dostala hned první den od babičky velký trest, ale zrzka byla mazaná a jakmile babička sedne na schody veranda, aby si večer odpočinula, hned ji začne hladit jako pejska, aby ji pohladili.
Evgenia se právě před měsícem přestěhovala z Irkutska do Krasnojarsku. Pohybovali se s ní dva psi Shiba Inu, dvě kočky – Sphynx a Maine Coon a dvě lišky. Jedna liška, Kira, je naprosto krotké zvíře, žije v domě, nechává se hladit a dobře vychází s ostatními zvířaty. Druhá liška, Buttercup, je soudruh s obtížným charakterem. Za měsíc života v Krasnojarsku už utekl ze svého výběhu, ale naštěstí se vrátil domů, kde pro něj postavili nový pevný domov. Pryskyřník má také jen tři tlapky a jednou se z něj málem stal kožich – Evgenia ho zachránila z kožešinové farmy. Ale nejdřív.
“Měl jsem sen zachránit malou lišku”
Když se vrata do Evgeniina pozemku právě otevřou, přivítají nás dvě liščí tváře; jsou to však lišky jen na první pohled, protože ve skutečnosti jde o dva psy japonského plemene Shiba Inu, kteří jsou liškám velmi podobní. Samotné lišky na nás ale čekají o kousek dál – ve výběhu. Třínohý Buttercup (mimochodem, byl pojmenován po postavě z knižní série „Witcher“) s barevným schématem „Vyatka Fire“ se skrývá v domě před pozorností novinářů a společenská Kira čeká, až bude držený.
„Měl jsem dětský sen: projdu se lesem, najdu opuštěnou lišku, vezmu si ji domů a nakrmím ji. Žil jsem na vesnici a často jsem o liškách slýchal od místních myslivců. S Buttercupem se to skoro stalo: v 8 měsících se z něj měl stát obojkový pes, to je považováno za ideální věk na porážku, ale měl štěstí – rozhodli se ho nezabít, ale dát do chovu. Kožešinové farmy prodávají některá zvířata za výkupné, čímž jim dávají šanci na přežití. Chtěl jsem jen červenou lišku a stál jsem na ni ve frontě. A napsali mi: je tam liščí mládě, je mu 8 měsíců, i když většinou se dávají na ochočení v 1–1,5 měsíci. Navzdory tomu jsem souhlasila – už jsem měla zkušenosti s prací s liškami,“ vzpomíná Evgenia.
Po zaplacení 40 tisíc rublů se Evgenia v létě 2020 stala vlastníkem Buttercup – přišel k ní z Čeljabinsku. A on to hned nepřijal. Dosáhnout liščí lásky trvalo dlouho – leží za ní hodiny nehybného sezení vedle svéhlavého zvířete, pokousané ruce, zničené oblečení. V důsledku toho Evgenia dospěla k závěru, že se Buttercup začal nechat držet. Pravda, i zde je háček.
— Jeho trik je takový: když ho chytíš a zvedneš, nekousne. Ale dokud ho vezmete do náruče, jí docela dobře,“ vysvětluje dívka.
Nějakou dobu po nalezení nového domova si Evgenia všimla, že Buttercup začal hubnout. Veterinární vyšetření ukázalo, že liška má rakovinu, testy odhalily osteosarkom. Zdroj nemoci byl nalezen v Buttercupově tlapce, kterou si s největší pravděpodobností poranil na farmě. A aby se nemoc nerozšířila, bylo rozhodnuto ji amputovat. Buttercup se z operace rychle zotavil a absence tlapky mu nebrání v plnohodnotném životě. Už tady, v Krasnojarsku, se mu podařilo uprchnout z uzavřeného výběhu na třech nohách, popral se s kamarádkou, liškou Kirou, a majitele docela vyděsil. Naštěstí byl Buttercup nalezen a vrátil se domů. Jak sama Evgenia vysvětluje, je to dokonce překvapivé, protože najít uprchlé lišky je často téměř nemožné.
„Chcete vypadat jako divoká párty? Získejte lišku”
Buttercupova přítelkyně, sněhově bílá Kira, se objevila v Evgeniaině rodině o něco dříve – v roce 2019. Kira je na rozdíl od své kamarádky zcela krotká liška, je potomkem lišek Beljajevových, které jsou geneticky domestikované. Přišla do Evgenia z města Kirov.
Lišky Belyaevsky jsou skupinou domestikovaných lišek vyšlechtěných během dlouhého experimentu v Novosibirském institutu cytologie a genetiky. Experiment zahájil v roce 1959 genetik Dmitrij Beljajev spolu se svou kolegyní Ljudmilou Trut. Za základ vzali populaci, ze které byli po několik generací vybíráni na základě stupně poslušnosti vůči lidem. Výsledkem byla skupina lišek, které se svým chováním podobaly psům: projevovaly více sociální chování jak k jiným jedincům, tak k lidem, jsou hravější a přátelštější a také si zachovávají mladistvé vlastnosti až do dospělosti.
— Ve věku 45 dnů byla ke mně poslána vlakem do Irkutska. Dlouho jsem se nemohla rozhodnout pro barvu, pro Kiru nebylo jasné, jaká přesně bude, až vyroste. Nakonec ale padla volba na ni a už více než dva roky žije se mnou,“ vzpomíná Evgenia. „Její postava je velmi proměnlivá: stane se, že vám vleze do náruče a vleze vám pod bundu. Když jsem byl malý, nosil jsem ji do práce v límci nebo v kapuci, chodil s ní na túry a ona v klidu snášela všechna naše dobrodružství.
Na rozdíl od Buttercup může Kira plnit příkazy. Pravda, podle Evgenia to dělá pouze tehdy, když má v ruce myš. Než vykoná příkaz, pečlivě se rozhlédne: co se s ní za to stane? A teprve potom se stane poslušnou. Vychovat lišku ale není tak snadné.
– Při výchově lišky je třeba pamatovat na to, že lišku z lišky nikdy nevytáhnete. Bude kopat, schová se, schová se sama, protože mají psychickou potřebu sedět v bezpečí. Ano, bude k vám loajální, pochopte, že nepředstavujete nebezpečí, ale lišky se nedají porazit. To vůbec není možné,“ říká Evgenia. “Pokud lišku alespoň jednou trefíš, už ti nebude věřit.” Jakýkoli trénink lišky je založen na metodě mrkve a žádné mrkve.
Obecně, jak poznamenává majitel lišky, nelze odhadnout, jakou povahu bude mít dospělé zvíře: dokonce i lišky narozené doma mohou být divoké a lišky vychované na kožešinových farmách se mohou hodit. Kira je ale velmi loajální k lidem i ostatním domácím mazlíčkům a především miluje psy. A nikdy s ní není nuda.
„Jednou jsem oslavil Nový rok sám s liškou. Pokud potřebujete navodit zdání divoké party, na půl hodiny usněte a nechte lišku na pokoji. Právě jsem měl doma výbuch. Proto pro ty, kteří si chtějí pořídit lišku, rada: potřebují buď samostatný pokoj, nebo samostatný balkon, radí Evgenia.
A letos se Buttercup a Kira narodili potomci – tři liščí mláďata. Je pravda, že podle majitelky se Kira ukázala jako bezcenná matka a majitelka musela děti krmit sama. Později našly nové domovy o něco starší lišky.
— Pokud je charakter lišky přeložen do lidského charakteru, pak se jedná o hysterické zvíře. Všechno na nich je hyperemotivní, pokud se bojí, pak velmi, pokud jsou šťastní, dokážou se smáčet radostí. Všechno kolem nich je jasné a podle toho jsou jasné i jejich reakce na všechno. Mají také náladu: mohou na vás křičet, když jsou s něčím nespokojeni,“ sdílí Evgenia.
Lišky musí mít samostatnou místnost a ta musí být pečlivě připravena na bydlení zvířete. Kvůli své zvědavosti mohou lišky spáchat sebevraždu: vyskočit z okna, žvýkat dráty, jíst domácí chemikálie. To je něco, co je třeba zvážit při pořizování lišky. Označují také území, což také není přijatelné pro každého.
– Liška bude kazit věci, bude dělat špinavé kousky – ne ze škody, ale ze zvědavosti. Dlouho jsem se na lišku připravoval, četl, šel navštívit osobu, kde liška žije. Toto není zvíře, které můžete získat náhle. Pokud jde o rozsah katastrof, liška není mýval. Ale něco blízkého.
Další výzvou je najít veterináře, který rozumí zdraví lišek.
Lišky se živí kuřecími hlavami, dršťkami a křepelčími vejci – Evgenia utratí asi 130 rublů denně pro dva, vezmeme-li v úvahu skutečnost, že našla místa, kde se to všechno dá levně koupit. Na jídlo potřebujete malou misku s jídlem. Mražené maso je ale lepší mít vždy v zásobě. Nemůžete je krmit krmivem pro psy – gastrointestinální vlastnosti těchto zvířat jsou odlišné a liška může na takové jídlo rychle zemřít.
Evgenia doporučuje pořídit si lišku pro ty, kteří mají dostatek volného času a možnost být většinu času doma. A existuje typ lidí, pro které je chov lišek přísně kontraindikován:
— Lišky často touží dospívající dívky, které věří, že liška z nich udělá někoho výjimečného. To je velmi špatný nápad. Protože abyste získali lišku, se kterou se můžete opravdu chlubit, nemusíte studovat ani pracovat a získávat peníze odněkud. Zpočátku byly moje lišky neustále se mnou, chodily do práce, spaly, bylo to každodenní praní,“ vzpomíná Evgenia. “Děti by rozhodně neměly mít lišku.” A pokud jste dospělý s velkým bytem nebo vlastním domem, máte čas a příležitost, pak se s liškou s největší pravděpodobností vyrovnáte a stane se pro vás skutečným mazlíčkem.
