Nejpozoruhodnějším rysem těchto jihoamerických savců je jejich neuvěřitelná pomalost. Lenoši dokážou viset na větvích téměř nehybně celé hodiny a jejich pohyb po stromě je pro lidské oko téměř neviditelný. Proto dostali své jméno.
Přírodní a chráněný stav
Lenochod dvouprstý je v rámci svého rozsahu klasifikován jako obyčejné zvíře, přesto je zahrnut v Červené knize Latinské Ameriky. V přírodě má málo nepřátel, ale přesto je jeho život často v ohrožení. Na stromech se může stát kořistí pro dravce harpyje, který snadno odstraňuje lenochody přímo ze stromů, a ve vzácných případech na zemi i velké kočky: pumy a jaguáry.
Pohled a osoba
V dřívějších dobách indiáni lovili lenochody pro jejich chutné maso a v menší míře i pro kůži. V dnešní době se takový lov málokdy provozuje ze dvou důvodů: za prvé je velmi obtížné spatřit lenochoda v hustém listí a za druhé zabitý lenochod často zůstává viset na stromě. Hlavním nebezpečím ze strany lidí je odlesňování tropických pralesů, které se nyní aktivně provádí v Jižní Americe.
Distribuce
Lenochod dvouprstý je rozšířen v tropických lesích Jižní Ameriky, kde se vyskytuje ve Venezuele, Guyaně a severní Brazílii.
Vzhled a strukturální vlastnosti
Lenochod dvouprstý je poměrně velké zvíře: délka jeho těla je 53-73 cm, hmotnost – 4-8 kg. Srst je tvrdá, s hustou podsadou, zvláště dlouhou na hřbetě. Směr srsti na těle lenochoda je neobvyklý – od břicha k hřbetu (u všech savců je to naopak). Barva srsti se pohybuje od světle béžové po tmavě hnědou, někdy se zelenkavým nádechem v důsledku usazování zelených řas v kůži zvířete (zejména v období dešťů). Tyto řasy nejsou parazité, lenochodovi nejen nepřekáží, ale dokonce pomáhají, takže je v listech neviditelný. (Je-li to nutné, lenochod tyto „osadníky“ sežere) A někdy se v kůži lenochoda usadí i ohniví motýli a nakladou tam vajíčka! Tlama lenochodů je malá, lehká a nosatá az nějakého důvodu se zdá, že se zvíře neustále usmívá. Uši jsou malé a skryté v hustých vlasech hlavy.
Lenochod dvouprstý má 7 krčních obratlů, díky čemuž je jeho hlava pohyblivá a má schopnost otáčet se o 1800. Hrudních obratlů je ale 24–25 – více než u všech ostatních savců.
Končetiny lenochodů jsou dlouhé, přičemž přední jsou delší než zadní. Přední mají 2 prsty, zcela srostlé, a zadní mají 3 prsty. Prsty jsou zakončeny mohutnými drápy dlouhými až 7,5 cm.Končetiny jsou uzpůsobeny tak, aby podpíraly zvíře visící na větvi hřbetem dolů (takže i mrtví lenoši zůstávají viset na stromě).
Mozek lenochodů je malý a primitivně strukturovaný, což souvisí s jeho sedavým způsobem života. Zrak a sluch jsou špatně vyvinuté, ale čich je vynikající.
Velmi zajímavý je zubní systém lenochodů. Zubů je obvykle asi 18, ale nerozlišují se na řezáky, špičáky a stoličky, jako u většiny savců, ale téměř všechny jsou stejné a pouze lenoši dvouprstí mají 2 tesáky. Zuby navíc nemají kořeny a nejsou pokryty sklovinou. To vše dalo vzniknout názvu celého oddělení – neúplné zuby. Zuby lenochodů jsou také hnědé.
Zcela neobvyklá je také stavba vnitřních orgánů lenochodů. Jejich játra se přesunula dozadu a slezina byla na pravé straně (a ne na levé, jako u všech ostatních savců), žaludek, střeva a močový měchýř byly obrovské velikosti.
Metabolismus lenochodů je velmi pomalý. Potrava prochází žaludkem a střevy v průběhu týdne a vyprazdňování střev a močového měchýře probíhá ve stejném rytmu. A to se neděje na stromě (jak by bylo logické, na základě životního stylu lenochoda), ale vždy na zemi. V tomto případě lenoši vyhrabou díru (záchod) a pak své výkaly opatrně zahrabou (jako kočky). Takový sestup je pro lenochody extrémně nebezpečný, protože jsou na zemi naprosto bezmocní a právě v této době se mohou stát snadnou kořistí pro suchozemské predátory. Příroda si však vybírá svou daň a lenoši jednou týdně chodí na záchod.
Kvůli sníženému metabolismu je tělesná teplota lenochodů nižší než u jiných savců – 33-35 stupňů a může klesnout až na 24.
Jídlo
Lenochod dvouprstý se živí téměř výhradně rostlinnou potravou. Jedná se o listy různých druhů stromů, mladé výhonky, květy, plody. Pokud ale zároveň narazí na nějaké drobné bezobratlé živočichy (hlemýždě, hmyz), lenochodi je nezanedbávají. Jedí ve stejné poloze, zavěšeni na větvi zády dolů, ve které tráví většinu života. Listy trhají z větví svými tvrdými, keratinizovanými rty nebo jednou z předních končetin.
Активность
Lenochodi jsou aktivní za soumraku nebo v noci. Zbytek času spí, 10-15 hodin denně. Když už mluvíme o činnosti lenochodů, je třeba si uvědomit, že tento koncept pro tato zvířata je velmi podmíněný. I když jsou aktivní, jsou tak pomalí, že jejich pohyb lze stěží zaznamenat. Rychlost pohybu lenochodů v koruně stromů nepřesahuje několik metrů za minutu. Lenoši nemohou skákat ze stromu jako strom, jako to dělají jiní stromoví savci (veverky, opice), takže aby se mohli přesunout z jednoho stromu na druhý, musí sestoupit na zem. Na zemi vypadají tato zvířata naprosto bezmocně. Nedokážou stát na tlapkách, proto se rozkročení na břiše snaží drápy předních končetin něčeho zachytit a vytáhnout se nahoru. Jediné, co lenoši dokážou relativně rychle, je plavání, jsou výborní plavci a ve vodě dosahují rychlosti až 4 km/h.
Sociální chování
Lenoši jsou tichá a mírumilovná zvířata. Vedou samotářský způsob života, ale vůči jedincům visícím na sousední větvi jsou zcela klidní. Někdy může několik zvířat vytvořit i „společnou ložnici“ a pak připomínají velkou kupku sena, která z nějakého důvodu skončila na stromě.
Reprodukce
Lenochodi nemají konkrétní období rozmnožování, mláďata se mohou objevit kdykoli během roku. Samice a samec se navzájem najdou hlasovými signály a je to snad jediná chvíle, kdy můžete slyšet hlas lenochoda. Zajímavé je, že v populaci lenochodů dvouprstých je vždy více samic než samců. K páření dochází na stromech. Březost trvá asi 6 měsíců, samice rodí pouze jedno mládě. Porod také probíhá na stromě. V tomto případě samice visí pouze na předních nohách a narozené mládě se samo dostane na bradavku. Samička překousne pupeční šňůru, olízne miminko a teprve poté, co se usadí u bradavky, zaujme obvyklou polohu, tzn. visí na všech 4 končetinách. První 4 měsíce života mládě neustále visí na matce a ta se téměř nehýbe. Po 2,5 měsících se dítě již snaží jíst samo, ale stále se drží matčiny srsti a ve věku 9 měsíců se přestěhuje do své vlastní větve. Od této chvíle začíná jeho nezávislý život. Mládě však dosahuje velikosti dospělce až ve věku 2,5 roku.
Životnost
Životnost lenochodů dvouprstých v přírodě je přibližně 20 let, v zajetí se mohou dožít mnohem déle, dožívají se až 30 let.
život v zoo
V naší zoo jsou aktuálně vystaveni 3 lenoši dvouprstí – 2 samice a 1 samec. Můžete je vidět ve velké prosklené ohradě na Přechodovém mostě mezi Starým a Novým územím. Výběh je vyzdoben tak, aby připomínal tropický prales, na nejvyšších větvích visí lenoši jako v přírodě. Proto si jich „na útěku“ nemusíte všimnout; musíte v klidu stát u ohrady a pozorně se dívat, a teprve potom uvidíte tato úžasná zvířata.
Lenochody chováme na této výstavě od roku 1996. Kvůli životu v zajetí, a dokonce i v zoologické zahradě v severské zemi, museli trochu změnit preference krmení. Jejich jídelníček zahrnuje nejen čerstvé a suché větve (metla), čerstvou trávu a seno, kterých dostávají dostatek, ale také chléb, obiloviny, zeleninu (salát, okurky, rajčata), kukuřičné klasy, ovoce a bobule (nebo sušené ovoce). , stejně jako živočišná strava: tvaroh, vejce a dokonce i maso. V přírodě to lenoši nežerou, ale v zoo to dělají ochotně a s velkým potěšením.
Zvláštní literatura uvádí, že případy rozmnožování lenochodů dvouprstých v zajetí jsou velmi vzácné a máme již 8 takových případů. Poprvé se tak stalo v roce 1999. Samice však mládě odmítla nakrmit a zaměstnanci zoo byli nuceni se toho ujmout. Podle svých přirozených instinktů chtělo mládě vždy viset v náručí učitele. Pro jeho mocné drápy děsivé velikosti dostal jméno Kruger, jako hrdina slavného hororu. Poté došlo k rozmnožování ještě 7krát a děti byly vždy krmeny matkami samy. Z těchto 7 mláďat 4 úspěšně přežila a vyrostla a 3 bohužel uhynula. Ale ani v přírodě nepřežijí všechna mláďata.
Pomalosti lenochodů se můžete smát, jak chcete. Zkuste ale jíst výhradně nepříliš syté listy cekropie* – uvidíme, co bude s vašimi potomky za pár desítek milionů let. Je pravda, že nikomu z nás, kdo píše a čte tento časopis, nezbývá tolik času, takže přejděme rovnou k rozuzlení. S největší pravděpodobností se váš metabolismus zpomalí a vaše tělo se změní tak, aby spotřebovávalo co nejméně energie.
*Cecropia je tropický stálezelený strom z čeledi kopřivovitých. Ano, strom. Ano, příbuzný té samé kopřivy dvoudomé. Ne, jsou si podobní. Květiny.
Začnete se pohybovat pomaleji. Rychlost probouzejícího se lenochoda, pokud náhle nejí a nespí, je jen asi dva metry za. minutu. To je asi stokrát pomalejší než ta nejklidnější procházka. Budete dokonce mrkat pomaleji. Metabolismus se také zpomalí. Puls zůstane přibližně lidský. Ale frekvence dýchání klesne. Buňky se této změně přizpůsobí na molekulární úrovni – budete se moci potápět asi deset minut. Nebo dokonce na půl hodiny, ale v zásadě je to k ničemu.
Ostatně kvůli úspoře energie se ještě jednou pokusíte nehýbat a pěstovat zařízení, která vám to umožní. Například dlouhé drápy, aby tělo samo drželo na stromech, které jíte. A také dlouhý a pohyblivý krk, takže můžete jíst mnohem více větví, aniž byste zvedli jediný prst, protože proč?
Ano, jídlo není nijak zvlášť výživné, takže většinu času stráveného bděním budete muset věnovat jídlu. A pořiďte si silný žaludek, který lze naplnit tak, že až dvě třetiny vaší váhy budou tvořit jeho obsah. Do střev můžete zavést i speciální mikroflóru, která si poradí s trávením listů lépe než metanové bakterie. A pokud tam žádné metanové bakterie nebudou, přestanete smrdět, protože tyto bakterie jsou zodpovědné za naše plyny a otoky.
Obecně si své přátelství s bakteriemi přehodnotíte. Možná si do srsti přidejte řasy (ano, i ta doroste) a získáte maskovací nazelenalou barvu. Mimochodem jediný mezi všemi savci. Pomalé a zelené, na větvi můžete sedět celou věčnost. Můžete dokonce rodit vsedě na větvi. Lenoši to dělají.
Možná vám evoluce umožní strávit celý život na větvi, ale lenoši stále sestupují k zemi každé tři týdny. Zmírnit velkou potřebu. A utratí na to asi 8 % svých energetických zásob. Vystavují se také riziku sežrání (ano, lenoši nespěchají s útěkem ani před jaguáry, svými úhlavními nepřáteli).
Zdá se, proč taková rizika? Biologové dlouho nemohli najít odpověď pozorováním lenochodů, ale v poslední době se zdá, že našli racionální vysvětlení tohoto jevu. Akátové můry kladou vajíčka do jejich výkalů. Rostou tam larvy. A dospělí motýli se usadí v srsti lenochodů, najdou si tam partnera a čekají na další cestu lenochoda, aby si ulevil.
Na první pohled je tento vztah výhradně jednostranný: opravdu stojí za to utrácet spoustu prostředků a vystavovat se smrtelnému nebezpečí pro blaho nějakého motýla? Opět se ukázalo, že život je o něco složitější. Ti samí můry, zatímco žijí na lenochodech, si oplodňují srst sloučeninami obsahujícími dusík. Řasy a bakterie na oplodněné vlně rostou a množí se aktivněji – vlna se maskuje. Tato řasa může sloužit i jako suchá krmná dávka. Vyčistil jsem srst a jedl. Má cenu kvůli tomu riskovat život? Zřejmě ano, selekce toto chování neodmítla. Vyplatí se utrácet desítky milionů let za možnost celý život lenošit na větvi?
Nejsou to jen lenoši, kteří „zpomalili“ kvůli přechodu na stravu s nízkým obsahem živin. Účinností se nemohou pochlubit ani pandy, které jedí výhradně bambus. A koaly se svou eukalyptovou stravou mají co do rychlosti ještě blíže lenochodům. A životní styl a anatomické úpravy koal jsou velmi podobné těm lenochodům, a to i přes velmi vzdálené rodinné spojení.
