Tuto otázku si klade mnoho majitelů. Co je nejlepší udělat: vzít miminko nebo odrostlé štěně se všemi jeho očkováními. Zdálo by se, že je vhodnější druhá možnost: štěně je zdravé, očkované, již chodí, počet louží a hromádek doma je minimální, možná dokonce chybí. Navíc s krmením nejsou žádné potíže – štěně není již dlouho závislé na matce. Štěně dlouho komunikovalo s matkou, bratry a sestrami a dokonale rozumí psí řeči póz. Jsou vidět jeho preference a charakter.
Přes všechny tyto výhody je lepší pořídit si štěně zhruba v 8-10 týdnech věku. Je mnohem snazší uklízet louže a hromady po dobu jednoho měsíce, zatímco vaše dítě roste, než sklízet následky nesprávné výchovy štěněte po dobu 15 let. Tento věk je důležitý nejen pro navazování vztahů s lidmi, ale obecně je důležité umístit malé štěně do prostředí, kde bude žít jako dospělý pes.
Ze štěňat, která prožijí důležitou etapu svého vývoje ve zbídačeném prostředí (uzavřené chovatelské stanice, jako krajní varianta – štěňata v kleci), v budoucnu vyrostou možná krásní představitelé svého plemene, ale často s vadnou psychikou. Takové psy lze přirovnat k dětem – „Mowgli“, které se již nemohou plně integrovat do lidské společnosti. Štěně, aniž by se včas seznámilo s rozmanitostí světa, riskuje, že si ve vyšším věku nikdy nezvykne na dopravu, městský hluk apod. a odmítá chodit na procházky. Náprava tohoto chování bude vyžadovat od nového majitele obrovské úsilí.
Pokud se štěně vrátí domů v mladém věku, snadno si zvykne na zvířata jiných druhů a bude je vnímat jako „svá“. Existuje mnoho příkladů štěňat vyrůstajících v domě, kde již žije kočka. Takoví psi jsou následně věrní minimálně kočkám žijícím v domě, maximálně je jejich lovecké chování ke kočkám zcela potlačeno. Podobně, když kolem ovcí vyrostou pastevečtí psi, jejich lovecké chování vůči ovcím vyhasne. Venkovští psi neškrtí slepice, pokud s nimi vyrůstají. Vytvořením určitých životních podmínek pro štěně tak formujeme chování dospělého psa, jeho vztahy k jiným druhům zvířat, zejména k lidem.
Konrad Lorenz také popsal imprinting – ranou fázi socializace, kdy housátko vnímá jako „domorodce“ toho, koho vidí poprvé po vylíhnutí. U psů trvá fáze vtiskování společnosti, kterou bude v budoucnu preferovat, několik týdnů. Do 16 týdnů se štěně učí komunikovat se svými druhy, učí se řeči postojů, navazování hierarchických vztahů a sociálních kontaktů. Časné (až 5-6 týdnů) odstavení od matky a sourozenců proto vede k tomu, že se dospělý pes buď bojí všech psů, které potká, nebo naopak projevuje agresivní chování, neumí „číst“ záměry a nálady psů, které potká.
Majitelé štěňat často prožívají na první procházce spoustu negativních emocí. Miminko se může setkat s dospělým psem a vyčůrat se před ním, čímž dává najevo, že je malé a uznává jeho nadřazenost. Možná ze zvědavosti strčí čumák pod nos psa, který žárlivě hlídá klacek. Když udělá „krysu“, nebo možná naznačí útok (vrčení, házení, cinkání zubů), on se s kvičením stáhne. Takové vztahy jsou normální. Štěně neprožívá tak hluboké otřesy, které mu přisuzují soucitní majitelé, kteří se ho snaží ne-li navždy chránit před komunikací s „velkým zlem“, tak alespoň do období, kdy štěně samo vyroste. Pes vychovaný v izolaci později neví, jak navázat sociální kontakty. Je proto důležité, aby štěně mělo možnost si hrát s ostatními štěňaty, pozdravit se s vhodnými dospělými psy a samozřejmě je důležité, aby v tomto období mělo úzký kontakt s lidmi.
Vždy vám rádi pomůžeme!
© 2010 Ojha Gulnara Raifovna.
Specialista na chování zvířat ve veterinárním centru Zoovet
