Jedním z nejzáhadnějších a nejkontroverznějších ptáků ruského lesa je samozřejmě kukačka. Patří do čeledi kukačovitých a žije téměř na celé východní polokouli. V této rodině je více než sto druhů ptáků, ale za jejího nejznámějšího zástupce je považována kukačka obecná.
Navenek je to středně velký pták, někteří jedinci jsou schopni dorůst až čtyřiceti centimetrů, přičemž délka ocasu dosahuje poloviny velikosti těla. Jeho rozpětí křídel je nejméně půl metru a pták váží jen asi 135 gramů. Kukačka má krátké, ale silné nohy. U samců jsou ocas a hřbet tmavě šedé, hrdlo, hruď a břicho světle šedé, zobák tmavý a nohy žluté. V opeření samice dominují červenohnědé odstíny. Černé pruhy jsou umístěny po celém těle a všechna peří mají jasně viditelný bílý okraj.
Kukačky vedou tajnůstkářský a opatrný životní styl. Nezanechávají prakticky žádné stopy své životně důležité činnosti.Kukačka je velmi dobře slyšet, ale nedovolí lidem přiblížit se, takže není tak snadné ji pozorovat. Tito ptáci tráví celý svůj život v korunách stromů, jen občas sestoupí na zem za kořistí. Nejsou uzpůsobeni k pohybu po zemi, jelikož mají dvouprsté chodidla. Střídají pár kroků se skoky a na zemi nezanechávají prakticky žádné stopy.
Kukačky ale létají velmi sebevědomě. Jejich let je rychlý a snadný. Svým vzhledem připomíná let sokola nebo jiných ptáků z čeledi jestřábovitých.
Tito ptáci zpravidla žijí odděleně a v období páření tvoří páry. Kukačky se živí různými housenkami a lesními brouky – škůdci. Jejich strava zahrnuje také plody mnoha stromů a keřů, vejce některých druhů ptáků a také jejich potomstvo.
Kukačky si nestaví hnízda a bedlivě sledují chování ostatních ptáků. Když vystihli správný okamžik, nakladou vajíčka do cizích hnízd. Nic netušící majitelé hnízd líhnou, krmí a chovají kukaččí mládě. Tomu se říká hnízdní parazitismus. Při házení vajec do cizích hnízd vydává kukačka zvuky připomínající smích a podobné zvukům dospělých krahujců. Kukačka má oproti jiným ptákům tolik rozdílů!
V tradičních představách našich předků je kukačka také obtížným ptákem. Její pozdní přílet a brzký odlet byl vysvětlen tím, že prý hlídá rajskou zahradu, kam na zimu létají všichni ptáci. Vlastní klíče od této zahrady, a když přijde čas, odemkne bránu, vypustí všechny ptáky a ona sama odletí jako poslední. A zpátky, na podzim, kukačka jako jedna z prvních odlétá, aby odemkla tyto brány a pustila všechny ptáčky na zimu do rajské zahrady.
V lidových pověstech bývá kukačka spojována s ženskými postavami – manželka, matka, sestra, dcera, přítelkyně. Proměna dívky v kukačku se nejčastěji vysvětluje porušením rodinných, příbuzenských či manželských vazeb a vztahů. Bezútěšná vdova, toužící po mrtvém manželovi, by se mohla stát kukačkou. Dcera prokletá matkou za vážný přestupek by se mohla proměnit v kukačku.
V lidové víře je kukačka osamělá, proto se má za to, že má milostný poměr se slavíkem, který kupodivu také nemá partnera!
Samotu a neradostný osud kukačky způsobuje nedostatek vlastního hnízda. Badatelé uvádějí legendu, podle níž Matka Boží nebo Pán potrestal kukačku za zradu tím, že ji připravil o vlastní hnízdo. Podle jiné legendy kukačka porušila zákaz pracovat na Zvěstování. Lidé říkají: Důvod, proč je kukačka bez hnízda, je ten, že ji zabila na den Zvěstování Panny Marie. Byla potrestána i tím, že přišla o děti a od té doby kuká a brečí.
Samotné kukání dalo také vzniknout mnoha znamením a výkladům. Je pravda, že všechny interpretace se scvrkávaly na skutečnost, že kukaččin pláč nevěstí nic dobrého. Pokud tedy kukačka zakokrhá v holém lese, když stromy ještě neopustily listy, a také pokud kukačka pokračuje i po Petrově dni, pak to slibuje hubený rok. Zpívá-li kukačka před slavíkem, očekávejte smolné léto. Kukačka na Zvěstování byla považována za špatné znamení.
Pokud člověk zaslechl první kukačku a v tu chvíli má peníze v kapsách a v rukou chleba, tak nebude celý rok znát potřebu. Pokud byl šťastný v tu chvíli, bude šťastný celý rok. Ale pokud hladový člověk slyšel kukačku, bylo to považováno za špatné.
Lidé stále věří ve schopnost kukačky určit nebo nastavit délku života člověka. Všude bylo rozšířeno věštění zakukáním o smrti. K tomu se ptáčka zeptali: “Kukačka, kukačka, jak dlouho mi zbývá žít?” Aby kukačka zakokrhala déle, je třeba strom, na kterém sedí, přivázat pásem.
V pověrách a pověrách byla kukačka vnímána jako zlověstné znamení: “Kukačka kokrhá – předpovídá smutek.” Když uslyšeli kukačku, řekli: “Kukáš dobře, ale na vlastní hlavu!” Přílet kukačky do lidských obydlí a kukání na střeše bylo považováno za předzvěst smrti nebo ohně. Také věřili, že když vám poprvé zakokrhá kukačka přímo do očí, budete plakat, a když vám zakokrhá v zádech, zemřete.
Pták, který se v přírodě nechová zcela standardně, vzhledem připomíná dravce, v lidovém chápání vstřebal nejrůznější neradostná znamení a stal se symbolem smutku, smrti a potíží.
