„Maria, ahoj! Maria, víš, jak smečka vlků změní svého vůdce? Jasná a poučná podívaná pro lidi. Lidé jsou zvyklí věřit, že vlci jsou nemilosrdní predátoři: skutečně, když zaútočí na stádo, mohou zabít ne jedno, ale několik zvířat najednou; vlci ukládají jídlo pro případ hladomoru. Myslíte si, že je to kruté? Co pak ale říci o lidech, kteří, žijící v teple a neumírající hlady, jsou schopni zabít své příbuzné – kvůli ještě větším penězům, moci, nebo prostě jen ze zloby a závisti?
Silou pohledu
Chtěl jsem napsat „vlci jsou humánnější než lidé“, ale myslel jsem, že slovo „humánní“ pochází z humanus, tedy humánní. Lidé si dokonce přivlastnili slovo označující nedostatek sobectví, slušnosti, soucitu se slabými, ušlechtilosti k poraženým. Svého času jsem studoval chování vlčí smečky, dokonce jsem obhájil diplom z psychologie zvířat a pak, jak se to stalo, mě život svedl dohromady s lidmi, kteří před vlky stále rostli a rostli.
V hejnu, které žilo za mých studentských let ve velké ohradě na univerzitě, byla podle očekávání hierarchie. Na hlavě je světle šedé ostřílené, štíhlé zvíře, i přes svůj věk překvapivě pružné a rychlé. Při pohledu na něj, klidně spícího, by se dalo oklamat, aniž by si všiml úžasné síly vlka za líným uvolněním. Ale jakmile se opatrně zvedl, tato síla už nemohla být skryta: projevovala se v každém pohybu šelmy, všechno v něm bylo naplněno. Ve smečce byli samozřejmě větší a silnější vlci. Ale vůdce, vědecky dominantní, ve vlčí smečce není nejsilnější, ale nejchytřejší, nejzkušenější a hlavně psychicky nejstabilnější zvíře. Budete překvapeni, ale vlci nezískají vedení ve smečce bojem. U špičáků o všem rozhoduje duševní síla – a to se projevuje pohledem zvířete, jeho řevem, šklebem, postojem, způsobem pohybu. Tento jazyk je srozumitelný i mladým lidem. Alfa – tak se jmenoval vůdce, stačil jeden pohled z jeho pozorných zlatožlutých očí a ve smečce hned zavládl pořádek.
Jednoho dne vůdce onemocněl – oči. Nemocné zvíře bylo převezeno k veterináři a smečka zůstala bez vůdce. Jakmile byl vůdce odveden, volné místo zaplnil mladý červenohnědý stepní vlk, který předtím obsadil druhé místo v hierarchii smečky. Alfa byl zjevně skutečně moudrým vůdcem, protože do té hodiny se nezkrotná strnulost v charakteru stepního muže nijak neprojevila – něco ji blokovalo. Nebo možná celá podstata spočívá v tom, že úřady foukají do hlavy nejen lidem. Tak či onak, pod novým vůdcem se povaha vztahů ve smečce dramaticky změnila: každý vlk nyní mohl kdykoli dostat ránu nebo kousnutí od nového vůdce, nebo všechny najednou. Drsná diktatura ale smečku vůbec neposílila, naopak se tu a tam strhly hádky a rvačky.
Návrat vůdce do smečky a vše, co následovalo, jsem si pamatoval do konce života.
. Zvířata – ostřílená a mladá, bývalý vůdce a ten současný, který už okusil moc, se sbíhala v naprostém tichu: zvednuté hlavy, narovnané nohy, srst zvednutá v kohoutku. Než se k sobě dostali, vlci ztuhli a začali svůj souboj, přičemž si neustále hleděli do očí. Najednou, porušujíc všechny nepsané zákony smečky, se mladý stepní obyvatel vycenil zuby a vrhl se na ostříleného. Okamžik – a jeho zuby se zabořily do přední nohy vůdce. Nyní nebylo pochyb o tom, kdo se ujme vedení. A pak se stalo něco, po čem jsem se do těchto chytrých a ušlechtilých zvířat zamiloval na celý život. V mrknutí oka se od smečky oddělili dva mladí vlci, kteří až dosud zpovzdálí sledovali boj: chvíli – a jeden z nich chytil stepníka za hrdlo, další druhý – a druhý mu držel šourek. zuby. Stepník okamžitě pustil ostřílenému muži nohu, ale bylo příliš pozdě. Aniž by zatnuly zuby, každý vlk o kousek ustoupil: zdálo se, že mezi sebou protáhli stepního obyvatele, načež s hrozivým zavrčením ztuhli. Netrhali to ani nezatínali zuby – jen tam stáli. Stáli, dokud ten darebák nezakňučel, čímž naznačil, že to vzdává. Poražená bestie byla okamžitě propuštěna – ani zde nedošlo ke krveprolití. Teprve od té doby se stal v očích celé smečky jasným odpadlíkem. Pokud jde o ostříleného, získal zpět svou roli vůdce.
Maria, a pak jsem vám chtěl říct, jak jsem se, když jsem se prosadil ve vědě bez peněz, přestěhoval do Moskvy. Jak jsem tam potkal příbuzného, který se nabídl, že povede jeho společnost, která v té době už umírala. Jak jsem nepracoval ze strachu, ale ze svědomí a nakonec jsme se zvedli – jen za první tři roky se objem prodejů zdesetinásobil. Jak obchod rostl, a pak můj příbuzný usoudil, že už toho bylo dost, a začali mě odstraňovat. Nejprve jednoduše tím, že splétají intriky, a pak, když viděli, že si se mnou takhle nemůžou poradit, tak, že to čistě specificky nahrazují. Chtěl jsem napsat o tom, že to viděl celý tým společnosti, ale někdo předstíral, že nerozumí tomu, co se děje, někdo se rozhodl nezapojit – „říkají, můj podnik je malý“, někdo doufal, že se dostane jejich dividendy z toho, co se dělo. Je mi špatně, když si vzpomenu, jak se chovali lidé, se kterými jsme byli spolu déle než jeden rok. Je to tak nepříjemné, že se mi to ani nechce všechno psát.
Všechno je v pořádku – nikdy není pozdě začít život od nuly. „Škádlil jsem“ – existuje taková mužská práce. A přestože máme převážně mladé kluky – pod třicet, já to i přes svých padesát dolarů nesnáším o nic hůř. No to se mi líbí! Učím psy kousat. A jejich majitelé musí pochopit, že psi jsou chytrá a ušlechtilá zvířata, která se některým lidem nevyrovnají.“
Dobrý den, Valentine! Moderní zoopsychologie prokázala, že chování mnoha zvířat v komunitách je nejen rozumné, ale také vysoce humánní (tento termín používáme, jiný si vybrat nemůžeme). Je zaměřena na podporu nejslabších: mladých, nemocných, starých jedinců. To platí nejen pro delfíny, labutě nebo koně, kteří jsou nám tak roztomilí. Krysy ve smečce například nikdy nenechají zmizet slabého nebo starého jedince.
Při narození začnou nejen vlčata matky, ale i ostatní vlčice ze smečky vylučovat mléko – mláďata by neměla zemřít. Příkladů je mnoho. Je tedy Bible špatně – člověk není „korunou stvoření“? Samozřejmě „koruna“ – ale pouze prozatím si pamatuje, že byla stvořena „k obrazu a podobě Boží“. Když ale začne páchat zvěrstva – tedy ve svém padlém, hříšném stavu, jak se ukázalo, může dopadnout hůř než jakékoli zvíře.
E-mailová adresa Marie Gorodové:
pisma-maria@mail.ru
Vlk je velmi silné a obratné a zároveň inteligentní a krvelačné zvíře. Koluje o něm mnoho mýtů a legend. O jeho hrdosti a lásce ke svobodě. Ale v zásadě je to nejobyčejnější zvíře se všemi svými bestiálními zvyky. Jeho jedinou pozitivní vlastností je, že vlk a vlčice tvoří manželský pár na celý život. To se obvykle děje ve třetím roce života mladých vlků. Jejich říje začíná v únoru a končí v březnu. Koncem dubna – začátkem května se vlčímu páru narodí vlčata. Počet vlčat závisí na potravní nabídce vlků. Pokud je dostatek jídla, mohou se vlčata narodit až 12 kusů, pokud je málo jídla – 4-6 kusů, ne více. Pro porod si vlčice obvykle udělá díru (brloh), ve které pak žije s vlčaty. Může tam být několik otvorů. V případě nebezpečí (hlavně ze strany lidí) odtáhne vlčice mláďata do jiné díry. Nory se obvykle vyhrabávají na odlehlých místech, kam lidé nechodí. V tomto případě je vstup obvykle uspořádán s výstupem na jih nebo na jižní straně svahu kopce nebo rokle.
Zatímco je vlčice zaneprázdněna mláďaty, potravu jim poskytuje vlčice, která v této době loví především drobná zvířata: zajíce, lišky, jezevce, sviště, sysly a někdy i myši. Vlčata rychle rostou a od druhého měsíce života jedí maso vyvrhnuté vlčím samcem. A od třetího měsíce úplně přecházejí na masitou stravu.
Koncem léta se vlčata stávají dospělými a samostatnými. Vlčice je vezme na jiné, odlehlé místo. Obvykle se jedná o místo zarostlé křovím, vysokou trávou nebo rákosím se zdrojem pitné vody.
Vlčice a vlčice se večer a do noci vydávají na lov a vlčata nechávají na pokoji. Nyní oba loví větší zvířata: srnce, divoké prase, sajgy, mladé losy. Někdy vezmou na lov jedno z vlčat. Vlčata, která zůstala sama, ovládají vlčí vytí. Vlčí vytí má při vzájemné komunikaci prvořadý význam. Vlčice, která přinesla kořist, svým vytím přivolá vlčata. V případě nebezpečí také vyje, aby sdělila informace o nebezpečí vlčatům, která se skrývají v husté trávě. Také pomocí vytí spolu vlčice a vlčice komunikují přes vzdálenost.
Na podzim, v předvečer zimy, tvoří smečku vlčice s vlčicí, mláďaty vlčat (novorozenec) a vlčata loňského roku (trvalka). Smečka jim umožňuje lovit větší zvířata (los, divočák, jelen, jelen) v ohradě. Každé hejno má svůj vlastní „lovecký“ areál o rozloze 200 – 250 metrů čtverečních. km, v lese, až 1000-1250 m2. km, v pásmu stepí a tundry. Vlci znají své území velmi dobře a využívají jeho vlastností k provádění svých lovů. Některá hejna využívají stejné oblasti území k zahnání kořisti do slepé uličky. Mohou to být sutiny stromů, kameny, strmý útes nebo hluboká rokle. Kopytníci, chyceni ve slepé uličce, se začnou řítit a nemohou z ní uniknout. V sutinách nebo hromadách kamení si často lámou končetiny. A zatímco několik vlků pronásleduje oběť, další na ni čekají u východu ze slepé uličky. Slepé uličky pro jeleny v zimě jsou led na horských řekách, tenký led a navátý sníh. Vlci zahánějí sajgy do slaných jezer, kterými se kopytníci pohybují jen velmi obtížně. Často v zimě vlci v současnosti vyhánějí spárkatou zvěř. Zatížení stopy spárkaté zvěře je 3-XNUMXx větší než u vlka a při běhu po kůře se velmi rychle unaví, zapadne do hlubokého sněhu, na tvrdém sněhu si poraní nohy a stane se snadnou kořistí. Někdy vlci zaženou svou kořist k těm, kteří číhají v záloze na ostatní členy smečky. Vlci přitom svou kořist dlouho nepronásledují. Veškerý lov probíhá na krátkou vzdálenost – ne více než pár desítek metrů.
Když v okolí není dostatek divokých zvířat, začnou vlci lovit domácí zvířata. Táhnou psy ze zemědělských usedlostí, lezou do ovčínů, kde se porážejí ovce a kozy, a útočí na stáda koní a stáda skotu krmícího se na polích.
Ke konci zimy se vlčí smečka rozpadá. Ostřílení vyhánějí vlčata ze smečky. Závod začíná.
