Ach, jak je v lese krásně! Voní jako jaro. Sníh taje, objevuje se první hmyz. Jsou slyšet trylky, cvrlikání a ptačí zpěv. Ostatně ptáci, kteří na podzim odletěli do teplejších krajů, se vracejí do své domoviny. Užívají si teplo a sluníčko.
Mezi prvními přicházejí Rooks. To se obvykle děje v březnu.
Za starých časů se říkalo: Vidíš-li věž, přivítej jaro!
Věž je velký černý pták s fialovým odstínem. Vypadá jako vrána mršinová, ale zobák havrana je světlejší a kůže kolem zobáku je bez peří. Věž může být dlouhá až padesát centimetrů. Věžové obvykle žijí ve velkých koloniích s několika desítkami hnízd na jednom stromě.
Věžové si staví hnízda z větviček, hrud hlíny, mechu a suché trávy.
Věžové komunikují se svými příbuznými hlasitým krákáním.
Špačci následují věže. Mezi lidmi bylo takové znamení: “Když uvidíte špačka, víte, že jaro je na verandě.”
Špaček je malý, ale velmi krásný pták. Jeho černé peří má kovový načervenalý, fialový, nazelenalý lesk. Sem tam jsou také roztroušeny bílé skvrny.
Každý ví, že špačci jsou užiteční ptáci. Chodí po zemi se sklopenou hlavou a hledají potravu. Svými dlouhými zobáky chytají brouky, nosatce, housenky a další hmyz.
Když špačci přilétají, lidé jim dělají domečky – ptačí budky. Ale špačci se mohou usadit i v dutinách stromů a v dutinách hospodářských budov.
Dobrá je jarní píseň špačka. Jaké zvuky můžete slyšet v jeho písni! Špačci dokážou napodobit hlasy mnoha ptáků a zvířat. Ve zpěvu špačka je slyšet zvonivý trylek slavíka, kvákání divoké kachny a kvákání žab.
Za starých časů na Rusi se věřilo, že ptáci přinášejí jaro na svých křídlech. V březnu bylo zvykem vyřezávat a péct skřivánky z těsta. Byly připevněny k dlouhým tyčím, děti s nimi vyběhly na kopce a zpívaly ruské lidové písně:
Larks, pojď
Odnes zimu studentovi,
Přineste teplé jaro:
Je nám špatně ze zimy
Snědli jsme všechen chleba!
Skřivan je pták o něco větší než vrabec. Peří skřivana je šedohnědé, s tmavými pruhy a skvrnami. A bříško je lehké. Na hlavě je malý hřeben a ocas je lemován bílým peřím.
Toto zbarvení činí skřivana mezi trsy trávy a stonky rostlin neviditelným. Skřivani si totiž staví hnízda přímo na zemi, mezi trávou.
Skřivani přilétají koncem března – začátkem dubna, kdy začíná tát sníh.
Pole se ještě nezazelenala, ale skřivani na modrém nebi už mávají křídly a radostně zpívají. Jejich píseň někdy připomíná trylek, někdy jako zvonění zvonů.
V dubnu přilétá další drobný ptáček – konipas.
Proč dostal konipas tak zvláštní jméno? Běhá po zemi a neustále třese ocasem s dlouhým ocasem. Ocas je zadní částí těla ptáků. Jedno oblíbené přísloví říká: „Konipas ocasem prolamuje led“. Koneckonců, tito neklidní ptáci přilétají, když se led na řekách začne lámat. Proto se konipasovi říká ledoborec.
Píseň konipasů je melodická, ale jednoduchá. Samci konipasů někdy tiše cvrlikají, někdy tiše pištějí, někdy hlasitě cvrkají.
Ale tento pestrobarevný pták je pěnkava. Vršek jeho hlavy je modromodrý a jeho hruď je světle červená. Proč se ale pěnkava jmenovala pěnkava? Možná proto, že mrzne, tedy je mu zima? Vůbec ne. Pěnkava prostě odlétá koncem podzimu a přilétá brzy na jaře, kdy je venku ještě velká zima a sychravo.
Pěnkavy se nebojí ničeho. Dokážou člověku hledat potravu přímo pod nohama. A když zpívají své nádherné písně, nevnímají nic a nikoho kolem sebe. Jedno ruské přísloví říká, že skřivan zpívá pro teplo a pěnkava pro mráz.
V dubnu přilétají i kosi.
Kosi si hnízdí většinou na malých smrcích nebo na keřích jalovce. A někdy dokonce i na zemi, v hromadách klestu. Tam samice snáší tři až šest jasně modrých vajec s řídkými tmavými skvrnami.
Drozdi zpěvní jsou považováni za pozoruhodné zpěváky. Jejich zpěv připomíná trylky slavíka.
V dubnu přilétají i další tažní ptáci: luňáci, labutě, husy, kachny, volavky, jeřábi a pěnice.
Ale v květnu přilétají z teplých krajin vlaštovky, mucholapky, slavíci, žluvy a rorýsi.
K vlaštovce měli lidé odedávna zvláštní vztah. Je s tím spojeno mnoho přesvědčení. Lidé říkají: “Časná vlaštovka znamená šťastný rok.” Dům s vlaštovčím hnízdem je považován za štěstí.
Městské vlaštovky běloprsé si hnízdí pod okapy kamenných a dřevěných domů. Vlaštovky kosatky hnízdí pod střechami vesnických stodol a domů. Vlaštovky pobřežní se nacházejí v norách, které si vyhrabávají svými ostrými drápy ve strmých svazích břehu řeky. Vlaštovky tráví téměř celý život v letu. Velmi zřídka padají na zem, protože jejich krátké nohy nejsou přizpůsobeny chůzi po zemi.
Vlaštovka má protáhlé tělo, úzká dlouhá křídla a dlouhý rozeklaný ocas.
Cvrlikání vlaštovek je ve městě těžko slyšet. Její hlas je tichý. A cvrkot čas od času vystřídá praskání.
Slavík je ale právem označován za jednoho z nejlepších zpěváků. Při pohledu na tohoto malého, nenápadného ptáčka je těžké uvěřit, že z tak křehkého těla lze vydávat tak nádherné zvuky. Slavík je malý, ale hlas je skvělý.
Slavík je velmi štíhlý, půvabný pták, malovaný v jednotných červenohnědých tónech. Má poměrně vysoké nohy a půvabnou postavu. Slavík má velmi velké tmavé, téměř černé oči.
Ale tento pták je o něco větší než špaček. Podívejte se, jak jasné je žluté peří! A křídla a ocas jsou černé. Navíc je od zobáku k očím černý pruh. A zobák je načervenalý. Toto je samčí žluva.
Ale samičí žluva vypadá skromněji. Její peří není jasně žluté, ale nazelenalé.
Orioles jsou skvělí zpěváci. Jejich zpěv připomíná zvuky flétny. Někdy ale žluva, která se něčeho obává, vydává nepříjemné zvuky připomínající kočičí mňoukání.
Swifti dorazí později než všichni ostatní. Swifts lze vidět téměř ve všech koutech země, kromě Antarktidy a několika ostrovů. Tito ptáci jsou velmi podobní vlaštovkám. Někdy jsou dokonce zmatení. Ale rozlišit swifta od vlaštovky je docela jednoduché. Vlaštovky mají bílá prsa, zatímco rorýsi mají pod zobákem jen bílou skvrnu. Křídla rorýsa jsou delší a užší než křídla vlaštovky. Ale ocas je širší a kratší.
Swift je šampionem mezi všemi ptáky, pokud jde o rychlost letu. Dokáže dosáhnout rychlosti až sto sedmdesát kilometrů za hodinu. Ale na zemi se tito nesrovnatelní letci s obtížemi kolébájí na svých krátkých nohách a pomáhají si konce křídel.
Swifts létají nad domy s hlasitým, pronikavým křikem. Zdá se, že všem říkají, že přišlo teplé letní počasí.
Ano, jaká úžasná stvoření jsou ptáci!
Prohlédli jsme si zeď se zajímavými i nepříliš zajímavými graffiti, obdivovali ji (popravdě řečeno jsme ji moc neobdivovali) a přesunuli se k ptákům, rybám, motýlům a dalším zástupcům fauny.
O ptácích jsem již psal několikrát. A když už jsem psal několikrát, proč nenapsat ještě jednou.
Eh, ještě jednou, ještě mnohokrát, mnohokrát.
Hmm, něco je mimo téma.
Zkrátka jsem se trochu zahltil příručními knihami a teď všechny zavalím informacemi.
Varuji – níže je spousta fotek, proto prosím všechny o přípravu, čtení a prohlížení toho všeho nebude jednoduché.
Celkově bylo zpočátku více než 800 fotografií, do tohoto příspěvku byly zařazeny pouze ty, které dopadly více či méně dobře. Zbytek šel do koše.
Ale varoval jsem tě a můžeš se rozhodnout sám. Na vaše nebezpečí.
Pro začátek jeřáby, nebo spíše šedé jeřáby.
Jeřábi jsou velmi žraví ptáci, farmáři je nemají moc rádi. Přilétají a ničí jak rybníky, tak všechna přilehlá pole. Dříve každý podzim a jaro probíhala skutečná válka mezi farmami a ministerstvem ochrany životního prostředí. Farmáři ze všech sil bojovali proti jeřábům a ministerstvo farmáře nemilosrdně pokutovalo. V posledních desetiletích začalo ministerstvo přidělovat malé částky a jeřáby začali speciálně krmit. Zemědělci se uklidnili, jeřábi dosyta. A jestliže dříve jeřábi využívali Izrael pouze jako místo pro krátký odpočinek na cestě ze severních zemí do Afriky, nyní v Izraeli každoročně zůstává několik desítek tisíc ptáků.
Loni přezimovalo přibližně 50 tisíc ptáků; v polovině listopadu letošního roku bylo na jezerech přibližně 38 tisíc ptáků.
Jeřábů je opravdu hodně a existuje také spousta jejich fotografií.
Jeřáby na čerstvě zoraném poli.
Jeřáb na čerstvě vyrostlém poli.
Škodlivý pro zemědělství.
Dva jeřáby způsobují škody v zemědělství.
Jeřáby na obloze.
Samozřejmě, že pták v ruce je lepší než koláč na obloze. Ale jako štěstí jsem neměl v ruce sýkorku, takže jsem se musel spokojit s jeřábem.
Jediný jeřáb přes horu.
Ještě budou jeřáby a bude jich hodně.
Mezitím Čejka ostruhá.
V Izraeli je čejka drápatá pták přisedlý. Žije v blízkosti vodních ploch, živí se převážně brouky, komáry a jejich larvami a také mravenci. Součástí jídelníčku jsou také pavouci, červi, měkkýši, pulci a rybičky.
Navzdory své blízkosti k lidskému obydlí byl pták špatně studován.
Ve starém Římě byl považován za zlověstného ptáka. V satyrikonu (1. stol. př. n. l.) se říká malam parram pilavit (oškubal špatné prase), což znamenalo – smůla, dostal se do nepříjemné situace.
Další čejka na břehu rybníka.
Dvě čejky na břehu stejné nádrže.
Další čejka ostruhá, blíž.
Nutrie, nebo coipu, nebo bažinový bobr.
Jeho domovinou je jižní polovina Jižní Ameriky, byl zavlečen jak do Severní Ameriky, tak do Evropy a Asie, kde se nad míru úspěšně přemnožil.
Snadno se ochočí a lze jej chovat doma jako domácího mazlíčka.
Nutrie jsou chovány pro jejich kožešinu; v Číně a Japonsku také na maso.
Pelikán.
V evropské heraldice představuje pelikán „krmení svých dětí“ symbolem nezištné rodičovské lásky: věřilo se, že si zobákem trhá prso a krmí hladová kuřátka krví. Ve středověku křesťanští spisovatelé přirovnávali pelikána k Ježíši Kristu, který obětoval svou krev, aby zachránil lidstvo.
Pelikán je pro muslimy posvátným ptákem, podle legendy nosil tento opeřený obr v hrdelním váčku kameny na stavbu svatyní v Mekce.
Pelikán jako fantasmagorický tvor je popsán v Bestiářích a jeho podoba byla použita jako symbolická: Kristus byl v ikonografii zobrazen jako pelikán.
Obraz pelikána s kuřaty byl znakem oddělení institucí císařovny Marie Fjodorovny, kam patřil zejména Petrohradský sirotčinec. Zůstal symbolem Pedagogické univerzity v Herzenu (obraz pelikána krmícího mláďata je umístěn na bráně u vchodu do univerzity).
Ve Skandinávii je pelikán znakem dárců.
Pelikán je také důležitým alchymistickým symbolem, jednak kvůli již zmíněné legendě, jednak proto, že jeho zobák má tvar retorty (někdy nazývaný „filozofický pelikán“).
Pelikán je vyobrazen na albánské minci 1 lek.
Pelikán a volavka popelavá.
O volačce vám povím trochu později.
Žije zde několik různých ptáků – kormoráni, kachny divoké a šelmy.
Je snadné rozeznat kachnu divokou od šelmy. Kačer divoký má zelené peří na hlavě a žlutý zobák; Shelduck má černou hlavu, červený zobák a žlutočervený pruh na hrudi.
Kormorán neboli kormorán velký.
Žije v Austrálii, Novém Zélandu, Eurasii, severní Africe, Grónsku.
Živí se rybami, pro které se potápí do hloubky 4 metrů, pod vodou vydrží až 40 sekund. Nakrmit se do moře létají ve vzdálenosti až 50 kilometrů od břehu. Kormoráni, kteří loví hejna ryb, je často zastrašují, aby se nedostali do řek, a tím zabránili tření.
Tím, že se ptáci usazují na stromech v celých koloniích, přispívají svými exkrementy k tvorbě mrtvého dřeva a odumírání lesa.
Divoká kachna. Předchůdce kachny domácí. Přesněji řečeno, kachna domácí byla vyšlechtěna z kachny divoké selekcí.
V přírodě je přenašečem chřipkových virů a také působivým seznamem různých virových a parazitárních onemocnění.
Peganka, na Sibiři nazývaná také atayka. Distribuováno ve střední a Malé Asii, Kazachstánu a na Sibiři a také v severní Evropě. Zimuje v severní Africe nebo jižní Číně, v závislosti na hnízdních lokalitách.
Jako všechny kachny žije u vody, živí se vodním hmyzem a měkkýši. Na rozdíl od kachny divoké je pohlavní dimorfismus u shelducků málo vyvinutý. A na rozdíl od všech ostatních kachen se shelducki nevědí, jak se potápět.
Shelducki odletěli a zůstali po nich jen kachny divoké a kormoráni.
A odletěl i kormorán, který nesnesl společnost kachny divoké.
Kachna divoká dívka a kachna divoká chlapec.
Chlapec je drak. Co říkáš dívce kachně? Jen kachna?
Malý ptáček, o něco větší než vrabec.
Říká se jí červenka, nebo zorka, nebo zoryanka, nebo olše. Nebo červenka. Vypadá to jako ten, který:
Červenky zaslechly hlas,
Budu si pamatovat zapomenutá data,
Březový most se třemi tyčemi.
Referenční kniha říká, že ne jeden, ale čtyři ptáci, všichni patřící do různých čeledí, se nazývají červenka. Patří mezi ně červenka, pěnice zahradní, pěnice bahenní a posměch zelený.
A další referenční kniha to uvádí Samečci červenky začínají brzy ráno zpívat a zahajují koncert po ryzce černém spolu s kosem. Večer zpívají i za soumraku. Píseň zvoní a je jednou z nejkrásnějších ptačích písní.
Věříme, že tříokounový březový most připomíná zpěv tohoto ptáčka.
Co ještě: Robin, nebo anglicky robin, je národní pták Velké Británie. Od poloviny 19. století je symbolem Vánoc.
Legendu o objevení se skvrny na ptačím hrdle od kapky Kristovy krve popisuje povídka „Redneck“ od švédské spisovatelky Selmy Lagerlöfové. Stejnou legendou začíná i detektivní román norského autora Jo Nesbø „Redneck“, který je uznáván jako nejlepší norský kriminální román všech dob.
Manská ukolébavka Ushag veg ruy je o července.
Baskický Robin Euskararen txantxangorria je symbolem vyzývajícím k používání baskického jazyka.
Lyska neboli lyska je malé vodní ptactvo z čeledi železničních, široce rozšířené po celé Eurasii, severní Africe a Austrálii. Místní názvy pro lysku: kaškaldak (v oblasti Dolního Volhy, Kazachstánu a Ázerbájdžánu), kachkaldak (na Kavkaze a Turkmenistánu).
Lysky tráví většinu času na vodě, čímž se liší od ostatních kolejnic.
Ledňáček. Přesněji malý ledňáček strakatý.
Hnízdí ve skalách v jednotlivých párech nebo koloniích až 100 a více párů. Základem výživy jsou malé ryby, krabi a vodní bezobratlí, které pták loví v řekách, rybnících a rýžovištích. Mnoho ptáků se často usazuje v blízkosti lidských obydlí.
Rezidentní pták. Distribuován v Africe (subsaharská Afrika a povodí Nilu), západní, jižní a jihovýchodní Asii a na Středním východě.
Měl jsem štěstí, ptáka jsem chytil při lovu.
Těžko se fotí, ptáček je velmi hravý a neklidný.
Pták se může vznášet ve vzduchu. Když pták spatří rybu pod vodou, stoupá výš do vzduchu, seskupuje se a klesá se zrychlením dolů.
Pokud má pták štěstí, chytí rybu a zajistí si oběd. Pokud ne, ryby budou mít štěstí a zůstanou v jezírku naživu.
Ryba má štěstí, pták ne.
Už jsem řekl, že ptáček je velmi hravý. Natolik, že ani sledovací autofokus s tím nedokázal držet krok. Výsledkem byl napůl rozmazaný pták na pozadí listů.
A poblíž byl ledňáček obecný nebo modrý.
Ledňáček má velmi přísné požadavky na své stanoviště: čistou vodní plochu s tekoucí vodou, ani mělkou, ani hlubokou, sráz a zarostlé břehy. Ledňáčci nemají rádi blízkost jiných ptáků.
Živí se malými rybami a méně často vodními bezobratlými. Loví ryby ze vzduchu. Schopný vzlétnout pod vodou. Často hlídá kořist, sedí na větvi nad vodou. K přepadení si vybírá nejklidnější kouty, ve kterých je velmi těžké si ho všimnout. Pokud je útok neúspěšný, ledňáček dál čeká na oběť na větvi. Pokud je ryba chycena, sežere ji buď na větvi, nebo v hnízdě.
Ledňáček modrý je zčásti přisedlý a zčásti tažný. V Číně, Indii, Zakavkazsku, střední a západní Evropě a také severní Africe žijí ledňáčci trvale; V létě létají do východní Evropy, na Sibiř, do střední Asie a na Dálný východ. Stěhovaví ptáci cestují v zimě do oblastí Perského zálivu a Středního východu; z Dálného východu migrují na ostrovy Oceánie.
Původ slova ledňáček. Mnoho lidí věří, že pták vylíhne mláďata, to znamená, že se „narodí“ v zimě, ale to vůbec není pravda – ledňáčci se líhnou na jaře av létě. Nejběžnější verzí je zkomolení slov „rejsek“ nebo „rejsek“. Ledňáčci si k hnízdění vybírají strmé břehy a vyhrabávají v zemi díru, ve které se líhnou mláďata. To znamená, že ptáci se ve skutečnosti rodí v zemi, a proto dostali své jméno.
Ledňáček je známý v mytologii. V řečtině se ledňáček nazývá „alkyon“. Toto jméno je spojeno s několika příběhy ze starověké řecké mytologie. Zeus tak proměnil Alcyone, dceru Aeolu, v ledňáčka. Podle jiného příběhu, když Herkules zabil obra Alkyonea, jeho 7 dcer, Alkyoneidy, se vrhlo do moře a Amphitrite je proměnil v ledňáčky.
V Řecku se věřilo, že ledňáček říční svá mláďata ve 2 týdnech kolem zimního slunovratu. Tyto klidné a bezvětrné dny se nazývají „alkyonidy“, „alkyonské dny“ nebo „alkyonské dny“.
V ruské mytologii a umění se ledňáček odrážel v představě rajského ptáka Alkonosta s hlavou a pažemi dívky. Panovalo přesvědčení, podobné starořeckému, že Alkonost nosí vejce do hlubin moře a líhne je o zimním slunovratu.
Motýl. Google Lens identifikoval motýla jako Danaid.
Referenční kniha uvádí, že Danaids je rodina motýlů s více než 300 druhy.
No, nejsem žádný druh lepidopterologa, abych si byl jistý. Ať je to jen motýl a kromě toho je to krásné.
Lepidopterist není sprosté slovo, je to název profese. Lepidopterologie je obor entomologie, který studuje zástupce řádu Lepidoptera (motýli).
Stručně řečeno, lepidopterolog je entomolog, odborník v oboru lepidopterologie.
Nějak jsem skončil s příspěvkem přeplněným obrázky.
Mnoho informací není okamžitě dobře vnímáno, takže si teď dám pauzu.
První díl je hotový, pokračování v podobě druhého dílu bude následovat velmi brzy.
