Olga Kaskevichová, starší členka bažinské fronty „Bagna“, šla na samotnou půlnoc v Bělorusku do Rossonského okresu a přinesla odtud filozofické zvukové podobenství o vlku. Ale spíše o vás a mně a o našem přístupu ke světu kolem nás. Přilož ucho blíž!
Jde o prolínání různých pohledů: zoolog Dmitrij Šamovič, kandidát biologických věd, který se stal vůdcem vlčí smečky, se kterou už několik let žije na severu Běloruska; etolog z Gruzie Yason Badridze, který je známý tím, že žije s vlky v lese; a myslivci, pro které je lov vlků každodenní prací a sportem. Mezi monology mých hrdinů jsou úryvky z knihy kanadského spisovatele, biologa a etnografa Farleyho Mowata „Don’t Cry Wolves!“, která můj příběh velmi ovlivnila.
Můj příběh je o vlku, o lidech, kteří ho chrání, o lidech, kteří ho zabíjejí.
Vlk je dravec, který u nás dlouho neměl místo. V Bělorusku se dnes vlka vážně nezabývají, ale rádi ho střílí. V loveckých pravidlech je dodnes považován za nežádoucí druh, a to vlastně znamená právo na plošné ničení: vlka lze zabít kdekoli, kdykoli a bez zvláštního povolení. Toto zvíře přežilo jen proto, že je chytré a v životě velmi pozorné, protože ví, jak se vyhýbat lidem a skrývat své doupě. Ve většině případů je postoj k vlku tradičně negativní. Je vnímán jako nebezpečný predátor, který představuje potenciální hrozbu pro lidi i domácí zvířata a pro myslivce je hlavním konkurentem při lovu spárkaté zvěře.
Někde na východě zavyl vlk, tiše, tázavě. Hlas šelmy mluvil o ztraceném světě, který kdysi patřil nám, dokud jsme si my lidé nezvolili jinou cestu, abychom nakonec byli vyhnáni sami.“
Můj příběh je emocionální cestou návratu k sobě, do světa, ve kterém jsou lidé a vlci rovnocennými obyvateli přírody.
Text a zvuk Olga Kaskevich
00.11 Viník je rozpoznán jako vlk, známý nám z pověstí jako zuřivý zabiják. Vláda nařídila připravit vědecký základ pro zničení podezřelého zločince. Pro splnění tohoto úkolu bylo nutné najít biologa, který by mohl zkoumat chování vlků na místě, aby potvrdil oficiální verzi.
00.35 Jmenuji se Dmitrij Šamovič. Jsem vystudovaný biolog, svého času jsem absolvoval postgraduální studium na Akademii věd v Ústavu zoologie. Nyní se tedy zabývám vědeckým výzkumem v oblasti ekologie obratlovců a organizací ekologické turistiky po celé zemi, v Bělorusku.
00.59 To je úplný sever, dalo by se říci, Běloruska, sever okresu Rossony, nedaleko hranic s Ruskem. Jedná se o takzvanou jižní zónu tajgy. Jsme v takové poloopuštěné vesničce Sosnový Bor, říká se jí. A tady žijeme a tady vlastně děláme nějaký vědecký výzkum.
01.33 Třetího května, pronásledování fantomů. Každou noc slyším vytí, viděl jsem stopy a sbíral jejich exkrementy. Nejsou tedy fikcí.
02.11 Vlk je predátor, tedy predátor, řekněme, s vysokým postavením v trofickém řetězci. Tady se ho bát nebo ne – samozřejmě samozřejmě záleží na místě, na geografické poloze, na čase.
02.29 Protože vy sami rozumíte, kdysi v dávné minulosti, na nějakém velkém prostoru Sibiře, v tom samém Bělorusku, je po válce fotografie, kde vlci jdou v řetězu 30-40 vlků. Proto se evolučně ukázalo, že žijí v hejnech, ve skupinách. Takže, když celý život žijete ve skupině, pak potřebujete nějaká pravidla pro své chování.
02.56 Právě tato hierarchie, samotné postavení jednotlivých zvířat, je podporováno nějakými fyzikálními metodami, které však nevedou, řekněme, k žádnému zranění. To znamená, že musíte být vždy vůdcem smečky, aby vás bez pochyby poslouchali a aby na vás nebyly praktikovány tyto fyzické metody ovlivňování. Vzhledem k tomu, že jste přeci člověk a nemáte žádné zuby, je docela těžké na to odpovědět.
03.34 Proto by v tomto směru neměly existovat žádné sklony, jinak stačí pravidelně ukazovat svou nadřazenost během doby, kdy s nimi komunikujete. Oni to vědí, to znamená hodit ho řekněme na záda, to je jedna z technik. Měli by to brát normálně. To znamená, že pokud jedno zvíře srazí druhé na záda, pak je to již indikátor toho, že jste v hierarchii výše.
04.02 Pak můžete rukou vzít obě čelisti do jedné ruky takto, řekněme, dobře, sevřít náhubek rukou a zmáčknout. Určitě to dělají se svými tvářemi a všemu rozumí. I když tam někdy nechce být, někdy ho můžete stlačit trochu a silněji. Čili není třeba se jich bát. Jsou to naprosto adekvátní zvířata, to znamená, že zdravý vlk něco takového nikdy neudělá, jen aby přišel a kousl.
04.31 Mají velmi dobře vyvinutou řeč těla, skoro jako pes, tedy ocas, tam uši, zuby, rty. Pokud je ocas stažený, je jasné, že jde o nějakou podřízenou pozici nebo strach. Pokud vrtí ocasem, pak je to přátelský postoj. To znamená, že pokud je horní ret zvednutý, vlk se zašklebí. To znamená, že toto je varování, abyste zůstali, kde jste, bez ohledu na to, jak blízko jste, zvláště pokud se to stane během dělení masa.
04.58 Pokud je ocas natažen rovnoměrně podél hřbetu a uši jsou takříkajíc na temeni hlavy a kohoutek a srst jsou mírně zvednuté, pak jde o útočnou polohu a je žádoucí tento okamžik nějak vyhladit . Vychovat je a žít s nimi, řekněme, v domě jako se psem, víte, domácím, je prakticky nemožné, vždyť vlk přeci není pes a doma nebude jen tak ležet. koberec přede dveřmi. Pokud ho dáte do stejné místnosti jako vy, dříve nebo později z toho udělá jeden velký nepořádek.
5.48 Řekněme, že já pozoruji jeho chování, ale on jen pozoruje mě. Nepamatuji si, že bych byl tak dlouho sledován s velkou pozorností.
6.22 Opět, jelikož jsou to společenská zvířata žijící ve skupinách, potřebují nějaký druh komunikace. To znamená, že vytí plní mnoho funkcí, to vědí jak lovci, tak biologové. To znamená, že je to také označení území, to znamená, že sousední hejno může označit své oblasti. I to je komunikace mezi členy hejna, tedy sbírání mláďat do jedné skupiny, která se předchozí noc někam rozprchla. To znamená, že se jedná o komunikaci mezi mužem a ženou v doupěti.
06.59 To znamená, že když se samec přiblíží k doupěti, ne vždy mu to samice dovolí, zvláště zpočátku, tedy vyje. Z dálky k němu vychází, a proto jí dává nějaké jídlo. To znamená, že mnoho funkcí v rámci balíčku i mezi balíčky.
07.22 Proč tak vyjí? Vyjí, když jsou sami. Volají přátelům. Vlci tak vědí, kde se mají hledat, a pak se mohou potkat. července, 12. Již nějakou dobu se zajímám o pozorování tvorů, kteří žijí a cítí se jinak než já.
08.04 Jsem vždy na dálku. Jsem izolovaný, odříznutý od světa. Závidím vlkům způsob, jakým prožívají život. Jsou neustále v kontaktu s vnějším světem, volně se procházejí po svém území a vše ostražitě poslouchají. Nedávno tudy proběhl králík. Ale tady je chutná voda.
08.29 A celý vesmír se před nimi otevírá, něco, co nikdy nebudeme moci poznat. A já sedím a dívám se dalekohledem, vyplním sešity v trojím vyhotovení a snažím se přiřadit roli vlkovi na stránkách mého deníku. Co se stane, když dokončím svůj výzkum? Tito vlci se již stali součástí mého vlastního světa. Co se stane dál?
09.04 Když jsme s tím poprvé přišli do lesa, slyšel jsem vlčí vytí. Byl to hrozný zážitek, něco úžasného. Všechno se mi v duši obrátilo vzhůru nohama a pořád slyším vytí, nastupuje nějaké vzrušení, chci někam utéct. Je těžké to vysvětlit. Tady to zřejmě všechno začalo. A když byla jasná otázka, co dělat, tak jsem je samozřejmě vybral. Ano, původně jsem byl experimentátor, studoval jsem fyziologii chování.
09.31 Brzy jsem si ale uvědomil, že studujeme mechanismy něčeho, o čem jsme vůbec nevěděli. Život zvířete v přírodě byl téměř neznámý. O vlkovi v té době téměř žádné publikace nevycházely. Snažil jsem se pracovat na skupinovém chování u psů, ale brzy jsem si uvědomil, že ztratili mnoho rysů chování. A pak jsem se rozhodl žít s vlky. Šel jsem do stejné soutěsky, kde jsem se jako dítě toulal se svým otcem a našel jeho rodinu. Zajímalo mě, jak se tvoří chování.
10.01 Jak třeba učí vlčata lovit. Našla jsem tedy stezky, vzala staré plenky, ze kterých moje děti vyrostly, nosila jsem je na sobě, aby byly nasycené mým pachem, a začala tyto kousky pokládat na stezky. Vlci mají velmi rozvinutou neofobii: bojí se všeho nového. Ale na druhou stranu to chtějí všechno prozkoumat, v takovém konfliktu neustále žijí. Vlci začali tyto kusy obcházet z dálky.
10.29 Bylo zajímavé sledovat, jak se vzdálenost mezi námi postupně zmenšovala. A nakonec začali trhat tyto kousky a pak jsem tam začal dávat kousky masa. Když to začali jíst, znamenalo to, že už si na můj pach zvykli. To vše trvalo asi čtyři měsíce. Chodí tam buď specialisté na vlky, nebo nějací biologové či ekologové, aby tam vykonávali svou odbornou práci.
11.02 Šestnáctého dubna. Teplé dny vzbuzují klid a naději. Zůstanou-li nějaké obavy, vznikají pouze z vědomí vlastní bezvýznamnosti.
11.26 Samozřejmě jsem si nevzal plášť, batoh, nadhazovačky ani stan. Když jsem si potřeboval zapálit, šel jsem k řece. Už jsem znal všechny jejich cesty, věděl jsem, kde je denní hnízdiště. Jednoho rána jsem ze stezky viděl, že nedávno prošli. Ostřílení samec a samice hledali doupě pro vlčata. A zůstal jsem na ně čekat asi padesát metrů od cesty. Kolem poledne se vraceli, a když mě uviděli, samice se zastavila a ostřílený šel přímo ke mně, asi pět metrů přišel a podíval se na mě.
12.02 To byl stav, řeknu vám, kdy se vám na takovou vzdálenost zvíře dívá do očí a vy jste beze zbraně a on to ví. A můj otec mě jednou naučil, že utíkat před zvířetem není nic horšího. Stejně to dožene. Tak stál, koukal, koukal, pak zaštěkal, otočil se na cestu a v klidu odešel.
12.32 Nemohu však hýbat jazykem, je to, jako by můj jazyk sloužil času. Už teď se ale ukázalo, že toto číslo s nimi bude fungovat. Zkoušel mě, jak budu reagovat, viděl, že nezaútočím a ani neuteču, a poté se s nimi dalo chodit. Jdou, já jsem padesát nebo sto metrů za nimi. Kam jdou oni, jdu i já. Tak jsem běžel s nimi.
12.58 Díky otci jsem byl v dobré kondici. Byl zakladatelem místní kaskadérské školy a od dětství se věnuji akrobacii: jak skákat, kam padat – to všechno jsem věděl, ale i tak bylo samozřejmě těžké držet krok. A oni se mě úplně vzdali. Vlci mě prostě zpočátku ignorovali až k urážce, jako bych na světě neexistoval. A chodil jsem s nimi pořád. Kdekoli zastavíme, tam zůstávám spát.
13.30 Faktem je, že mě tito vlci viděli mnohem dříve, než já je. Zatímco jsem tam studoval jejich stopy, fyziognomicky mě už znali. A uvědomili si, že moje přítomnost jim zajistí klidný život od rangerů. Tehdy se tam strašně pytlačilo, neustále kladli pasti a pronásledovali je. Za vlka dali 50 rublů. A souhlasil jsem s rangery pod hrozbou masakru: dokud jsem tady, na žádné vlky by se nemělo vůbec sahat.
14.03 Lovecké farmy v Bělorusku jsou zpravidla zaměřeny na chov kopytníků. Nějakou část těchto zvířat samozřejmě zkonzumuje i vlk. To je normální, toto je, přísně vzato, jeho evoluční místo v našem ekosystému.
14.25 Myslivci a lovecké farmy berou vlka jako konkurenci, protože množství zvířat zabitých vlkem by teoreticky mohlo být prodáno zahraničním lovcům. Čili stav je takový, že čím méně vlků je v lovišti, tím pohodlněji se zde žije spárkaté zvěři, čím více je to možné, tím vyšší je jejich hustota a podle toho se zvýší i počet prodejů.
14.56 Takže něco takového samozřejmě existuje, už dávno opustili slovo škodlivý druh, protože koneckonců je dvacáté první století, takže jen málo z nás řekne „škodlivý druh“. A tak zavedli polooficiální termín „nežádoucí druhy“. Poslední vydání mysliveckého řádu podle mého názoru toto slovo ani neobsahuje. „Nežádoucí druhy“ se nazývají jinak. Ale přesto ano, lovecká farma ho nechce vidět na svém území, takže je tendence jeho počet maximálně omezit, řekněme, v soutěži o kopytníky.
15.35 Ode dneška jsme oficiálně ukončili lov vlků v biosférické rezervaci Berezinsky. Jedná se o špičkovou přírodní oblast. Má diplom Rady Evropy a jednou z podmínek pro jeho získání bylo ukončení lovu vlků. A navzdory tomu nedochází k žádnému nárůstu, řekněme, populace vlků v přírodní rezervaci Berezinsky.
16.02 Donedávna to znamená, že v Polesské radiační rezervaci byl lov uzavřen. Co se týče této rezervace, jedná se obecně o ojedinělý zážitek v celosvětovém měřítku, neboť ve skutečnosti rezervace nebyla zřízena za účelem ochrany přírody, ale za účelem přesídlení lidí z oblastí zamořených radiací po výbuchu v stanice v Černobylu.
16.28 Na poměrně velkém území není trvale žijící populace a ukázalo se, že je to řekněme přirozený experiment, tedy vidět, co se stane, až lidská civilizace zmizí. Území je v tomto ohledu docela zajímavé a co se vlka týče, dlouho ho nikdo nelovil. Proto je dnes populace přibližně v takovém vyrovnaném přírodním stavu.
17.01 I když od letošního roku, pokud vím, se tam otevírá nějaký malý, omezený, ale přece jen lov vlků, a to i v PP Polesí. Zde máme také Nalibokskaya Pushcha, přírodní rezervaci nacházející se nedaleko Minsku, takzvanou loveckou rezervaci, to znamená, že lov byl omezen na všechna zvířata, včetně vlka.
17.29 I když se tam nějaké roky vydávala omezená povolenka, což znamená povolení k lovu nějaké kvóty, včetně vlků. Ale ve zbytku Běloruska, to znamená, že pokud má lovec oficiální právo být v lovišti, pak není počet zabitých vlků na jiných územích nijak omezen.
18.01 Poslední srpnový týden je arktické léto téměř u konce. Můj čas se také chýlil ke konci a nemůžu ani spát, bojím se, že něco zmeškám. Je těžké si představit, že budu muset brzy odejít. Ale toto místo nepatří mně, ale vlkům. Nechci být smutná, když se rozejdeme. Tady jsem se cítil jako v dětství.
18.33 Na koho se mám v tomto vesmíru obrátit a poděkovat?
19.03 Nemohl bys tam žít věčně, víš? Rád bych, ale nebylo to možné. O rok později jsem se vrátil a ukázalo se, že před tím tam bylo vyhubeno 54 vlků, včetně mého. Ale tyhle vlky nezabiješ, že ne?
19.30 Žádné nejsou, myslím, že ne. Kromě toho by se zbláznila, kdybych někoho z nich zabil. Ano. I když bych rád. Ano.
20.01 Je regulovaná, ale myslím, že je potřeba ji co nejvíce zničit, na minimum, na minimum, tzn. A to nejdůležitější, dalo by se říct, když to řeknu takhle, je racionální zvíře, to znamená, že ho nemůžete takhle šlapat, to znamená, že myslí, slyší, voní. Obecně to samé. Podle prestiže? Z hlediska prestiže ano. To znamená, že chycení vlka je prestižní, ano.
20.30 Pokud někdo viděl stopy, mluvte v rádiu. Ano, ano, ano, směr zde. Opakujte ještě jednou. Tudy. Takže nechápu, kde se vzal, kde je? Tam, Sash právě odtamtud přišel, právě odtamtud přišel. Naprosto správně? Přesně, protože je tady a jde tam. Tak to zahodí, ano, vidím, co zahodí, přišel sem. Paw kde? Nyní budeme hledat. No, našli čerstvou stopu vlka, dobrou. Tady ho vidím! Pojďme?
21.00 Připraveno. Vykopl jsem ho, ano! Výborně! Výborně! Vovan se snaží získat další, já ho prostě nemůžu. Oh, ty jsi moje zlatá, Sanyo! Dělník, dělník. To je za prvé fena, ale tohle je zralá fena, protože ty zuby, obecně, tady jsou, vidíte, nejsou absolutně opotřebované, to znamená nic, a je tam taková modř, je tam trošičku.
21.31 To znamená, že tam nebyla žádná vlčata, že? Ano. To je letos. Ano, doslova potomek už je někde v dubnu, možná v květnu. Myslíte letos? Ano, je to letos. No, podívej se hned na ty zuby, co to je za zuby? Tady jsou, bílé, absolutně nic, žádné žluté nic, žádné oděrky. Ale někde v tomto směru si myslím, že musí existovat další. Další. Pojďme tedy nyní stopu ještě trochu sledovat, podívat se a pak se vrátit k této.
22.01 Ale skutečnost, že je sama, není, nemůže být. To nemůže být, musí tu být tři mladí lidé. Tady je, podívejte se, odkud přichází, támhle. Kde? S největší pravděpodobností se tedy ukáže, že tam šel. Nejdůležitější je, že jsme zničili dravce, který požírá veškerou lovnou zvěř. Věřím, že jen vzteklý vlk může zaútočit. Za osobu? Ano. Ale velký hlad. Tedy nemocné zvíře. A v podstatě, když je to takhle podle vlka, tak jak to dopadne? Nyní se ničí lov zvířat.
22.31 To znamená, že je málo hospodářských zvířat, proto zde není pohřebiště dobytka a podobně. O výživě – to je minimum, každý potřebujete jeden a půl kilogramu masa. Za den, tzn. Ano. Ve dne? Ano ano. 10 dní – 15 kilogramů? Ano. 100 dní – 150 kilogramů na každého? A za rok? A za rok to jsou šílená čísla. Ano, to je minimální, ale vlk je tak nenasytný, že může spotřebovat více. Odstranili jsme tyto dva vlky.
23.00 Zachránili jsme minimálně 2-3 losy, paty srnčí zvěře, ale zajíčci se vůbec nepočítají.
23.22 Kde jsou tvoji rodiče? Je to tu tak osamělé. Museli jít na sever? Ne, ale vlčata jsou tady, vlci je nemohli opustit. Nebojte se o vlčata, ale myslete spíše na sebe. Všechno, co se tu děje, je na vás příliš. Otázkou je, jak to všechno přežijete?
24.00 Vlci se vrátili pro vlčata, protože mezi nimi nemohli být žádní sirotci. A je jasné, že ztráty z letošního podzimu se budou ještě dlouho vzpomínat. Chci věřit, že vlci odešli na divoké a vzdálené místo.
24.28 Vlastně nevím, protože jsem se odvrátil a nešel za nimi.
Pro psy přišel muž s příkazem „Podívej se na mě“. Když něčemu v našem světě nerozumí, nezaslouženě na to štěkají, reagují nepřiměřeně – je to ze strachu, bojí se toho. “Podívej se na mě!” Pes se dívá na vás, na majitele a už se nebojí. Můžete to udělat i s malými dětmi, pomáhá to. Přepněte je na sebe.
V posledních vteřinách svého života se na vás dívá i krásný, mocný bílý vlk, kterého přejela sněžná skútr a nyní je drcen s téměř erotickým potěšením. Bojí se. Dívá se do smartphonu, kterým se jeho agónie natáčí, dívá se do očí nám všem, kteří jsme tyto záběry viděli a uvidíme v televizi a na internetu.
18 +
Strčí hlaveň do vlkovy krvavé tlamy a chichotají se, když sledují, jak svými zuby chytá ocel. Strkají ho znovu a znovu, dokud nezemře. Radostně, s nadávkami, nakonec stisknout pod přátelským příkazem: “Více!” Trochu víc! Trochu! Více! Oh, to je ono! “Jaké safari!” Po „lovu“ bude video zveřejněno na sociálních sítích.
Flayering a takové lehkomyslné, demonstrativní pohrdání nejdůležitějšími zákony života zástupců lidu nejsou nic nového. A jaký je požadavek od náměstka – prostě nechápe, že tohle člověk dělat nemá. Nebo je mu to jedno. Ale nebyl to jen jeden člověk, kdo to vypustil do země, na všechny obrazovky zapnutých boxů – kolektivní mysl. co si myslel?
Samozřejmě nejde o to, aby to děti viděly. Děti nevolí a nenosí peníze. Přemýšlel o hlavním publiku – o tom, kdo platí, o tom, kdo volí poslance, o tom, kdo schvaluje rozhodnutí strany a vlády. Myslím, že míry diváků sledujících agónii vlka pod sněžným skútrem s hlavní pistolí v tlamě by mnohé ohromily. Televize jsou tito lidé. Toto je funkce z něj. Lidem není ukázáno vše, co by chtěli vidět, ale nikdy neukážou to, co nechtějí.
Všechna zvířata jsou si rovna – ale některá jsou si rovnější
V Rusku se zpřísňuje trestání za týrání zvířat, ale zatím to neplatí pro všechny týrané
Další vystoupení – s vyloučením poslance Kurganské regionální dumy ze “Spojeného Ruska” Denise Chachalova za porušení “nejen etických standardů strany, ale i univerzálních lidských” – je pokračováním této pokračující nonstop show. Stejné publikum to samozřejmě vřele schválí a je samozřejmě proti „týrání divokých zvířat“. Taková dialektika. Potřebovala to vidět a pak znovu zažít emoce blízké štěstí, když se dozvěděla o trestu pro zástupce.
Zástupce Chachalov je typická postava v typických podmínkách – skutečně maso lidí. Jeden Američan o takových postavách řekl: „O tomto muži se ví jen to, že nebyl ve vězení, ale proč nebyl ve vězení, není známo.
Denis Chachalov. Foto z osobního archivu / Facebooku
Ze soudního spisu o Chachalovovi je žalobcem (rozhodnutí Okresního soudu Kataysky ze dne 31. října 2019): „Žalobce je hluboce znepokojen šířením uvedených nepravdivých informací o něm, protože si je jistý, že to může vážně ovlivnit přístup lidí kolem něj, včetně počtu v práci. Zažívá morální utrpení, které se projevuje hanbou, strachem o svou pověst, kariérním růstem a profesní činností.“ Toto je zástupce a ředitel Sinarsky Crushed Stone Quarry OJSC, Khakhalov, který bojuje s fámami, které šíří jeho bývalý zaměstnanec Kurochkin o řediteli a zástupci jako zkorumpovaném úředníkovi a jako osobě, která nezákonně získala diplom vysokoškolského vzdělání. Chachalov požadoval, aby informace šířené o něm byly uznány za nespolehlivé a aby se vybralo 200 tisíc od bývalého kontrolora nakládací plochy Kurochkina. Soud Chachalova zamítl. Ale jak vidíme,
Sám náměstek věří, že „morální utrpení“, „reputace“, „hanba“ jsou také o něm.
A v listopadu 2004 u krajského soudu v Kurganu porota zprostila viny Khakhalova (celé jméno a datum narození se shodují s náměstkem) a jeho partnerku. Bylo jim tehdy 27 a 26 let a byli obviněni ze zastřelení čtyř lidí kalašnikovem na dálnici Jekatěrinburg-Kurgan v Katajské oblasti (na hranici Kurganské a Sverdlovské oblasti).
Lidem se však dějí různé věci. A můžete s nimi dělat cokoliv – soudě podle ruské historie.
Ale pro vlka, který byl rozdrcen, jako by to byl šváb, pro chobot nacpaný do tlamy nepochybuji, že poletí k zástupci lidu.
Vzhledem k tomu, že se zřítil na jezero Bajkal, snažil se zvednout mršinu postřeleného medvěda na závěs, vrtulník s irkutským guvernérem. Protože se na svahu Černé hory na Altaji zřítil vrtulník se šlechtici z Kremlu a Dumy a jejich šesti místními obyvateli, přiletěli zastřelit totemického (a Červenou knihu) argali. Protože se starosta Minusinsku utopil v Jeniseji, šel na ryby, když se jeseter třel.
Ano, generál, šéf Federální vězeňské služby v Transbaikalii, byl právě zastřelen při lovu: v dubnu nemůžete lovit ani pro generály.
Pokud společnost není schopna otáčet svou silou, která přestala cítit břehy a je připravena zde vše zabít, pak se do toho pustí sama příroda. No, nebo jako v případě zabajkalského (dříve Krasnojarského) generála hlídače Makarova s pistolí – kvůli alkoholismu je také již součástí přírody.
Nemůžeš ji zkazit, díky bohu, že to není my. Balíky budou vráceny odesílatelům. Lovci rozdrtili ani tak vlka, jako spíš sebe na sněžném skútru. A vlk se teď dívá na nás všechny.
