Mnoho mýtů o malých psech není vůbec mýty. Opravdu mají chatrné zdraví, jsou také majiteli obrovského vzteku a neméně zbabělosti, jejichž kombinace z nich udělala oblíbený internetový meme. Posvátná krevní linie Asi nejoblíbenějším plemenem trpasličího psa je čivava. V „mikro“ standardu je hmotnost dospělého od půl kila do kilogramu. Je těžké uvěřit, že vzdálení předkové tohoto malého tahali sáně a lovili s lidmi. “Tento pes je z padesáti procent vzteklý a z padesáti procent se třese,” říká Olga Tyurina o svém mazlíčkovi čivavě. – Můj pes, jako mikrorotvajler, je bouřka na dvoře. Všichni se jí bojí: lidé, kočky, jiní psi. Nepozorovaně se přiblíží, začne hlasitě štěkat, a když vyděšení kolemjdoucí zakřičí, tato „bouřka“ s ocasem mezi nohama se řítí ke mně. Chraňte mě, paní! Plemeno Chihuahua bylo pojmenováno po mexickém státě Chihuahua – v ruštině bylo slovo transformováno pro snadnou výslovnost. Předkové tohoto plemene přišli do Ameriky spolu s prvními osadníky, kteří překročili Beringovu úžinu do nových zemí. Do té doby nebyli žádní psi ani v Jižní ani v Severní Americe. Zahraniční vědci po analýze DNA amerických psů došli k závěru, že všechna současná pra plemena obou Amerik pocházejí právě z jedinců, kteří prošli Beringovým průlivem spolu s lidmi. Připomínali husky a malamuty – velké a odolné lovce, dříče, kteří táhli saně. Vůbec nevypadají jako čivava. Přesto se jedná o jejich vzdálené předky. Nejbližšími příbuznými čivavy jsou ale také malí psi. To jsou mezoameričtí Techichi. Žili vedle Mayů a poté Aztéků více než tři tisíce let a byli jimi považováni za posvátné. Malí Techichi byli součástí kultury a náboženství domorodých národů Mezoameriky a jako zázrakem přežili dobyvatelské výboje. Techichi přežil na okraji mezoamerické civilizace, včetně moderního mexického státu Chihuahua. Z techichi, přivezených postupem času do Evropy, vzniklo moderní plemeno čivava. Koho člověk vychová? Historie těchto psů je působivá, ale proč mají tak špatnou povahu? – Pes kouše jen kvůli psímu životu. To, že má zvíře špatnou povahu, je vina především člověka. Je jasné, že velký pes bojového nebo hlídacího plemene umí víc věcí než kapesní společník. Ale pes jakéhokoli plemene může být nebezpečný, pokud je vychováván v atmosféře vzteku a strachu, pokud není vycvičený, vysvětluje veterinářka Alexandra Řeznová. – Často říkají, že čivavy jsou agresivnější než velká plemena, a to je pravda. Důvodů je několik. Jednak selekce – chovatelé velkých plemen přistupují zodpovědněji k projevu negativních povahových vlastností. Ale špatný charakter dětí je často přehlížen, takže je zafixován na genetické úrovni. Za druhé, touha chovat více infantilních jedinců je nerozlučně spjata s proměnou lebky. Změna velikosti hlavy a tvaru lebky vede k problémům s mozkem a přirozeně se objevují odchylky v chování. No a třetí věcí, kterou jsme začali, je, že majitel se málokdy zapojí do výchovy úplně malého psa, nejčastěji je to přehnaná ochrana – rozmazlenému dítěti bude dovoleno vše, co si zamane. Čivava je přitom velmi křehký pes. Zdraví zástupců tohoto plemene je špatné, poznamenává veterinář. Příběhy o čivavách, které si lámou tlapky při skoku z gauče nebo jim zlomil srdce hlasitý zvuk, jsou pravdivé. Trpasličí pes musí být nejen chráněn před jemu škodlivými faktory a pečlivě sledovat jeho zdraví, ale také musí být vycvičen, aby neskončil s bázlivým kapesním „monstrem“. Je zajímavé, Vůně emocí Psí čich je několik desítek nebo dokonce stokrát lepší než lidský. Čichových receptorů máme asi 6 milionů, psi asi 300 milionů! Naši bratříčci také cítí stres, strach, bolest a vztek. Za projevení těchto emocí v lidském těle je zodpovědný zejména hormon adrenalin a to psi vnímají. Anastasia BEREZOVSKAYA
