Chovatel je připraven dávat od dvou měsíců, ale dá se s takovým miminkem opravdu vyrovnat?
Kynologie Psi +2
Marfa Bondarčuk
20. prosince 2020 ·
Cvičitel psů a pohan · 20. prosince 2020
Zdá se to jednoduchá otázka, ale lze na ni odpovědět různými způsoby, protože v různém věku existují různá rizika a vše závisí na otázce, proč si pořídit psa. Pojďme popořadě:
Zhruba od dvou měsícůštěně do pěti nebo šesti měsíců prochází obdobím „příležitosti“ spolu s mikroperiody, jako je „následující období“, kdy štěně následuje svou matku nebo svého nově získaného majitele v jediném souboru.
V tomto věku má štěně otupělý pocit strachu, je připravené učit se novým věcem a snadno se adaptuje na novou rodinu a na jakékoli nové informace. Nerozděluje lidi na „nás“ a „cizince“, to ho teprve čeká. Obvykle v tomto věku chovatelé rozdávají štěňata.
Ale jsou tu i nevýhody. Například ještě není jasné, jaké jsou zuby štěněte, a u psů není jasné, co se stane s Faberge. To znamená, že s výstavními štěňaty se někdy čeká o něco déle, „až tři nebo čtyři měsíce“, aby se vyhnuli různým zdravotním rizikům. Když jsem si koupil štěně ve výstavní třídě na výstavy a je kryptorchid, nebo má slabý skus, nebo mu chybí zuby.
Takové štěně vyžaduje větší citlivost v péči, potřebuje pět šest krmení denně a na bedra páníčků padá všemožné nácvik toalety a další radosti z výchovy. Nepovažuji to za nevýhodu, protože jsem si jist, že vychovat si štěně sami je pro vás mnohem výhodnější, než adoptovat hotové, dobře vycvičené.
Kolem čtyř měsíců štěně již má základní výchovné vzorce, některé kritické zdravotní problémy (srdeční práh, gastrointestinální potíže, alergie) jsou pro chovatele viditelné a snadno diagnostikovatelné, stejně jako vady na výstavách (nežádoucí skvrny, zalomení ocasu), je snadno pochopitelné že z něj bude zbabělec (v moderní době docela důležitý bod, bohužel – zbabělých psů je teď hodně) nebo statečný chlap (holka). Okno příležitosti je stále otevřené, štěně přechod do nové rodiny snadno přežije a to ho nevyděsí. Ale takové věci jako Faberge a zuby ještě nejsou jasné, chybí výchova jako taková, záchod může být pořád nepořádný, i když se ho chovatel snažil tvarovat. A někde tady má štěně urputnou touhu vyzkoušet zuby zuby celý svět. A také se zbláznit blíž k půlnoci. Obecně je věk kontroverzní, ani váš, ani náš. Různé problémy začínají přesně ve čtyřech, pěti nebo šesti měsících a bylo by dobré se na ně předem připravit, dát si náskok.
Po pěti měsících štěně už není štěně, ale teenager (s vysokou mírou pravděpodobnosti se to stává později, někdy až sedm měsíců). Už teď rozděluje svět na přátele a neznámé a stěhování pro něj může být stresující. Pětiměsíční štěně od chovatele je považováno za trochu „překročené“. A tady velmi záleží na chovateli. Už teď si můžete být docela jisti svým zdravím (i když vás Faberge se zuby možná ještě překvapí, ale s menší pravděpodobností), ale vyvstávají otázky týkající se výchovy a socializace. A tady buď měl chovatel na tohle všechno čas (není fakt a není povinen), nebo ne, jak tomu často bývá. V druhém případě začne štěně, které bylo příliš dlouho doma, získávat tzv. „kennel syndrom“, kdy je pro něj z důvodu pozdní socializace obtížné poznávat nový svět, město, nové majitele atp. Opět platí, že pokud chovatel zatloukl závoru do záchodu, bude pro vás obtížnější tuto ucpanou závoru vybrat než u dvouměsíčního štěněte, se kterým můžete záchod dělat doslova „podle knížky“.
A tak lze v tomto trendu pokračovat dále. Čím je štěně mladší, tím záhadnější zdravotní problémy se mohou vynořit, ne proto, že by chovatelé byli špatní, ale skutečně nezávislá náhoda se zuby, vejci, alergiemi a gastrointestinálním traktem. Což při nákupu neuvidíte a ani Nastradamus vám nedá žádné záruky. Máte ale šanci vychovat si štěně zcela sami. Ano, je místy špinavý, ale vše je ve vašich rukou.
Čím později, tím menší vliv na výchovu máte a zde vše záleží na chovateli. Měl čas a chuť cvičit na záchodě? Jaké chyby udělal – to jsou ty, které vyřešíte. Možná má svůj vlastní rozvrh, odlišný od vašeho. Vstává v pět ráno a chodí spát v šest večer. A na to si štěně zvykne a čím je v době koupě starší, tím bude pro něj obtížnější rozvrh přeskládat. Ale čím starší je štěně, tím méně je náhodné, pokud jde o zdraví; je snadné pochopit nervový systém a povahu. Samozřejmě, pokud by se jednalo o ideálního chovatele, může vám s jistou zárukou darovat devítiměsíční, plně vycvičené, „sbalené“ štěně, bez problémů zdravotních, povahových či výchovných. Ale to je tak vzácné.
Pro sebe bych to rozdělil takto:
Na sedačku, na domov, na duši, na pusinky – bereme co nejdříve, ale pokud je to první zkušenost, myslíme na psovoda a chovatele držíme na krátkém vodítku na všemožné konzultace a rady.
Na výstavy čekáme až čtyři měsíce, abychom pochopili, co tam je na základě vzhledu/zdraví, manželství a dalších neřestí. Je to také riskantní, ale po pěti měsících je to prostě tak, vynech socializaci a pak to doženeš za rok a půl.
Do práce, služby u policie, na hranicích a dalších služeb – někdy berou jen pozdní štěňata, po půl roce už je jejich povaha jasná. I když se naopak vodící psi začínají testovat již od dvou dnů, nejsou nijak zvlášť najímáni, většinou jsou k tomuto účelu okamžitě vychováni. No, nebo si velmi jasně vybírají psy určitého typu. Ale každá služba má své vlastní jemnosti a obecně jich má každý specialista celou řadu. A jemnosti, tradice a pověry. Obecně platí, že nemusíte číst poslední odstavec, je to k ničemu.
