To je můj pes.
Neustále se honí za ocasem, když je naštvaný. Neustále se křičí, jak ho od toho odnaučit!
- Chcete-li psát komentáře, přihlaste se nebo se zaregistrujte
Ne, 30. 12. 2012 — 14:39
Registrace: 14
Zprávy: 2403
No ty jsi přísný pán 🙂 Co když mu tohle přece jen dovolí? Hra je neškodná a hřejivá 🙂 Můj Němec až do vysokého věku chytal stíny sněhových vloček pod lucernou. Ale pokud jste kategoricky proti, pak jednoduše vypracujte zakazující příkaz. Jen ne na tento zvyk – na něco jednoduššího. Třeba na nějaké gumové hračce. Prodlužte, řekněte „ne“. Bere. Pak to vezmete a řekněte „fuj“ (nebo „ne“ – podle toho, čemu dáváte přednost). Nebere – chválíte. Poté znovu „zapnuto“. A zase pochvala. Druhý den to samé, ale třikrát za sebou. Pak zase o den později – ale už poslechne. A až příště řekneš „fuj“, když běží za ocasem. A stane se zázrak 🙂
- Chcete-li psát komentáře, přihlaste se nebo se zaregistrujte
Ne, 30. 12. 2012 — 15:16
Registrace: 17
Zprávy: 6
Zkusíme to, no, zatím jsem neslyšel nikoho, na koho bych se měl zlobit.) Děkuji
- Chcete-li psát komentáře, přihlaste se nebo se zaregistrujte
Ne, 30. 12. 2012 — 23:24
Registrace: 09
Zprávy: 455
No, chytání ocasů není tak neškodné. To je jakýsi příznak, že se psem není něco v pořádku.
Běhání za ocasem se často vyskytuje u aktivních psů, kteří jsou nuceni zůstat nečinní. To je například častý problém teriérů, kteří byli vyšlechtěni jako dekorativní pes, chodili hodinu denně a necvičili. Bulteriéři s nedostatkem aktivity mohou dokonce žvýkat ocas.
Pokud je se psem vše v klidu a on něco takového udělá, v lidské analogii by to vypadalo jako intenzivní houpání dopředu a dozadu v sedě, jako ve stavu velmi silného stresu. Víte, takhle se duševně nemocní obvykle zobrazují ve filmech. Nemohu souhlasit s tím, že to vypadá tak neškodně.
V každém případě se jedná o projev nervové poruchy. To nelze ignorovat.
Pokud se pes takto chová ve chvíli agrese, znamená to, že tímto pohybem vyjadřuje něco, co v žádném případě neumí. Nemůže si dovolit kousnout svého majitele, ale opravdu to chce, a tak ho nahradí. Je to jako udeřit pěstí do stolu v lidském světě, jako rozbíjet nádobí nebo věci v záchvatu bezmocného vzteku.
Je nemožné jednoduše zakázat takovou substituční akci, jako je honění za ocasem. Tato reakce je navíc často způsobena zneužíváním zákazů, které nejsou vždy oprávněné a srozumitelné.
Na jedné straně musíte nabídnout náhradu. Naučte se pár povelů nebo triků a zachyťte „lov“ aportem nebo něčím podobným. To znamená, že pes začne pronásledovat a je vyrušen nějakou jinou aktivní akcí.
Na druhou stranu je důležité určit příčinu a odstranit ji. Více pracujte se psem, stresujte se jak fyzicky, tak psychicky. Trénink, sport – cokoliv a mnohem víc.
Pamatuji si na našem dvoře ALE, které se neustále honilo za ocasem. Věřte mi, je to žalostný pohled, byla touha, omluvte mě, přijít a střílet, abych netrpěl, mohl jsem se hodinu točit na jednom místě jako spadlá motorka na závodě, dokud se dochází plyn. VŮBEC s ní nikdo nepracoval, jen ji pustili samotnou ven a hotovo. Ona však také neměla o nic víc inteligence než motorka a byla obecně hysterická. Zřejmě i kroucení je jedním z projevů hysterie.
Ale stíny ze sněhových vloček jsou úplně jiné, je to jen hra. No, psi mají smysl pro krásu, tohle jim taky nechybí 🙂
- Chcete-li psát komentáře, přihlaste se nebo se zaregistrujte
“Hele, Alexandre, co umí náš pes!” – majitelka mladého ovčáka mi hrdě ukázala, co všechno stihla před mou návštěvou štěně naučit. Pes šťastně přišel, posadil se a podal tlapu. Její pronásledování ocasu způsobilo zvláštní potěšení: majitelka viděla, jak se pes točí, a slastně tleskala rukama.
Asi před dvaceti lety, když jsem teprve začínal se studiem psů a nebyl jsem nijak zvlášť obeznámen se složitostmi chování zvířat, mi taková čísla způsobila neméně potěšení. No a co? Pes se točí jako blázen, v očích má vzrušení, všichni jsou šťastní. Cokoli, co dítě baví, pokud se to nezblázní.
A tady nastává problém. Když se suchá teorie psychologie začala naplňovat bohatými pracovními zkušenostmi, začal jsem chápat, že jakékoli psí činy, které se poměrně často opakují a mají vyloženě obsedantní povahu, se jen tak nedějí. Ve většině případů se jedná o příznaky více či méně závažných somatických či psychických problémů.
Honba za ocasem je vysoko na seznamu znepokojivých návyků. Dobře, když je to vlastně obyčejná štěněčí hloupost: když mladí psi zjistili, že jim zezadu visí ocas, začnou ho zběsile honit, jako by to byla zajímavá hračka. Naštěstí fáze dospívání „Hej, podívej se na tuhle skvělou věc!“. nejčastěji roste bezbolestně. A pokud ne?
Proč se pes začne honit za ocasem?
Nejčastěji je důvodem zvýšené pozornosti této části těla nepohodlí. Foto: Zania Studio/istockphoto
Svědění nebo bolest v zadní části těla. Toto je nejjednodušší a nejlogičtější vysvětlení tohoto chování. Příčiny mohou zahrnovat vnitřní nebo vnější parazity, podráždění z potravinových alergií, zánět nebo zablokování análních žláz a dokonce i neurologické problémy, které způsobují nepohodlí v ocasní páteři.
Vysoká hladina cholesterolu. Nedávné studie tureckých vědců ukázaly, že štěňata s vysokou hladinou cholesterolu honí ocasy častěji než štěňata s normální hladinou. Vědci se domnívají, že nadbytek cholesterolu blokuje uvolňování hormonů, které řídí náladu a chování, a zvýšená fyzická aktivita může pomoci tento problém zvládnout.
Zvýšená úroveň úzkosti nebo potlačujícího chování. To druhé je mimochodem normální chování, které se vyskytuje mimo příslušný kontext a je spojeno se specifickým spouštěčem. Přemístění zahrnuje například spontánní pronásledování ocasu, kdykoli dojde k určité akci nebo je slyšet určitý zvuk.
Nuda. Lze jej považovat za jeden z nejvýznamnějších faktorů přispívajících ke vzniku nutkavého lovu ocasu. Čím je pes intelektuálně vyspělejší, tím aktivněji jeho mozek hledá příležitosti k realizaci svého potenciálu. Nedostatečně obohacující procházky, dlouhotrvající osamělost a držení v kleci přispívají ke vzniku frustrace vedoucí k vážnému stresu.
Nebezpečná zábava
Pronásledování ocasu nevyžaduje speciální zpevnění, aby se stalo udržitelným zvykem. Tato akce je pro psa sama o sobě zajímavá a příjemná, protože v něm vzbuzuje neuvěřitelně silnou vášeň pro lov. V souladu s tím, čím častěji se chování opakuje, tím je silnější: takové akce se nazývají „sebeposilující“.
Nadšená pozornost publika je dalším dobrým důvodem, proč pokračovat v pronásledování svého ocasu. Foto: sdominick/istockphoto
Majitelé, kteří nevědomky nebo záměrně nabádají psa k pronásledování vlastního ocasu, přispívají k rozvoji vážné kompulzivní poruchy. Nadšené “No tak, Jacku, chyť ho!” často úplně vybouchne z hlavy emocionální psy, kteří pak při sebemenší příležitosti sklouznou k zajímavému lovu. Kdo by nechtěl získat extra dávku souhlasu?
Stává se nutkavým, to znamená posedlým charakterem a vyskytuje se bez specifického spouštěče, může honění ocasu vážně narušit každodenní život psa. Jak poznamenávají odborníci, některá plemena jsou náchylnější ke specifickému nutkavému chování. Podle WebMD jsou němečtí ovčáci vůči této poruše nejzranitelnější, protože je pravděpodobnější, že pronásledují svůj ocas, snaží se ho kousnout a způsobit vážné zranění.
Co říká věda?
Nedávno se skupina vědců komplexně podívala na faktory, které mohou ovlivnit výskyt nutkavého honění ocasem u psů. Vyzpovídali asi čtyři stovky majitelů, které zajímal původ, povahové vlastnosti a zvyky jejich mazlíčků.
Vědci zjistili, že „lovci ocasů“ byli často odstraněni z vrhu ve věku sedmi týdnů a během období aktivního růstu taková štěňata nedostávala řadu vitamínů a minerálů. Významný byl zejména nedostatek vitamínů B6 a C.
Majitelé popsali psy honící se za ocasem jako plachější a méně agresivní vůči lidem. Porucha chování se nejčastěji neomezovala na honění ocasem: psi vykazovali mrazení podobné transu, nutkavé olizování, nervózní přecházení a honění neexistující mouchy nebo světla. Mnozí měli silnou fobii z hlasitých zvuků.
Nenechávejte problém bez dozoru
Prvním krokem je ujistit se, že honění ocasu není skutečně způsobeno žádnými zdravotními důvody. Ten nesmysl jako “Ano, vím, že je zdravá!” se kategoricky nebere v úvahu: nejprve veterinář, pak vše ostatní.
Pes, který je vytížený skutečnou prací, nemá čas přemýšlet o nejrůznějších nesmyslech. Foto Petra Rentrop/Pixabay
Po vyvrácení nebo naopak potvrzení somatické podstaty potíží můžete přejít k dalším krokům. V případě vážné kompulzivní poruchy, která výrazně zasahuje do běžného života psa, budou téměř jistě nutná silná sedativa, u lehkých forem pak nejspíše postačí jednoduchá behaviorální terapie.
Když pes nedostává dostatek fyzické nebo duševní stimulace, může najít neuspokojivé způsoby, jak se pobavit nebo uvolnit energii, včetně honění za ocasem. Řešení problému způsobeného nudou není obtížné: léčba zahrnuje aktivní cvičení a dlouhé, zajímavé procházky.
Nejúčinnějším způsobem, jak se vypořádat s pronásledováním ocasu, které má jasně demonstrativní charakter, tedy prováděné za účelem upoutání pozornosti, je takové chování jednoznačně a důsledně ignorovat. Zatím jsme nepřišli na lepší způsob, jak to udělat.
Pokud takové chování není spojeno s upoutáním pozornosti nebo je doprovázeno hlasitým štěkáním, které nelze tolerovat, je nutné jednání psa striktně přerušit a poté jej přepnout na jinou činnost, například hru nebo plnění povelů.
V případě, že je možné odhalit specifický spouštěč, který spouští honění ocasem, je třeba vyvinout maximální úsilí zbavit se podnětu, který psa vzrušuje, a pokud to není možné, omezit kontakt s ním na minimum nebo zapracovat na vývoj alternativního chování, které nahradí neurotické chování.
Buďte ke svým psům pozorní.
© 2023 Alexander Smirnov
